Vzpomínáte na svá školní léta s nostalgií, nebo byla základní škola místem, kam byste se raději nevrátili? Ať už jsou vaše zážitky pozitivní, nebo naopak, většinu z nás ovlivnily na celý život. Stačí mít totiž „štěstí“ na učitelku, která nejenže nemá pro učení vlohy, ale navíc dokáže děti demotivovat. Jak tomu ale zabránit? Stále více rodičů vsází na domácí vzdělávání. Stejným způsobem má v plánu vymanit ze zajetých kolejí českého školství svého syna i mladá maminka Markéta. Ani on, jakožto prvňáček, neměl na učitelku štěstí.

Co vás vedlo k přesvědčení, že klasická základní škola není pro vašeho syna to pravé?
Když Péťa nastoupil do první třídy, byla jsem se podívat ve vyučování, kam nás, rodiče, paní učitelka pozvala. A nevycházela jsem z údivu. Ačkoli by konkrétně tato škola měla fungovat na principu mezinárodního vzdělávacího programu Začít spolu, vůbec to tak nevypadalo. Jen pro představu, tento program klade důraz na individuální přístup k dítěti, zaměřuje se na projektové učení, integrovanou tematickou výuku a podnětné prostředí ve třídě – dětí se učí v takzvaných centrech aktivit, kterým se říká hnízda. Každý předmět má tedy své hnízdo a děti se v nich v průběhu vyučování střídají. Učí je to samostatnosti a spolupráci. Naše škola sice takové prostředí má, ale bohužel jej žáci moc nevyužívají. Péťova paní učitelka je zvyklá učit svým zaběhnutým způsobem. Dětem zakazuje pracovat napřed, nadaní žáci musejí čekat, než úlohu vypracuje i ten nejpomalejší. Když jde někdo na toaletu, vyučování se zastaví, dokud se nevrátí…

hrouA to není správně, když se čeká i na ty pomalejší?
Vůbec ne. Rychlejší žáci mají práci dávno hotovou a většinu hodiny pak nevědí, co dělat. Přestávají se soustředit, mají rozdloubané gumy v penálech, protože se nudí. Ale není to o tom, že by se na pomalejší děti mělo zapomínat. Právě od toho je ve třídě učitelka, která musí vyučování strukturovat. Najít způsob, aby všechny děti pracovaly na úrovni svého maxima. Pro prvňáčky se zkrátka vůbec nehodí, aby seděli celých 45 minut v lavici nad učebnicí a dělali cvičení za cvičením. Aby pedagog udržel pozornost prvňáčků, měl by střídat aktivity třeba i po deseti minutách. Tím netvrdím, že na státních školách takoví učitelé nejsou. Znám skvělé učitele! Jen my neměli zrovna štěstí.

A Péťa s paní učitelkou tedy nevychází?
Cítím na něm, jak je v nepohodě. Je jako lakmusový papírek. Začal být agresivní, mluvit sprostě, to jsou u něj signály, že je něco v nepořádku. Děti si ale na formu učení stěžovat nedokážou, neumí posoudit, co je správné. Učitel je zkrátka autorita a ony k jeho způsobu výuky přilnou, ať je jakýkoli. Hrozně mě ale mrzí, když vidím, jak je můj syn demotivovaný hned v první třídě. A opravdu bych nerada, aby sem musel chodit i do druhé třídy.

Nabízí se tedy otázka, zda by nebylo lepší přestoupit na jinou školu?
Ano, taková možnost existuje. Ovšem pouze teoreticky. Prakticky není v dnešní době přestup reálný všude. Do prvních tříd teď přivádějí své potomky takzvané silné ročníky, Husákovy děti. Třídy o třiceti žácích už zase nejsou výjimkou. Školy bývají přeplněné a kolikrát se do nich nevejdou ani spádoví žáci. Občas to někdo řeší změnou trvalého bydliště, ale to už jsou zoufalé kroky zoufalých rodičů… A navíc – opět je to o náhodě, zda to bude v další škole lepší. Jak vyučování vypadá v praxi, vůbec nezávisí na konkrétní škole a programu, který hlásá, ale vždy na jednotlivých kantorech.

Takže už zbývá jen domácí vzdělávání…
Je to tak. Jako vystudovaná pedagožka s řadou let praxe vím, že vzdělávat děti lze úplně jinak, s mnohem lepšími výsledky. Domácí vzdělávání má celou řadu výhod. Ať už je to svoboda rodiny v možnosti vzdělávat děti jiným, poutavějším způsobem, možnost věnovat se dítěti individuálně nebo používání jiných způsobů hodnocení, než je známkování.

Co je špatného na známkování?
Pro děti je demotivující a neříká vůbec nic o tom, co mají vlastně špatně a jak postupovat, aby chybu příště neudělaly. Není konstruktivní. Můj syn třeba nedávno přišel zkroušený ze školy s tím, že dostal zase „nicmocáka“, což je takové razítko s vyplazeným jazykem. Dostal ho za písanku, kde poprvé zkoušel psát písmeno L. Snažila jsem se mu vysvětlit, ať si z toho nic nedělá, že to přece nemohl umět hned napoprvé. Je to stejné, jako kdybych ho postavila poprvé na lyže, poslala ho z kopce dolů a on spadl. Tak mu přece taky nemůžu dát pětku. Mnohem lepší je využívat možnosti pozitivní motivace než děti odradit. A úplně nejlepší motivace je ta přirozená, vnitřní. Neubít ji, ale stále podporovat, to má být úkolem školy. V domácím prostředí můžeme vyučovat děti na tématech, která je zrovna v danou chvíli zajímají, což přirozeně udržuje jejich pozornost i motivaci. Nemusíme se za každou cenu držet harmonogramu, jako je to ve škole klasické. A velkou výhodou je také zodpovědnost přenesená na děti, které si pak dokážou s řadou problému poradit samy a nespoléhají se slepě na paní učitelku. To je hodně rozvíjí a učí přemýšlet. Každé dítě se také potřebuje učit trochu jinak a v domácí škole mu to můžete ušít přesně na míru.

Takže od září začnete Péťu učit vy?
Kdepak, nejsem zrovna zastánkyní modelu, kdy dítě učí jeho rodič. Není vůbec snadné střídat role maminky a učitelky. Mnohem lepší je podle mého názoru vytvoření komunity pro domácí vzdělávání. Tedy malé skupinky dětí, které se učí pospolu. Proto jsme také s několika rodiči, kteří chtějí své děti vzdělávat jinak, založili spolek nazvaný Za výlohou. Měl by začít fungovat od září. Už delší dobu jsem totiž přemýšlela, co smysluplného dělat po rodičovské, na které jsem nyní s rok a půl starou dcerkou. Do klasického školství se vrátit nechci. Tak se s kamarádkou, která také nebyla spokojená, pouštíme do učení dětí smysluplnějším způsobem.

Proč zrovna název Za výlohou?
Chceme, aby byl náš způsob vyučování na očích a kdokoli, kdo půjde kolem, se mohl zastavit a podívat se skrz okno nebo výlohu. Plánujeme mít třídu otevřenou všem. V Česku je to nezvyk, ale v severských zemích to přesně takhle funguje. Třídy tu mají prosklenou stěnu do chodby nebo do exteriéru, takže kdokoli jde kolem, může vyučování vidět. A nikomu to nepřipadá divné. Toužíme vybudovat hravé domácí vzdělávání, které neudusí dětskou zvídavost. Rozhodně nejsme alternativa, máme s kolegyní roky zkušeností se vzděláváním dětí na prvním stupni. Jen bychom rády učily smysluplně, v souvislostech a s respektem k dítěti i jeho rodičům. Koho náš způsob zajímá, může se podívat na webové stránky hrouzavylohou.cz.

Čtěte také:

Reklama