Co se mi to zase stalo? Měl jsem další srážku s úřední bestií. Jinak už to ani nemůžu nazývat, protože kdykoli se snažím být plnohodnotným občanem, dostanu takovou ránu, že se pak musím zase pár měsíců odhodlávat, než se s úředníky a institucemi pustím do křížku. Abych pravdu řekl, mám jich už všech plné zuby. O těch službách už jsem psal, ale tohle je zase nový rozměr hrůzy. Přijdu vám hysterický? Taky byste byli – být na mém místě!

Pořád jsem odkládal oznámení VZP, že jsem OSVČ (už ty dvě zkratky vyvolávají husí kůži). Jsem OSVČ už nějakou dobu, ale dva měsíce z toho za mě ještě platila škola, takže to zas není „až“ tak dlouho, ale stejně mám tři měsíce zpoždění a za každý den mě čeká 0,1 % pokuta. Není to strašné, ale je to zbytečné. Říkali to všichni kolem, tak jsem si dodal všechnu odvahu, kterou jsem měl od loňska v šuplíku, a šel do pobočky VZP.

Nejdřív jsem jim volal, byli docela milí, ani moc nevyskakovali, že jsem lempl a pobuda (to bych tam asi nešel a jen jim to poslal). I proto jsem měl radost, že tam zajdu osobně a ušetřím čas, a navíc tam bylo cosi, co jsem měl zatrhnout, že jsem byl ještě student. Zkrátka jsem tam došel, že mi poradí. Nakonec mi řekli, že mi neporadí, ale že to pošlou do mé domovské pobočky, kam patřím, a tam už si poradí. Taky mi řekli, kolik mám poslat. Spadl mi kámen ze srdce, netrvalo to ani čtvrt hodiny a už jsem dýchal čerstvý pražský vzduch!

Rozjuchaný jsem dorazil domů a šupajdil jsem to k internet bankingu, že hned pošlu peníze a že bude úplný klid. A co myslíte? Začal horor.

Chtělo to jakousi sms. Vůbec jsem netušil, oč jde, až po deseti minutách děsu, že mám zmražený účet, jsem si přečetl cosi o novém nařízení a zařízení, abych peníze posílal prý bezpečněji. Hned jsem jim volal.

„Autorizační kód jsme vám posílali.“
„Ale já tady nic nemám!“
„To není možné, musel jste ho dostat.“
„Nedostal. Kdy jste ho posílali?“
„Nedávno.“
„Ale já ho opravdu nemám!“ to už jsem byl zoufalý.

Nakonec prý stačí, když dojdu na jakoukoli pobočku, kde mi zdarma udělají nový kód. Spadla mi brada. Co kdyby šlo o život? Co kdybych musel poslat výkupné za svoji kočku nebo tak něco? A oni by mi řekli, že až zítra! Klidně to mohla být něčí smrt! A jak to, že jsem neměl ani potuchu, že něco takového zavádějí? Můj e-mail mají! Telefon taky! Proč mě neinformovali? Za to mi strhávají každý měsíc takové peníze za výběry, převody a platby? Cítil jsem se hnusně podvedený. A to u nich mám účet takovou dobu. Zklamali mě. (je to dost emotivní? snad ano)

Druhý den jsem (s vědomím, že mě ta jejich šaškárna stála další desetinu procenta) dorazil do pobočky, kde bylo narváno. Už po dvaceti minutách jsem seděl jemně opocený u slečny a vysvětloval jí, co mi provedli. Nebyl pro ni problém udělat nový kód (tak šikovná to byla slečna) a ještě zadala trvalý příkaz pro VZP (to měla jako bonus ode mě). Pak řekla, že se podívá, kam že mi ten původní kód poslali.

Když začala asi po dvou minutách hledání odříkávat Zvoníčkova 5, Praha 6... šel jsem do kolen (tedy hroutil jsem se do křesla). Výpisy mi chodí v pořádku, ale tyhle „jiné věci“ – kdo ví, kolik jich za tu dobu bylo – mi posílají na kolej Hvězda, kde už rok a půl nebydlím. O tom, že na tyhle „jiné věci“ se adresa zadává zvlášť, mě nikdo neinformoval. Hlavně, že se o moje peníze starají tak dobře!

Reklama