Možná nevíte, že titulování Marie Terezie císařovnou není úplně přesné. Byla jí pouze díky titulu svého manžela Františka Štěpána Lotrinského, který se stal (mj. také její zásluhou) císařem Svaté říše římské. Korunovat se však nedala - a to údajně záměrně (vymluvila se na těhotenství). Nicméně se toto označování se vžilo. Ona sama ale používala označení královna - císařovna.

 

MT1

Socha mladé panovnice ve Wiener Neustadt

Marie Terezie, v dětství nazývaná Rézi či Rézička, byla dcerou císaře Karla VI. Její rodiče se několik let snažili počít potomka a všechno tomu podřídili. Je známo, že Karel VI. dokonce nechal vymalovat ložnici erotickými motivy a jeho žena se léčila různými medicínami, jednou z těch zaručených byla i vinná kúra. Dlouho nic nepomáhalo. Nakonec se přece jen narodil syn, který ale po několika měsících zemřel a tím uvrhl rodiče do ještě většího zoufalství než předtím. Narození Marie Terezie v roce 1717 bylo proto ve Vídni velkou událostí, i když otec pochopitelně toužil mít syna a dědice.

karel

Socha Mariina otce Karla VI. v Prunksaal der Nationalbibliotek, Vídeň 

Malá Rézi byla bezstarostné, veselé dítě, které otec nijak nezatěžoval přípravou na pozdější vládu, poněvadž stále doufal v mužského potomka. Ve svých šesti letech poznala Františka Štěpána Lotrinského, svého budoucího manžela. Jemu bylo v té době patnáct a byl do Vídně poslán svým otcem, který si od toho sliboval, že se mu zde dostane dalšího vzdělání. Možná v tom hrála roli i úvaha o případném budoucím sňatku, i když původním „ženichem“měl být Františkův starší bratr, který ovšem nečekaně zemřel.

Marie Terezie se do Františka zamilovala už tedy jako dítě. Byl to veselý mladík, na nic si nehrál (ani v budoucnu), zdaleka nebyl tak ctižádostivý jako jeho pozdější žena. Získal si okamžitě sympatie i samotného císaře, který vlastního syna postrádal. Byl mu dobrým společníkem především při častých císařských honech.

Když zemřel otec v Lotrinsku, musel se František z Vídně vrátit domů. Mezitím z Rézi vyrostla krásná mladá dívka zralá na vdávání.  Zpočátku vůbec nebylo tak úplně jasné, že se ženichem stane právě František Štěpán. Zájemců bylo hodně.

Dokonce princ Evžen Savojský, který měl ve Vídni velké slovo u císaře díky svým zásluhám v boji s Turky, přišel s nápadem, že by se Marie Terezie mohla vdát za syna pruského krále Fridricha, později zvaného Velikého. Fridrich by se svatbou i souhlasil a dokonce se přijel do Vídně tajně na „nevěstu“ podívat. A Marie Terezie se mu líbila! Nakonec to dopadlo - naštěstí pro Marii Terezii – úplně jinak. Kdo ví, jak by se situace vyvíjela, kdyby se tyto plány uskutečnily. Přinejmenším by asi nedošlo ke slezským válkám a následné ztrátě Slezska. Ale to jsou zase úvahy, co by bylo kdyby …

Nakonec tedy k „svatebnímu“ jednání s Pruskem ani nedošlo a Marie Terezie se o tom prý nikdy nedozvěděla. A v budoucnu Fridricha právě díky válkám upřímně nenáviděla, zatímco on si jí jako panovnice naopak velice vážil. Poněvadž byl ale Fridrich známý suchar, nejspíš by ani v takovém manželství nebyla šťastná.

V 19 letech se tedy po mnoha složitých diplomatických jednáních provdala v kostele sv. Augustina ve Vídni za milovaného Františka. Své ano si řekli snoubenci latinsky a svatební veselí trvalo dva dny. A manželství bylo opravdu šťastné, i když František Štěpán měl později velkou slabost i pro jiné urozené ženy. Ze svazku se narodilo neskutečných 16 dětí, několik dalších těhotenství prý skončilo potratem či narozením mrtvého dítěte (uvádí se 7).

MT2

Portréty císařských manželů ve vídeňské Albertině

Když nečekaně zemřel Marii otec, nebyla absolutně na vládu připravena. Musela bojovat o své země v několika válkách, i když Karel VI. ještě před jejím narozením vydal tzv. pragmatickou sankci, listinu, která stanovila nedělitelnost habsburských držav a v případě vymření po meči také nástupnictví v ženské linii.

Určitě začátky byly velice krušné. Navíc prvních dvacet let své vlády byla vlastně téměř nepřetržitě těhotná. Ale propustila starou garnituru a obklopila se schopnými mladými rádci, velkého pomocníka měla i ve svém manželovi. František Štěpán sice vždy stál tak trochu v jejím stínu, ale jako obchodník byl více než zdatný. Je pravda, že velké bohatství mu spadlo nečekaně do klína jako dědictví, ale to uměl obratem ruky šikovně rozmnožit. Zakládal manufaktury, ale hlavně rozuměl financím, kterých se jeho ženě v říši nedostávalo. Došlo to tak daleko, že vlastně Marii Terezii půjčoval peníze na dosti vysoký úrok. A vytvořil do budoucna pro dynastii habsbursko-lotrinskou takovou finanční rezervu, že už nikdy nemuseli Habsburkové finančně živořit.

Když nečekaně zemřel, byla to pro Marii Terezii opravdová katastrofa, ačkoli předtím už pohřbila několik svých dětí a se smrtí se setkávala často. Manželství trvalo 29 let, 6 měsíců a šest dní. Marie Terezie si nechala ostříhat své dlouhé vlasy, šperky rozdala dětem a garderobu svým dvorním dámám. Do konce života nosila jen černé šaty, vdovský čepec a perly na znamení smutku. Ještě jí ale zbývalo patnáct let vlády.

MT3

Marie Terezie jako vdova, zámek Schlosshof

Nemá smysl vypočítávat, jaké reformy Marie Terezie za 40 let své vlády uskutečnila.  Z toho velkého množství vzpomeňme zavedení povinné školní docházky, protože se tu na webu občas to školství připomíná. Když se žáci základní školy dozví, komu za to vděčí, příliš velkou láskou k Marii Terezii většinou nezahoří.  Jenže ono to úplně přesně tak, jak to dnes chápeme my, nebylo. Marie Terezie vydala Všeobecný školní řád, kde je věta: „Rádi bychom viděli, kdyby rodičové svých dětí ve věku ve věku 6-12 let do škol posílali“. Takže to bylo spíše jakési doporučení, tu skutečně „povinnou“ školní docházku (a zatím jen pro chlapce) zavedl až o třicet let později vnuk Marie Terezie František II., uváděný též jako František I.

Pro děti navíc existovala řada úlev – v létě například  nemusely do školy, ale chodily „relaxovat“ na pole. Také neposílání dětí do škol se zprvu ani nesankcionovalo a na druhé straně bylo tolerováno i domácí vzdělávání dětí např. ve šlechtických rodinách. A ještě jednu věc bychom si měli uvědomit. Toto opatření k „povinně-doporučené“ školní docházce bylo vydáno v době, kdy v textilkách mnohdy pracovaly desetileté děti i od 5 ráno do 10 hodin večer - a to denně kromě nedělí. Takže toto rozhodnutí Marie Terezie bylo opravdu revoluční a určitě chvályhodné.

 A na závěr už jen pár poznámek k údajnému neřestnému životu Marie Terezie.

Ano – anekdoty a smyšlené historky o Marii Terezii jako nymfomance, která střídá jednoho milence za druhým, se prý skutečně šířily. Podle historiků ale neměly naprosto žádné opodstatnění a měly nejspíš svůj původ ve zřízení mravnostní komise, která měla původně špehovat jejího záletného manžela, ale později se rozšířila na celou Vídeň. A Vídeňané řádění komise nenáviděli, a tak na tuto vnucovanou mravnost reagovali právě tímto způsobem.

Zřejmě k tomu přispívá kniha Maxe Adlera Milenci Marie Terezie vydaná i u nás popisující údajné pikanterie ze života této panovnice.

Četli jste také o:

Reklama