Reklama

Když se ke mně dostala nabídka udělat rozhovor s paní Marií Kinskou, zbystřila jsem. První otázka, která mě napadla, se pochopitelně týkala jména. Má něco společného se slavným šlechtickým rodem Kinských, nebo je to jen shoda náhod?

Marie Kinsky

Snažila jsem se o osobnosti Marie Kinsky najít nějaké informace, zapátrala jsem na googlu, ale našla pouze souvislosti s tancem. Paní Marie Kinsky je francouzská tanečnice, choreografka, taneční pedagožka a produkční. Od roku 1997 žije a pracuje v Čechách, založila sdružení SE.S.TA (setkávání současného tance) a koncem listopadu chystá mezinárodní festival Korespondance, který , jak již napovídá název, připomíná souvislost mezi soudobým a historickým tancem. O soukromí nikde ani zmínka.¨

Přiznám se, že tanci, natož soudobému, moc nerozumím, ale vzala jsem to jako výzvu, Marie Kinsky mě zaujala jako osobnost, která by mohla obohatit nejen mě, ale i vás, naše čtenářky. Kromě toho jsem chtěla přijít na kloub tomu, jak je to s tím jménem. Přece se nemohu dopustit trapasu! Šla jsem na to tedy obráceně. Od mužů jménem Kinsky a objevila velmi zajímavý rozhovor s Constantinem Kinským, manželem paní Marie. Tak já budu dělat rozhovor s paní hraběnkou! Zmocnila se mě lehká tréma, ale kdo se bojí, nesmí do lesa.

Dali jsme si schůzku v příjemném salonku kavárny Lucerna, a když jsem paní Kinsky předávala malou kytičku a viděla v jejích očích upřímnou radost, tréma ze mě spadla.

Čím začít? Pochopitelně tancem, protože paní Marie tancem žije snad čtyřiadvacet hodin denně, tanec je její život, velká láska a výzva. Když o něm mluví, celá září a její gesta připomínají taneční figury.

Když se v Čechách vysloví jméno Kinský, každému se hned vybaví slavný šlechtický rod Kinských. Přiznám se vám, že i mě nalákalo, abych s vámi navázala kontakt a dozvěděla se o vás něco víc.
Na festivalu KorresponDance se podílíte jako organizátorka, produkční, choreografka.  Mnoho lidí neví,
co si pod pojmem moderní tanec má představit. Nebudu zastírat, že i moje „divácké“ zkušenosti s baletem ustrnuly na Labutím jezeře a na moderní tanec bych nešla už jen z obavy, že tomu nebudu rozumět.
Myslím, že vaše obavy jsou zbytečné. Balet i moderní tanec jsou založené na určité technice a stylu přemýšlení. Současný tanec, stejně jako soudobá hudba nebo výtvarné umění, je způsob, kterým se umělec vyjadřuje, je to jeho poselství, které chce sdělit publiku. A to poselství komunikuje  na úrovni, která se dá nejdříve cítit, a pak teprve pochopit. Současný tanec může takto vnímat a pochopit úplně každý.

Marie Kinsky

Rozuměla jsem správně tomu, že název KorresponDance má lidem přiblížit určitou kontinuitu mezi současností a historickými kořeny?
Pochopila jste to úplně správně. My jsme hledali inspiraci v baroku a postmoderně 70. let. Současné umění obecně má kořeny v post moderních myšlenkách. Festival by měl ukázat, čím se můžeme inspirovat v minulosti a pomocí soudobých výrazových prostředků to použít v současnosti. Co může minulost říct dnešku. Minulost máme v sobě. Minulost nám patří a tvoří základ pro dnešní tvorbu. Baroko není to, co je daleko od nás, co se ukazuje jen turistům, je stále živé a má co říct dnešnímu člověku. Představení, ačkoliv mají kořeny v baroku, nebo v post moderně, nejsou barokní, nejsou post moderní, jsou současné.

 

Zaujala mě vaše věta: „Do eventu se může zapojit skutečně každý. Děti-babičky-dědečkové bez rozdílu profese, či tanečních zkušeností. Každý si může vyzkoušet být na jevišti součástí performance“. Vůbec si to nedokážu představit, že se mezi profesionálními tanečníky  „motají“ úplní laikové. Přijde mi to legrační.
Ten projekt už jsme realizovali v Jablonci a měl obrovský úspěch! Lidé se bavili a diváci rozuměli. To, o čem mluvíme, jsou speciální projekty, které umožňují publiku pochopit, co je tanec. Je to živé umění. Děláme je v rámci projektů Post-moderní tanec dnes. V té době se položily základy soudobého tance a hledaly se odpovědi na otázky: Co je představení, jaká je role interpreta, který se mění v performera, co je každodenní pohyb a co je taneční pohyb, jaká je role choreografa, a kdy se představení promění v událost, anglicky „event“. A právě v období postmodermy se „lidé z ulice“ často zapojovali do představení formou těchto událostí, a tím jim byla umožněna tvorba. Je zajímavé sledovat, jak na člověka působí čas, prostor, pohyb, když se ocitne na jevišti a je na něj vidět. I tady v Praze budete mít možnost vidět tři různé druhy performancí-eventu. Přizvali jsme nejen známé české, ale slavné americké performery, takže publikum může konfrontovat a srovnávat různé přístupy. Máte-li chuť, můžete se přihlásit. (pozn. aut.: Tím mě paní Kinsky nesmírně pobavila.)
Další možnost zapojit se do podobné akce bude v rámci festivalu KorresponDance 29. 11. v divadle Alfréd ve dvoře.(www.se-s-ta.cz).

Marie Kinsky

Je vidět, že tancem žijete. Tančíte sama ještě aktivně?
Už ne. Naposledy jsem byla na jevišti před čtyřmi lety ve Státní Opeře, ale teď už spíš učím, koučuji, produkuji. Ale i tak to zabere hodně času. V podmínkách, které existují v České republice, to dá opravdu hodně práce.

Máte srovnání s Francií. Je hodně těžké tady zprodukovat takový festival?
Hodně těžké. Já si myslím, že to závisí od kulturní politiky té dané země. Bohužel, tady v Čechách je kultura jen bonbonkem navíc. Tady je zaměřena spíš na turismus a komerci. Ve Francii je to úplně naopak. Kultura je odpovědná společnosti a společnost je odpovědná za kulturu. Společnost ví, že má smysl podporovat kulturu a pečovat o ni. A umělci jsou zodpovědní za to, co vytvářejí. To neznamená, že by se to mělo týkat jen politických témat. Mají svoje témata, která ovšem reflektují stav ve společnosti.

Tady se vytváří negativní povědomí. Že kultura „žere“ peníze, umělci „žerou“ peníze. Myslím, že studenti, intelektuálové a umělci tady teď prožívají hodně těžké období. A možná postupně zmizí ze společnosti, protože budou utíkat do zahraničí a hledat tam uplatnění. A to je velká škoda, v těchto lidech máte obrovský potenciál. Jsou zajímaví, talentovaní a mohou obohatit vaši společnost.

Chodíte v Čechách do divadla?
Mám hodně povinností kolem tance, takže sleduji hlavně taneční scénu, ale také miluji hudbu. Hlavně současnou a džez. Činohra je pro mě složitější, protože nerozumím úplně všemu a spousta souvislostí mi uniká. Měla jsem moc ráda Divadlo Komedie, ale to zaniklo. Škoda.Marie Kinsky

Odpočiňme si na chvilku od kultury. Váš pan manžel v jednom rozhovoru prozradil, že jezdí na koni, rád loví, miluje toulky přírodou. To jsou vpravdě šlechtické záliby. Sdílíte je také? Lovíte, jezdíte, hrajete tenis nebo golf? (pozn. aut.: Moje otázka ji nesmírně pobavila, směje se a současně kroutí hlavou.)
Ne, kultura, příroda a lidé mi úplně stačí. Mým koníčkem jsou spíš jen umělecké záležitosti.

Já vím, že si bedlivě střežíte soukromí a já to ctím, ale můžete mi prozradit, jak jste se panem Kinským seznámili?
Och, to už je dávno, to jsme byli ještě studenti. Bylo to ve Francii.

Když jste se seznámili s panem Kinským, jak na vás zapůsobilo, že je šlechtického původu?
Byl to prostě fakt. Jsem také francouzského šlechtického původu. Co mě spíše zajímalo, byla naše kulturní konfrontace, která byla velmi přínosná.

Můžete nám něco málo prozradit o svých synech? Podědili po vás třeba  vztah k umění?
Starší žije ve světě, mladší v Čechách. Ano, mají samozřejmě rádi umění. Ale nevím, zda se mu budou věnovat. Oni si vyberou, jakým směrem se v životě chtějí vydat, a my jako rodiče to budeme podporovat. Budeme respektovat, čím jsou a jaký je jejich výběr.

Mluvíte doma česky?
Mluvíme spíše francouzsky. S manželem jsme spolu žili 10 let ve Francii, studovali jsme tam a pracovali. Je to náš jazyk, což je i tradice v rodině.

Cítíte se tady „doma“?
Ano, jsem doma tady i ve Francii, ale děti jsou stále více mezinárodní... a nejen děti. Evropa i svět se mění.

Když jste byla postavena před otázku jít do Čech, nebylo vám to proti mysli?
Když jsme se vzali, bylo to před revolucí. To mě nenapadlo, že budu žít v České republice. Až později to šlo do Čech odjet.  Tady bylo co dělat. Česky řečeno, pole neorané. (pozn. aut.) Když jsem přijela do Čech v roce 1997, současný tanec tady teprve začínal a já věděla, že mám co předat. Lidí jako já je ve Francii mnoho, kdežto tady bylo jen málo těch, kteří vám v tomto oboru mohou něco dát. Ta práce mi hodně ulehčila odchod z Francie a byl to jeden z hlavních důvodů, proč sem jít.

Ale také se často vracím do Francie a často spolupracuji s lidmi, které sem zvu z Francie.

Co bylo v pro vás nejtěžší?
Pochopit vůbec, jak to tady funguje na současné taneční scéně. (smích) Bylo to něco jako černá díra. Nic nebylo, lidé, kteří skončili konzervatoř, neměli prostory na zkoušení, peníze na podporu, místo na pravidelné tréninky. To byl pro mě šok.

Jaký jste měla dojem z lidí?
Od té doby se hodně změnilo k lepšímu, o čem teď mluvím, už je minulostí. Bylo hodně těžké s lidmi komunikovat. A nejen kvůli jazykové bariéře.

Marie Kinsky

O nás Češích se říká, že se mračíme a stále si na něco stěžujeme...
Francouzi také, a navíc stávkují!

Nemohu se nezmínit o rozsáhlém barokním panství ve Žďáru nad Sázavou, které se rodu Kinských vrátilo v restituci. Se svým manželem tam mimo jiné budujete zázemí pro české i zahraniční umělce. To je velkolepý projekt.
Hodně na tom spolupracujeme. Chceme rozvíjet něco, co už žije jak kulturně, společensky, tak ekonomicky. Chceme sem přenést své vize. Rozhodli jsme se změnit způsob prezentace komplexu. Aby nebyl jen pasivním muzeem, ale stal se interaktivním. Nejen co lidem ukázat, ale také pro ně začít něco dělat. Naše koncepce má vlastně podobnou myšlenku jako náš festival. Spojovat lidi a ukázat, že minulost je základem dnešního života a současné tvořivosti.

Žďár je pro mnohé známý i Santiniho Zelenou horou? Inspiruje vás toto místo?
No ano, české baroko se hodně liší od baroka v jiných zemích. Má pohyb, objem, je úplně jiné, a to vám potvrdí i lidé, kteří se tímto obdobím zabývají. České  baroko je na jiné emocionální úrovni než v třeba ve Francii, kde v té době bylo umění používáno jako politický nástroj. Je to něco, co k vám patří, máte tu specifičnost, která je jedinečná, a lidé zvenčí vám mohou připomenout, abyste si uvědomili, co máte za bohatství, a uměli ho využít i v současnosti. Jste mnohem bohatší země, než si myslíte.

Dmu se pýchou a lepší závěr bych se nemohla přát. A přece jenom, co si do budoucna přejete vy?
Aby projekty, které připravujeme, byly úspěšné. Je to úkol nejen pro nás, ale i zážitek pro lidi, který může hodně změnit.

Rozhovor s paní Marii Kinskou pro mě byl opravdu zážitkem a věřím, že se nevidíme naposledy. Paní Kinská mě osobně pozvala nejen na festival, ale i na zámek ve Žďáru nad Sázavou, což je pro mě ctí a zároveň úžasným tématem na reportáž.Marie Kinsky


Pokud máte zájem, milé ženy-in, jste srdečně zvány na Festval KorresponDance 29. 11. 2012 v divadle Alfréd ve dvoře.

Více na (www.se-s-ta.cz).