Rodina

Marie se po smrti svého manžela uzavřela do sebe, dcery neví, co s ní

Manžel paní Marie zemřel v pouhých padesáti dvou letech na rakovinu. Smrt manžela Marii zasáhla víc, než by čekala. Úplně se uzavřela do sebe a přestala komunikovat s okolím, ba i se svými dětmi.

upset

Když manželovi paní Marie diagnostikovali rakovinu prostaty, nebylo mu ještě ani padesát. Oba to vzalo, nicméně po lékařském ujištění, že léčba tohoto druhu rakoviny je v současnosti celkem úspěšná, doufali.

Bohužel, naděje se stále se zhoršujícím zdravotním stavem odešla a manžel paní Marie v necelých dvaapadesáti letech boj s touto zákeřnou chorobou prohrál. Marii bylo v té době 48 let, jejich dcerám 28 a 22 let. Ta starší už byla vdaná a bydlela kousek od rodičů, mladší studovala v Praze a dojížděla domů jednou za 14 dní.

Manželství paní Marie bylo šťastné. Brali se poměrně mladí, měli sem tam i nějakou tu krizi, ale vše zdárně překonali. Společnými silami si postavili menší rodinný domek, který obývali společně s dcerami. Když se ta starší vdala a mladší odjela na studia, zůstali v domku sami, ale s rukama v klíně neseděli. Manžel byl velmi šikovný a vybudoval krásné zahradní posezení, samotná zahrada, to byla zase chlouba Marie. Také hodně cestovali, konečně na to měli čas a také nějaké ušetřené peníze. Už se těšili, až jim trochu povyroste vnuk, syn od starší dcery, kterého budou spolu brávat na cesty.

Vnukovi byli tři roky, když jeho dědečkovi diagnostikovali onu zákeřnou potvoru. Byl to ale on, kdo ho držel při životě a v naději. Měl dvě dcery a s vnuka měl obrovskou radost, těšil se, až pojedou společně s vnukem na první dovolenou k moři.

Místo plánované dovolené se však konal pohřeb. Paní Marie do poslední chvíle doufala, když jí ale bylo řečeno, ať počítá s nejhorším, řekla si, že bude silná. Jenže nikdo není připraven na smrt milované osoby, byť s ní i počítá. Smrt přišla pro manžela paní Marie příliš brzy. Ve 48 letech se z ní stala vdova.

Jsou to necelé tři roky od smrti manžela a paní Marie se za tu dobu změnila k nepoznání. Zhubla nejméně 20 kilo, začaly jí vypadávat vlasy, přestala o sebe dbát, k jídlu aby ji nutil. Nezajímá ji ani její milovaná zahrádka, která leží ladem, nemůže prý na ni chodit, protože pořád vzpomíná, jak na ní trávila čas se svým manželem. Zcela se uzavřela před okolím, víc času než v práci, promarodí. Pracuje v zahradnictví, vždy to byla veselá žena, ale teď si jen udělá svoje a s nikým nepromluví. Když ji chtějí kamarádky trochu rozptýlit, řekne, že jí není do smíchu. Nechce nikam chodit, sedí jen apaticky doma u televize, brečí a vzpomíná.

Starší dcera jí domluvila návštěvu u psychologa, ale Marie jí vyčetla, že nikam nepůjde, že ji má za blázna, a přestala s ní mluvit. Mladší dcera raději než by jezdila domů, zůstává u svého přítele, protože Marie na ni celé dny ani nepromluví.

Obě dcery mají o svoji matku starost. Známý psycholog, ke kterému ji chtěli poslat, jim poradil, aby maminku poslali s vnukem (dnes sedmiletým) k moři. Na místo, které plánovali ještě společně s manželem.
Dcery to vzaly jako dobrý nápad a chystají se s tímto návrhem za maminkou přijít.

Znáte podobný případ ve svém okolí?

Možnost%
Ano43,1
Ne56,9

 

   
20.11.2012 - Rodina - autor: Alexandra Stušková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [75] jithule [*]

    je to těžké

    superkarma: 0 18.12.2012, 10:21:14
  2. avatar
    [74] cibulicka [*]

    Je to asi moc a moc těžké,ale zbytek rodiny přece taky stojí  za to,aby se pro ně dalo žít....nevím,jak bych to vzvládala já,ale děti tu jsou taky pro nás,ne???Vždyt´ je to v nich kus toho druhého a je pro co žít...Sml80

    superkarma: 0 26.11.2012, 13:10:55
  3. avatar
    [73] kapkamore [*]

    Prožila jsem též velmi těžké chvíle, ale po nějaké době jsem to zvládla, nevím zda-li tu paní někdo přesvědčí na psychologa, to bude těžké...

    superkarma: 0 21.11.2012, 22:21:20
  4. avatar
    [72] Eva_CZ [*]

    peetrax — #69 muj tata taky pomoc odmital ( podle me byl po x te mozkove mrtvici nesvepravny ) a zemrel naprosto zbytecne.

    Myslim, ze by se rodina mohla domluvit s nejakym odbornikem a ten by pani navstivil doma. Pani lecbu potrebuje, taky si to myslim. Sml22

    superkarma: 0 20.11.2012, 22:36:24
  5. avatar
    [71] Kytinkak [*]

    denkas — #64 to muselo být strašné, brrr

    superkarma: 0 20.11.2012, 21:54:22
  6. [70] DCOlga [*]

    Říká se, že čas rány hojí, ale bohužel někdy to trvá až příliš dlouho.

    superkarma: 0 20.11.2012, 21:49:33
  7. avatar
    [69] peetrax [*]

    Podle popisu jde o depresi. Tím myslím fakt depresi jako nemoc, ne "depku", kterou mívá čas od času každý. Tohle potřebuje zásah odborníka, minimálně psychiatra. Jenže těžko radit, když paní lékaře odmítá, možná je nejlíp začít tím obvodním a návštěvou doma, jak už někdo níž radil.

    Deprese z úmrtí blízké osoby moc dobře znám, bohužel jsem to zažila sama. Nejdřív jsem myslela, že je to jen obyčejné truchlení, jenže pak jsem si začala připadat poněkud "nenormálně", ztratila jsem o všechno zájem, spala jsem třeba během 48 hodin jen 1 hodinu... pomoc přišla v pravý čas. Podpora rodiny je hodně důležitá, ale stejně tak diagnóza a léčba. A pak třeba jednou bude mít paní i zájem o tu seznamku, jak radila Anai. Sml16

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #72
    superkarma: 0 20.11.2012, 21:34:58
  8. avatar
    [68] SNÍŽEK [*]

    paní potřebuje doktora,tím smutkem nikomu nepomůže,měla by se věnovat dcerám a vnukovi Sml22

    superkarma: 0 20.11.2012, 20:47:11
  9. avatar
    [67] denkas [*]

    kobližka — #65 Není coSml80Asi každej si prožil svý.

    superkarma: 0 20.11.2012, 17:43:42
  10. avatar
    [66] kristagg [*]

    Čas snad zahojí, ale je třeba žít dál pro děti, vnoučata.

    superkarma: 0 20.11.2012, 17:31:40
  11. avatar
    [65] kobližka [*]

    denkas — #64 To tě teda obdivuju Sml67Sml67Sml67

    1. na komentář reaguje denkas — #67
    superkarma: 0 20.11.2012, 17:29:07
  12. avatar
    [64] denkas [*]

    Mě zemřel náhle manžel když mi bylo 37let,3 děti.No nebylo to lehký. Ale to už je dávno.

    1. na komentář reaguje kobližka — #65
    2. na komentář reaguje Kytinkak — #71
    superkarma: 0 20.11.2012, 17:25:15
  13. avatar
    [63] daska59 [*]

    Samozřejmě rodiny Sml30

    superkarma: 0 20.11.2012, 17:18:26
  14. avatar
    [62] daska59 [*]

    Myslím, že by si měla uvědomit, že ani její manžel by si nepřál aby se takhle ubíjela. Že nebude hledat jiného chlapa pochopím, ale neměla by se vyhýbat normálnímu životu a měla by se radovat ze zbytku radiny.

    superkarma: 0 20.11.2012, 17:18:04
  15. avatar
    [61] kobližka [*]

    Jitullinka — #1 A nejen tam,dokonce další chybička:

    "Měl dvě dcery a s vnuka měl obrovskou radost".

    Trochu víc pozornosti.

    superkarma: 0 20.11.2012, 15:00:33

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [60] Saritka [*]

    Je to těžké, ale čas pomůže, vnoučata ji snad   dají vůli  se zase smát.Sml22

    superkarma: 0 20.11.2012, 14:52:26
  2. avatar
    [59] tajnostii [*]

    Je to těžké,asi hodně mluvitSml22

    superkarma: 0 20.11.2012, 14:22:11
  3. avatar
    [58] kobližka [*]

    Altamora — #56 Já neříkám,že s tím jednoznačně souhlasím,jen,že jsem schopná to pochopit.

    superkarma: 0 20.11.2012, 14:12:18
  4. [57] Jala [*]

    Já té paní rozumím. Taky bych se s tím nevyrovnala...

    Jinak mojí mamince bylo 49, když nečekaně zemřel táta. Ale my jsme ještě studovali, takže se "musela starat" o nás.

    Naštěstí přežila tátu o 28 let.

    superkarma: 0 20.11.2012, 14:09:52
  5. avatar
    [56] Altamora [*]

    kobližka — #53 Po určité době už nejde o smutek, ale o depresi, kterou je třeba léčit. Jsou prostě odchylky od normy, které specialista dokáže identifikovat - třeba mezi tím, když je někdo hodně pořádný a když je někdo posedlý úklidem, mezi tím, když člověk nerad chodí mezi lidi a mezi sociální fóbií, mezi odporem k pavoukům a arachnofóbií. I když nám laikům to může připadat stejné.

    Samozřejmě nikdo nečeká, že po smrti mlované osoby se z toho člověk otřepe do půl roku. Je jasné, že mu bude velmi chybět mnoho let, třeba až do konce života, ale neměl by rezignovat na vlastní život a vyhýbat se kontaktu s ostatními blízkými lidmi.

    1. na komentář reaguje kobližka — #58
    superkarma: 1 20.11.2012, 13:55:01
  6. avatar
    [55] kobližka [*]

    datura — #52 Samozřejmě,že doma na ní všechno padá.Siutné,že to máš v rodině.

    superkarma: 0 20.11.2012, 13:47:31
  7. avatar
    [54] ekleinovka [*]

    Kamarádka přišla o muže už v 45 letech, náhle, z minuty na minutu. Dodnes není v pořádku, všude jeho fotky, svíčky, denně na hřbitově.....

    superkarma: 0 20.11.2012, 13:40:48
  8. avatar
    [53] kobližka [*]

    gerda — #51 Tak se to třeba někomu zdá být nenormální,ale na smutek přece nebudeme mít nějaké lékařské tabulky.Pro někoho je odchod milovaného člověka věc k neunesení....tom nemůže posoudit sebelepší doktor.Je to jenom můj názor a může s ním spousta lidí nesouhlasit.

    1. na komentář reaguje Altamora — #56
    superkarma: 0 20.11.2012, 13:33:57
  9. avatar
    [52] datura [*]

    Mojí dceři je 40, dokud je s  vnukem u nás, je to dobré, ale jakmile přijou domů, všude manžela  vidí  a já jen ráno poznám, že zase probrečela noc. Ale v tom ji asi pomůže jenom čas. 

    1. na komentář reaguje kobližka — #55
    superkarma: 0 20.11.2012, 13:32:16
  10. avatar
    [51] gerda [*]

    kobližka — #49 dovoluji si nesouhlasit. O podobném případu jsem totiž slyšela mluvit lékaře psychologa a oni mají opravdu stanovené hranice, za kterými už to není normální.Sml58

    1. na komentář reaguje kobližka — #53
    superkarma: 0 20.11.2012, 13:25:43
  11. [50] Evuš [*]

    Taky já jsem to zažila, mamince bylo 48, když jí zemřel manžel a mně táta. Ale byla statečná, vše překonala, začala žít hlavně pro mě, pro práci, pro naši chaloupku. A když jsem se vdala a měla děti, stala se z ní milující babička, na kterou už jen vzpomínáme, protože zemřela před 10 lety.

    superkarma: 0 20.11.2012, 13:02:43
  12. avatar
    [49] kobližka [*]

    Přece nemůžeme říkat,že tři roky je už dost douhá doba na to,aby se paní vzpamatovala....každý to má jinak,každý si svojí bolest musí odžít a jen on sám ví,kolik času ho to bude stát.V tomhle se nedivím ničemu,ne každý je tak silný,aby po čase,který se zdá být přiměřený,vstal a šel dál.Někdo se upne na děti,jiný na vnoučata,ale ani jedna varianta není dokonalá,protože už nežije svůj život,ale někoho jiného.

    1. na komentář reaguje gerda — #51
    superkarma: 2 20.11.2012, 11:40:31
  13. avatar
    [48] carmi [*]

    Taky jsem to zažila. Jenže já měla to štěstí, že tehdy ještě dcery žily se mnou. To mi pomohlo to překonat. A měly jsme i pejska, o kterého jsem se musela staratSml57 Prostě život jde dál. Ale každá jsme jiná.

    superkarma: 0 20.11.2012, 10:52:20
  14. avatar
    [47] ladouch [*]

    Sami jsme tím doma prošli, tatínek zemřel v 63 letech a mamka na tom byla podobě a navíc ještě na nás byla zlá, ale trvalo to hodně dlouho než začala zase trochu žít.Sml22Sml22

    superkarma: 0 20.11.2012, 10:45:18
  15. avatar
    [46] Žofie [*]

    Kdo si tím neprojde, tak se asi radí těžko. Ale myslím, že je škoda se takto zahrabat. Tomu dotyčnému už to stejně nepomůže a sama si zničí zbytek života Sml80

    superkarma: 0 20.11.2012, 10:43:31
  16. avatar
    [45] femme [*]

    mám kámošku, které manžel umřel před 6ti lety a ona se ještě teď z jeho smrti nevzpamatovala, bere antidepresiva, její děti a my se ji snažíme zabavit, občas se nám to i daří, ale pak to na ni zase padne Sml15  říká se, o mrtvých jen dobře, ale její manžel byl děsnej hajzl, dost s ní manipuloval a každou chvíli měl nějakou bokovku Sml31 

    superkarma: 0 20.11.2012, 10:34:37
  17. avatar
    [44] saruz [*]

    Aby jela s vnukem k moři, na místo, kde plánovali společný pobyt s manželem? Tak tohle by mi rozhodně nepomohlo, spíš ještě dorazilo. Takový nápad od psychologa mi teda jako dobrý nepříjde. Sml15

    superkarma: 2 20.11.2012, 10:30:44
  18. [43] free [*]

    Všechno jsou to krásné rady, jenomže když to člověk prožije na vlastní kůži, je to úplně jiné.   Jakoby ten článek byl o mém životě.  Manželovi taky bylo 52 a na jaře to bou tři roky, co oděšel.  Jenom já měla 51 let.  Víte člověk si pořád říká, že musí žít, být silný a nevzdávat se. Jenomže kolikrát nenajdete ráno sílu vstát z postele.  Ve společnosti se můžete docela dobře bavit a najednou máte pocit, že tam nemáte co dělat a chcete někam zalézt. Taky sem si myslela, že tři roky je dost dlouhá doba, není.  Měla jsem krásného skvělého muže se kterým jsme se radili a podporovali se.  A to mě chybí.  Navíc je pro mě nejtěžší, že nemám práci a po příštím semestru přijdu i o vdovský důchod.  Nechce se mi myslet na budoucnost .... někdy mě to ale dožene.

    superkarma: 2 20.11.2012, 10:25:11
  19. [42] Rikina [*]

    Anai — #24 to je nápad jako schody - do seznamky! Sml52 Jasně, to je přesně to, co paní potřebuje - vím, jaký je výběr v seznamkách, a mnohá setkání s muži na inzerát jsou jen pro silnou povahu, a i člověk optimistický a v rozpuku sil má pak co dělat, aby na něj nešly chmury. Sml57 Mužů po padesátce - volných a svolných - je jak za krejcar uranu, a najít mezi těmi v seznamkách někoho použitelného pro život, to je malý zázrak. Pochybuju, že zrovna na tohle se paní Marie cítí. Sml80

    superkarma: 1 20.11.2012, 10:17:06
  20. avatar
    [41] delfi.na [*]

    Tři roky je docela dlouhá doba, aby se smrtí  manžela vyrovnala, asi to opravdu bude chtít pomoc odborníka, anebo fakt více zapojit vnuka, prostě maminku poprosit, zda by ho nepohlídala apod. Je to složité.

    superkarma: 0 20.11.2012, 10:12:25
  21. [40] Rikina [*]

    Tu paní naprosto chápu. Jestli je podobného založení jako já, tak si nepřeje nic jiného než aby jí všichni dali svátek a starali se o sebe. Včetně dcer. A s psychologem bych taky poslala dcery na fialky. Sml57 Každý není rád, když se okolo něj skáče a lidi se ho snaží, byť v dobré vůli, rozptylovat a rozveselovat. Někdy je to na odstřel, a konání dobra taky musí mít své meze. Sml80 

    superkarma: 2 20.11.2012, 10:10:54
  22. avatar
    [39] Hanula [*]

    Sml16maminka mojí kamarádky to také vzdala a není síla, jak jí pomoci - deprese, deprese, deprese....

    superkarma: 0 20.11.2012, 09:28:49
  23. [38] babca [*]

    Sama jsem to prožila.Návrat k životu je dost těžký,ale musí být vůle z její strany.Začala jsem se starat o vnoučka.Jestli má 7 let,tak by mohla pro začátek pro něho chodit do školy případně ho vodit do kroužků.Nevím jestli bych v tá době jela k moři.dcera se mnou začala chodit do výtvarných kurzů a postupně jsem se vracela do života.Je potřeba pomoct a dávat na jevo,že jí potřebují.

    Po čase jsem začala chodit na přednášky pro důchodce.Není potřeba se projevovat alespoň ze začátku,ale zvyknete si zase na lidi.Dnes chodím už 3 roky na univerzitu třetího věku a věnuji se věcem na které jsem neměla čas.

    Přítel je jistě dobrá věc,ale je to složité a zatím si to nedovadu představit

    superkarma: 0 20.11.2012, 09:27:20
  24. avatar
    [37] margot [*]

    ToraToraTora — #25 aby ji vytáhly k moři samy, to by právě bylo špatně - máma by zůstala stejná, jako je doma. ona právě potřebuje být sama s vnukem, jak poradil psycholog - aby byla mimo prostředí, na které je zvyklá a navíc měla starost o někoho jiného a to ji nastartovalo "začít žít jinak"

    samy dcery by měly chodit za psychologem o rady a pak je aplikovat na matku a časem jistě by k němu našla cestu i ona. možná by pomohl pejsek nebo jiné domácí zvířátko.

    superkarma: 0 20.11.2012, 09:24:30
  25. avatar
    [36] pajda [*]

    Asi bych do toho nešla. Maminka může dovolenou ocenit, ale spíš se jí tam všechno připomene a co když opravdu spáchá sebevraždu? Přímo tam? Namísto psychologa bych se pokusila sehnat stařší paní, která by jela s nimi, aby tam nezůstalo dítě samo, kdyby došlo k nejhoršímu.

    superkarma: 0 20.11.2012, 09:21:16
  26. [35] doginka [*]

    Dcery by jí měli víc pomoci se vrátit do životaSml15

    superkarma: 0 20.11.2012, 09:11:24
  27. [34] Roland [*]

    ToraToraTora — #25 Správný názor.

    superkarma: 0 20.11.2012, 09:09:27
  28. avatar
    [33] Winnie the Pooh [*]

    Kamarádka ovdověla v 38 letech. Samozřejmě trvalo, než se z toho vzpamatovala, ale vzchopila se a teď žije na 200%, kam se na ní hrabu!

    superkarma: 0 20.11.2012, 09:06:25
  29. avatar
    [32] gerda [*]

    Maminka je skutečně vážně nemocná. Rodině bych poradila, aby o jejím stavu informovali praktickou lékařku/lékaře, aby ji mohl navštívit u ní doma, když sama pomoc odmítá. Sebevraha přece taky nenechají sebevraždu dokonat? Jistě najde metodu, jak jí pomoci. Trpí hlubokou depresí a musí ji z ní dostat. Krátce po pohřbu je smutek přirozený, ale tři roky upozorňují na nebezpečí. Musí se léčit!

    superkarma: 1 20.11.2012, 09:05:50
  30. avatar
    [31] ivory [*]

    asi bych ji nepřemlouvala, ať jede s vnukem, měl by jet ještě někdo s nimi...a vůbec...to, že tam ani jedna z dcer nejezdí jí asi moc nepřidá, měly by jí s tím spíš pomoct, ne utéct...

    superkarma: 1 20.11.2012, 08:59:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme