.

Martin bez koně

Cestování

Martin bez koně

Na letošního Martina se zas tak nic extra neudálo, ale rozhodně nikdy nezapomenu na Martina kdysi před lety. Vypravili jsme se s partou do lesů na vandr, abychom využili ještě docela pohodového podzimu.

Mezi námi byl takový jeden Martin alias Máca a samozřejmě já s kámoškou jsme si ho dobíraly, kdy už přijede na tom bílém koni? Žblebtal něco o tom, že na koně nevleze ani s pořádným pivním nášupem v žaludku. Chvilku potom nás samozřejmě potěšil tím, že abysme nebyly smutné, protože hlásili v počasí, že bílý kůň už o víkendu přifrčí.
„Ha ha, minulý týden to taky hlásili a nic.“

A tak nám sice ne na Martina, ale noc před, začal padat sníh. Martin se spokojeně usmíval. Já i kámoška jsme se přestaly šklebit a cvakaly zubama, protože dost přituhlo a přespání sice kluci naplánovali ve srubu v lese, ale ten srub spadal už několik let do rozdělaných prací, tj. dole v přízemí měl místo oken dva tenké igelity a nahoře nevisel ani jeden šustící cár a dveře si musel člověk přimyslet, aby se pozval dál.

Fučelo to na nás ze všech stran a usnula jsem jen na hodinu, kámoška na tři a pak se i kluci probouzeli a vzdychali, jaká to je kosa, že nemají chuť ani na pivčo. Čekala nás dlouhá noc. Hlavně mě! Jak totiž uhodí zima, musím pořád chodit na malou. Venku samozřejmě fouká studený vítr, ten mě ovane a já sotva natáhnu kalhoty, běžím znovu. Dobu mezi jsem vyplňovala zalézáním a vylézáním do spacáku, protože tam se přece jen našlo kousíček tepla. Martinovi se to ale nezdálo.
„To musíš furt courat sem a tam? Se ani nevyspim,“ povídal rozmrzele, ale já se nedala.
„Za to můžeš ty!“
„Já? Kdo furt otravoval s tím sněhem? A když ho zajistím, tak skuhráš!“
„Neskuhrám, lítám sem a tam!“

Po další výměně vět a hlubokém zavzdychání kámoše Davida: „Ale je fakt kosa a já jsem si vzal sandály!“ (David nosil sandály téměř celoročně), se Máca začal usmívat a nabídl se, jestli nechci něco napsat do mýho cancu alias výletníčkového bloku. Zaradovala jsem se, protože jsem z něho pokaždé i krátké záznamy musela páčit všemožnými sliby.
On si sedl, zapálil cigáro a namaloval svoje životní veledílo – koně, závěje a u toho poznámku: „Ha ha ha, už jsem tu!“

Hezký den všem přeje
Margaretka

   
13.11.2007 - Zahraničí - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [4] Žábina [*]

    kdyby měli prádlo Craft

    superkarma: 0 13.11.2007, 17:26:36
  2. avatar
    [2] MEK [*]

    jdu se ohřát ke krbíku

    superkarma: 0 13.11.2007, 16:00:30
  3. [1] Pavla_b [*]

    hezký.. a to spaní skoro venku ...jen při tom pomyšlení cvakám zubama

    superkarma: 0 13.11.2007, 15:00:07

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení

Náš tip

Doporučujeme