Marilyn Monroe by se vtěchto dnech dožila osmdesáti let. Kdyby…. stop. Možná teď senzacechtivé čtenářky zklamu, ale nebudu psát ani o filmové kariéře, ani o milostných avantýrách,ani o okolnostech její nevyjasněné smrti, to nechám povolanějším.

Já se zaměřím pouze na svou parketu a tou je móda a její krása.

Dodnes nepřestávám žasnout nad jejími fotografiemi. Takovou ženu stvoří Bůh jednou za sto let.
Je to jen můj názor, ale vysvětlím, co mě kněmu vedlo. Když se ohlédnete za idoly posledních, dejme tomu sedmdesáti let, zjistíte, že by podlednešních estetických kritérií obstála málokterá.
Byly příliš poplatné době, vekteré se narodily. /soutěž: poskládala(8)/

Marilyn je výjimkou. V její kráse a přitažlivosti je něco nadčasového. Jsem přesvědčená, že by po ní muži šíleli i dnes, že by se za ní otáčeli na ulici a ženy by závistí pukaly. Pochopitelně nemám na mysli její podobu vreálném čase. Možná namítnete, že by byla na současné poměry příliš macatá, ale copak se mužům ty kostnaté idoly přehlídkových mol líbí? Tak vidíte.


Když slyším její jméno, okamžitě se mi před očima rozjede skvostná scéna zfilmu „Někdo to rád horké“, jak si to Marilyn štráduje po perónu chicagského nádraží na vysokých jehlách zahalena do kožešinové štoly snezbytným ukulele v podpaždí. Tolik sebevědomí, koketerie a sexappealu vjednom.

 

Jak to bylo s chůzí

Slyšela jsem, že její typická chůze srozvlněnými boky nebyla samo sebou, nýbrž výsledkem malé rafinovanosti. Nechávala si o půl centimetru zkracovat jeden podpatek, tím se kyčle dostaly do jakési disharmonie a docílily onoho neodolatelně kroutivého pohybu.

Neméně rafinované byly i její kostýmy. Svým střihem spíš odpovídaly tehdejší módě, než dobovému zařazení. Našla si styl, který těsně kopíroval její tělo ve tvaru přesýpacích hodin.


Ve zmíněném filmu na sobě měla překrásné přiléhavé šaty ne nepodobné těm, ve kterých zpívala prezidentovi J. F. Kennedymu. Do šifonové róby hustě pošité korálky se nechávala nahá zašívat, aby zapínání a prádlo nepřidávalo ani gram navíc a nerušilo dokonalou siluetu.

Mimochodem, i Marilyn držela drastické diety a ploché bříško udržovala pomocí klystýrů. Ale vraťme se kšatům.

Marilyn dráždila dál

Co by byla Marilyn bez bílých plisovaných koktejlek sširokánskou sukní, kterou si tak laškovně přidržuje nad mřížkovaným roštem větráku ve filmu „Slaměný vdovec“?
Tato slavná scéna byla natáčena v New Yorku za „asistence“ tisíců čumilů a novinářů, kteří rušilinatáčení.
Byl přítomen i její tehdejší manžel Joe DiMaggio, který ztropil M.M. žárlivou scénu a dokonce prý padla i facka.
Mimochodem, neustálým opakováním scény, kdy z ventilace foukal studený vzduch, si Marylin uhnala silné nachlazení s horečkami.
Aby toho nebylo málo, tehdejší puritánští cenzoři dovolili zvednout sukni jen těsně nad kolena.Odhalit stehna natož ukázatkalhotky bylo nepřípustné.

Ale Marilyn si ztoho těžkou hlavu nedělala. Dál dráždila mužskou představivost svými hluboko vystřiženými dekolty, upnutými sukněmi a svůdnými lýtky vsíťovaných punčochách. Už vpočátcích kariéry se nechala nafotit nahá a její snímky šly na černém trhu na dračku, protože akty byly tenkrát tabu.

Když si prohlížím její modely, uvědomuji si, že by se daly do jednoho nosit i dnes. Ale už by vnich asi nikdo nevypadal tak neodolatelně jako Marilyn Monroe.

Zůstala mi vpaměti mladá a krásná, a stále, i čtyřiačtyřicet let po předčasné smrti, mě nepřestává okouzlovat.

Jak se líbí vám, milé ženy-in?
Ona, její šaty...

Reklama