Ahoj všem!

Když došlo na tu všemožnou chválu sourozenců, nemůžu jinak než napsat o svojí sestře.

Narodila se pět týdnů po mých čtvrtých narozeninách a pamatuji se, že když ji mamka čekala, všichni mě bombardovali otázkami, jestli chci radši „ségru“ nebo brášku.

Měla jsem v tom jasno: "Sestřičku!!! Bratříček by mě bil!"
Když se o Vánocích vybírala pro mimčo jména, vyprosila jsem si na rodičích Markétku. Do jejího příchodu zbývaly tři měsíce a já se nemohla dočkat. Představovala jsem si ji jako živou mrkací panenku na hraní.

Realita byla ovšem jiná… Mimino pořád řvalo a neustále něco potřebovalo: nejdřív najíst nebo přebalit, pak zase klid na spaní...

Mamka na mě najednou vůbec neměla čas, takže mi sestřička velice rychle začala lézt na nervy a když jsem ji jednou měla na chvilku pohlídat před domácími potřebami, přemýšlela jsem, kterak ji nenápadně vyklopit z kočárku.

Ani poté, co sestra povyrostla, to ale nebylo o moc lepší - v jednom kuse jsme se praly a nebylo dne, aby naše ruce nebo obličeje nezdobila nějaká nová stopa po kousanci či škrábanci. Postupem času ale bitky ustávaly a začínaly jsme si víc a víc rozumět.

Dneska je pro mě Markétka jedním z nejbližších lidí a zároveň nejlepší kamarádkou. A samozřejmě v ní pořád vidím svoji malou sestřičku :)

Spoustu času trávíme povídáním po internetu, navštěvujeme se... Každou chvíli se nám stává, že obě řekneme nebo napíšeme stejnou větu v jeden okamžik. Moc rády si navzájem dáváme dárky, pomáháme si a když byla sestra letos dva týdny na dovolené, už jsem se nemohla dočkat, až přijede zpátky.

Je to sice tvrdohlavý Beran, takže na mě občas taky pěkně vyjede, ale neměnila bych. A abych nezapomněla - sestra bezvadně peče zákusky, umí mňoukat úplně jako kočka, je neuvěřitelně vtipná a odvážná a nikomu jinému nesluší minisukně v odstínu fuchsie tak jako jí:)

Reklama