Reklama

Další příspěvek, který přišel do redakce, je od maminky, která se podepsala Marie. Není už tak něžný a poetický jako předchozí básnička. Je smutný a drsný jako životní realita. Zjistíte po přečtení.

Milá redakce

Nikdy jsem ještě nepsala, ale téma, které je dnes na ženě. In mě moc zaujalo, mám k němu hodně co říct. . Máme dvě děti,synovi je 9 roků a dceři 6 roků.Jsou ve věku,kdy ještě moc nechápou, že za bydlení se platí, za vodu se platí, za elektriku, za plyn, prostě za všechno se platí. Manžel je už tři měsíce bez práce, v závodě kde pracoval propouštěli skoro třičtrvtiny lidí, já pracuji u vietnamského majitele v obchodě, a to můžu být ráda, že mám vůbec nějakou práci.
Jedna z vašich otázek zněla, jestli se za nás naše děti stydí, vím, že můj syn se stydí za to, že nosí oblečení jenom od vietnamců, mám ho s velkou slevou, přitom jsou to ale pěkné, nové věci, jenomže jeden spolužák ve škole se mu posmíval, že jeho máma pracuje v hadrech na tržnici. Celou noc jsem kvůli tomu probrečela. Žijeme od výplaty k výplatě,dcerka jde po prázdninách do školy, ani nebudu uvádět, kolik mě stálo veškeré školní vybavení,dřív se alespoň nemusely kupovat knížky, teď musíte kupovat všechno. Aktovku ještě nemá, tu si nechávám až naposledy, manžel má teď nějakou brigádu, tak slíbil, že ji vydělá na pořádnou aktovku, aby si holka nezničila záda.
Berou mě všichni čerti, když vidím v televizi, kolik si politici dávají platy a ještě si je sami schvalují. Umíte si představit ten rozdíl mezi dětmi ještě za pár let? Ty jejich děti chodí do zahraničních škol, mají své řidiče, chůvy, a nevím co,ne nezávidím jim, ať mají,ale proč ani naše děti nemůžou žít alespoň trochu slušně a na úrovni? Proč musím váhat, jestli zaplatit plyn nebo koupit holce kabát, takto jsme to v listopadu chtěli?
Já bych si nikdy nedovolila svým rodičům říct, že se za ně stydím, slušně mě vychovali peněz jsme také moc neměli,moje děti to také přímo neřeknou ale mám strach, že si to myslí a to už stačí. Holka ne, ta je ještě moc malá, ale kluk už rozum má, co také doma vidí? Máma na tržnici,táta bez práce. Ale jsme ze severní Moravy,v našem městě ani v okolí práce není. Je to těžké, ano je.

Využiju možnosti že se nemusím podepsat plným jménem
Marie

Pozn. red. Text nebyl redakčně upraven

_____________

Milá Marie, co k tomu říct? Snad jen, že si nemyslím, že by se vaše děti, respektivě váš syn, za vás styděl. Podle dopisu jste milující rodiče. Zkuste s nimi jednat na rovinu a už domalička jim říkat, že nic není v životě zadarmo a že i na to vietnamské oblečení musíte vydělat.

Manželovi přeju, ať si najde brzy novou prác,i a nám všem přeju, ať se politici konečně umoudří. (i když...)

Pěkný den vám i vašim dětem a buďte ráda, že jsou zdravé a že je máte!

Saša

 

Téma dnešního dne 11. srpna 2011 zní: Známe hranice při výchově našich dětí?

s podtitulem: Dokážeme být soudní?

  • Kam až jsme ochotni zajít v požadavcích svých dětí?
  • Kde je hranice toho, co bychom svým dětem dali či nedali?
  • V čem bychom jim vyhověli, nebo nikdy nevyhověli?
  • Jak dlouho jsme ochotni je podporovat?
  • A čím? Penězi?
  • Umíme říct STOP?
  • Přijímají vše, co jim dáme za samozřejmost? (včetně plateb za různé zájmové kroužky)
  • Umí naše děti poděkovat?
  • Styděly se za vás někdy vaše děti?
  • A vy za ně?

Nebudu se už dále „hrát“ na psychologa a pokládat v bodech otázky. Vy mi určitě rozumíte a doufám, že i napíšete. O svých starostech i radostech, o tom, kam až jste ochotny při výchově a požadavcích svých dětí zajít.

Pokud se bude chtít některá maminka vyzpovídat, ale nebude chtít být jmenována, toto přání respektuji a příspěvek zveřejníme anonymně.

Pište prosím na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Za jeden vybraný příspěvek tentokrát odměním maminku i děti.

Děti dostanou dětskou hru Roztoč to na 30 a pro zdraví Marťánky. Maminka dostane kosmetiku Ryor.

darekkk