Pište si, o čem chcete. Chtěla jsem psát o tom jak budu slavit Nový rok a jak bude nejspíše vypadat ranní probuzení. Určitě bude ranní ne polední či odpolední, dětičky nám tu spánkovou slast nedopřejí.

Pak také zkusil, jak chutná šnek, kterého olízl zespodu. Přišel se s tím pochlubit babičce, na kterou šly mrákoty. K večeru ho měl na starosti děda, který ho ale na zahradě nemohl najít. Malý byl nakonec v kurníku, kde olizoval pletivo, které už něco pamatovalo.

Chtěla jsem přidat pár vět o tom jaký byl můj loňský Silvestr.

 Jak půlka vesnice grilovala v minus desiti stupních Celsia kuřata, jak se všichni objímali, zpívali a jak tu držíme všichni při sobě. Nakonec bych to zakončila úvahou nad příštím rokem a přáním všem lidem ať se jim daří alespoň podle zásluh.

Poté jsem opustila stránky ženy-in a brouzdala po internetu. ,,Po rodičích zmizelé Aničky požadoval půl milionu za její náušnice.

" Píchlo mě u srdce, jak asi ,,oslaví" příchod nového roku rodiče malé Aničky? Mají ještě naději, že se jim jejich dcerka vrátí domů? Jak asi zvládají tu nejistotu, žije? Nežije? Kde asi je? Můj manžel již po prvním týdnu, kdy byla holčička nezvěstná, prohlásil že se už hledá jen tělo. Ani zdaleka si nedokáži představit co Janatkovi prožívají při kontaktu s vyděrači, kterým nejde o nic jiného než vydělat na neštěstí druhých. Je to hnus!

Kdo to mezi námi žije!?

Když jsem byla malá, dostávala jsem od rodičů rady tipu, ,,Nelezk nikomu do auta, hodí tě do salámu", ,,Když zastaví auto a bude tě někdo honit, uteč do pole, tam s autem nemůže" . . . Nikdy jsem si ztoho nic nedělala, klíďo jsem si stopovala v minisukýnce. Ano jednou se mi stalo, že mě ,,hodný pán" chtěl vzít na delší projížďku.

Už ani nevím jak jsem ho přesvědčila, že je to hloupý nápad. Pustil mě kde jsem chtěla a byl klid. Od té doby nestopuji. Platím si TAXI. Ale od doby, kdy se mnou taxikář zajel do tmavé uličky a vrhl se na mě, nejezdím sama. To jdu radši pěšky a v ruce připravený kasr. U nás by mě spíše překvapil divočák, nebo srnka nežli nějaký zvrhlík, ale pro jistotu . . .

Taxikáře jsem nehlásila, bylo mi šestnáct a jela jsem z bruslení, doma mi řekli, že si za to můžu jistě sama . .

Od té doby jsem bruslit nebyla, končilo to po osmé večer a k nám už tou dobou žádný autobus nejezdí. Otec pro mě jezdit odmítal . . .

Několikrát týdně se dozvíme kde jaký zvrhlík co udělal. Kde jaký otec, ale i matka zneužívali své vlastní dítě. Šokovaní sousedé obviněných nevěřícně kroutí na kameru hlavou. Kde beru jistotu, že nejsem také nevědomá sousedka?

Manžel by řekl, ,,Takhle přece nemůžeš přemýšlet . . .". Má pravdu, zbláznila bych se z toho. Ale roztomilou fotku nahé Kačenky,
jak je celá od pudru k vůli neštovicím jsem na Facebook nedala, co já vím s kým se kamarádím. Někdo si ji vybere a jen si počká na příležitost.

Vím, že své děti nemohu chránit pořád, že se mému
strachu budou s největší pravděpodobností jednou vysmívat. Ale proč se musím bát? Zdaleka nežijeme v dokonalém světě . . .
Už asi plácám . . . :)Je čas to ukončit´. Rodičům Aničky přeji, aby jejich nejistota zkončila. A všem
současným rodičům vzkazuji, učte své děti lásce, soucitu, toleranci.
Věnujte jim šťastné dětství a ony věnují šťastné dětství svým dětem.

    A ještě jedna otřelá fráze: Děti jsou naše budoucnost!
Hezký Nový rok přeje
marry.lu


Jinak je dnešní téma dne naprosto volné, takže pokud vám leží na srdci něco, co byste rádi hodili do klávesnice, pište, adresu znáte -  redakce@zena-in.cz

Hlavně si pamatujte, co jste napsaly, protože….budete to potřebovat.

Reklama