Reklama

Líbila by se vám představa, že jezdíte lyžovat do českých Alp? Tato teorie sice patří do ranku „co by bylo - kdyby“, nicméně na rozdíl od zbožného přání, že se praotec Čech neměl zastavit u Řípu, ale měl pokračovat k moři, má přece jen historický základ. České království mohlo ovládnout Tyrolsko a Korutany ve 14. století díky dobře promyšlenému sňatku.

Na tyto země si totiž dělal zálusk český král Jan Lucemburský. Bylo to přece jen strategické území na cestě ze střední Evropy do Itálie. A málem mu to vyšlo! A jméno Jindřicha Korutanského vám také nebude asi neznámé. Byl to Janův švagr, manžel Anny Přemyslovny, starší sestry Janovy manželky – královny Elišky Přemyslovny. Složité? Ale kdepak! Jindřich byl i českým králem. Dokonce dvakrát (poprvé prý snad pouze měsíc) – než ho definitivně sesadil v roce 1310 právě Jan Lucemburský.

Ale vraťme se k Markétě Tyrolské, ještě než ji začali nazývat Maultasch neboli Pyskatou. Její rozmařilý a bezstarostný otec Jindřich Korutanský byl muž veselé povahy, o své země se příliš nestaral, byl věčně bez peněz. Starosti mu tak trochu dělala budoucnost. Proč mu nebylo dopřáno mít syna s druhou manželkou Adelheid Brunšvickou, když už jeho první manželství s Annou Přemyslovnou, která zemřela ve 23 letech, bylo bezdětné? V tomto měl prostě smůlu, nemanželských dětí měl hodně, ale legitimní byly pouze dvě dcery. A to ještě ta starší byla mírně postižená, takže byla uklizena do kláštera. Jedinou jeho nadějí byla tedy Markéta, narozená v roce 1318. I když byla ještě malá, už o ni začal být zájem jako o potenciální nevěstu.

Markéta PyskatáMarkéta z otcovy lehkomyslné a neklidné povahy nezdědila skoro nic. Byla vážná, neustále zadumaná, ovšem také nevyrovnaná dívka. Vlastně nepoznala teplo domova. I její matka zemřela poměrně brzy, stejně jako po třech letech ještě další otcova žena. Ani ona mu neporodila dědice, v něhož stále doufal. Když bylo Markétě v roce 1327 devět let, objevil se první vážný nápadník. Český král Jan Lucemburský poslal svého teprve pětiletého syna Jana Jindřicha s početným doprovodem do Tyrol. Spolu s množstvím darů se nechal slyšet, že by se rád stal Markétiným tchánem. Tatínek Jindřich Korutanský byl návrhem svého bývalého švagra polichocen. Malý Jan Jindřich měl být v Meranu vychováván a hlavně si měl na Markétu jako budoucí nevěstu zvykat.

Obě děti si ale byly od prvního momentu nesympatické a nezměnilo se to ani v budoucnu. Po třech letech – to bylo nevěstě dvanáct a ženichovi osm – se konala na nátlak ženichova otce oficiální svatba. Lucemburkové přece toužili po bohatém Tyrolsku. A toto byl zas další krůček ke splnění Janových plánů! Svatba byla okázalá, otec jediné dědičky Tyrolska a Korutan se musel ukázat, i když jeho pokladna byla prázdná. Oba otcové byli spokojeni. Naštěstí bylo upuštěno od veřejné realizace sňatku, jak bývávalo zvykem. Bylo rozhodnuto, že se vše uskuteční později – už bez svědků. Je otázkou, zda by si Jan Jindřich ve svém věku věděl rady, co si má s Markétou počít.

Jinak se vlastně skoro nic nezměnilo. Tedy nic k lepšímu. Mnohem vyspělejší a inteligentnější Markéta se v následujících letech začala zajímat o vládní úkoly, protože cítila, že se zdravotní stav jejího otce zhoršuje. Jan Jindřich se nezajímal skoro o nic. Bavil ho snad jen lov, všechno ostatní ho nesmírně obtěžovalo. Ač byli oficiální manželé, ani teď spolu nezačali žít.

Když bylo Markétě sedmnáct let, stala se po smrti svého otce jedinou dědičkou jeho zemí. To už Jan Jindřich začínal získávat první milostné zkušenosti, nikoli však se zákonitou manželkou. Ačkoli na něj tlačil otec i bratr (náš pozdější Karel IV.), aby už začal konečně plnit své povinnosti, on se k tomu stále neměl. Historikové se nemohou shodnout na tom, proč tomu tak bylo. Že by ho tak Markéta odpuzovala?

Mezitím se Jan Jindřich začal ve své nové vlasti chovat jako neomezený pán. Na pomoc mu přispěchal i jeho bratr Karel, který sem přivedl z Čech rádce. Ti tu brzy zastávali ty nejdůležitější úřady. Dokonce to došlo tak daleko, že byla Markéta na svém hradě uvězněna.

Spolu se svými přáteli se však nakonec odhodlala k protiútoku. Když se v listopadu 1341 pozdě večer vracel Jan Jindřich z lovu, marně se dožadoval vpuštění do hradu. Navíc se rozpršelo a fičel ledový vítr. I brána nejbližšího hradu zůstala zavřená. Ani na dalších hradech nebyli doma… Nakonec uspěl až u aquilejského patriarchy.

Takovou potupu si ovšem Lucemburkové nechtěli nechat líbit. Ještě dalších pět měsíců se pokoušeli silou dobýt zpět ztracené pozice. Nebylo jim to však nic platné a nakonec byli nuceni odtáhnout s nepořízenou. Škoda…

Aby Markéta dovršila svůj triumf nad protivným a otravným mládencem, kterého si vzala proti své vůli, začala o něm šířit pomluvy o jeho údajné impotenci. Vzápětí se také vdala. Nečekala na žádný rozvod a vzala si Ludvíka, syna tehdejšího císaře Ludvíka Bavora. I když se Jan Jindřich obrátil na papeže se stížností a žádostí o uvalení klatby, Markétě to nečinilo žádné překážky.

Situace se uklidnila až po smrti Ludvíka Bavora, když se novým císařem stal Karel IV. Tomu se už konflikty s Tyrolskem nehodily, a tak s ním uzavřel mír. Dokonce vymohl u papeže odvolání klatby na Markétu a Ludvíka.  

Markétino štěstí však netrvalo dlouho. Po smrti manžela a pak i syna Meinharda přemýšlela, komu odkáže svá území. Její volba padla na Habsburky, kteří v těžkých časech stáli na její straně. A tak tyrolské Alpy nakonec nepřipadly Českému království…

A Jan Jindřich? Pomluvy o své impotenci záhy vyvrátil svatbou s Markétou Opavskou, která mu porodila šest potomků. Ženatý byl celkem čtyřikrát a jako markrabě moravský žil v Brně až do roku 1375.

A jak vznikla ta pro Markétu nelichotivá přezdívka Pyskatá? Měla opravdu znetvořená ústa? Historikové se domnívají, že to bylo dílem pomluv Jana Jindřicha a hlavně jeho bratra Karla poté, co Markéta manžela z Tyrol vyhnala. Prý se jí tím chtěli pomstít. Jak Markéta vypadala, vlastně přesně nevíme. Někteří říkají, že nebyla ani ošklivá, ani krásná. Existují i názory, že to byla naopak docela pohledná žena.

Na našem webu jste si také mohli přečíst: