„Tak jsem tady, Hamáčková!“ kyne chlapík s brašnou a beranicí kulaté bábě na zápraží.

            „To vám řeknu, celej prosinec jak na mlatě, akorát dvě zlomený nohy ze sání, a teď vy na mě vyrukujete s porodem. Když moje Klára sází kubu do trouby!“

 

            „No dyť vědí, že jen tak mýrnix týrnix bych jich sem netahala. Celej rok se to rodí jak koťata, a jak jde na svátky, roztrhne se s čerchmantem pytel! Já měla loni ženskou, už rodila a eště měla v krku k dávení rybí kost!“

 

            „Málem jsem se sem nedostal! Sněhu hromady a eště to stádo. To mi řekněte, Hamáčková, kdo chce dneska ovce hnát?! To jsem ještě nezažil. A na krok v tý siberii nevidět! Ještě že je tolik světla vod tý hvězdy nad barákem.“

 

            „Nojo. Ale střecha dobrá, že jo? Tady taťka to tu přitesnul za chvilku! Ještě včera sněžilo až do chlíva. Ale řeknu vám, co je to dneska za rodiče, nevim! Táhnou se sem až z Nazaretu. Prej jim jde o ten přírodní porod, vědí? Nějakej chytrák jim poradil Vrchlabí, ale na paninku to přišlo tady! Ještě tak aby chtěla do vody! Puškvorák je celej zamrzlej.“

 

            „Však jo! Tydle přírodní porody! Stačí, že je tu ten osel a kráva. A jak je na tom mladá paní?“ oprašuje doktor sníh z ramen a prochází skloněný dál do chlíva. „Těhotenství bylo bez problémů?“ ptá se už mladé ženy. „Opovaž se mluvit o tom andělovi!“ posílá vousatý otec varovný pohled ode dveří.

 

            „Myslela jsem, že bych nerodila na zádech, ale v kleče,“ špitá nesměle rodička. „Tak hele, paninko, je rok nula a na nějaký novinky není nikdo zvědavej. Spíš mi řekněte, jak se to bude jmenovat, doufám, že nechcete nějaký moderní, třeba římský jméno, to mě vždycky může...“ „Ježíš, to jsme nějak zapomněli probrat!“ „Jo? A co tomu jménu říká tatínek?“ „No na mě moc nekoukejte!“ mručí vousáč. „Tak tomu aspoň necháme přirozený průběh, bez léků, ano?“ nechce se dát nastávající maminka zadarmo. „Ale beze všeho, já ty byliny aspoň vyvařím na čaj a pěkně se zahřejem! Navíc makovej odvar ani pojišťovny neproplácej,“ raduje se doktor.

 

            O dvanáct hodin později

 

            „Vydržte, mladá paní! Už vidím vlásky! Jak je matka panna, vždycky se to takhle protáhne!“ doktor klečí u rodičky a porodní bába chystá další čisté plátno.

 

            „Teda je tady herberk! Nejvíc mi vadí ten tajtrlík s gajdama! Nedáte si vánočku? Nosej to sem po tuctech!“ láteří Hamáčková. „Ale máte tady, maminko, na prahu asi šedesát výbaviček a čeká tady několik autobusů lidí na požehnání! To abyste přes šestinedělí snad odjeli někam, kde budete mít klid, ne?

 

            „Takže všechno v pořádku, děťátko jak poupátko, já už tady nejsem nic platnej!“ povídá doktor a balí koženou brašnu.

Reklama