Marii je 38 let, a přestože se vdávala poměrně mladá a jsou s manželem už téměř 20 let, jejich manželství lze pokládat za celkem spokojené. Nebýt syna.

žena

Matyášek

Matyáš se narodil Marii rok po svatbě. Bohužel závažné zdravotní problémy jí nedovolily mít další děti, a tak malého Matyáška už odmalička přehnaně opečovávala. Petrovi se to moc nelíbilo, chtěl pořádného kluka, a ne „babu“ držící se máminých sukní. Na rozdíl od Marie ho vychovával spíše tvrdě. Prý ať je připravený na život. Žádný projev přehnané lásky a péče, ale zákazy a příkazy byly už od rána na pořadu dne, včetně pohlavku či většího „otcovského plácnutí“ na zadek.
Marie pupeční šňůru dlouho neodstřihla. Až si ji odstřihl Matyáš sám. A vzepřel se i disciplíně svého otce. V prváku na střední škole začal pít, kouřit, také zkusil experimentovat s lehkými drogami. Školu nakonec zanechal už na začátku, prý ho to tam nebavilo, a tak za velkého křiku otce mu šel pomáhat do jeho truhlářské dílny. Avšak ani u truhlařiny nevydržel. Neustálé komandování jeho otce ho vyhánělo ven. Do hospody nebo za kamarády k počítačovým hrám, kde společně trávili celé dny i noci.
Matyáš se začal poflakovat, občas přespával doma, občas u některého kamaráda nebo u nějaké holky.
„To je ta tvoje výchova,“ vyčítá často Petr svojí ženě.
„Pořád Matyášek, Matyášek, potřeboval ještě tvrdší ruku, ale ne, to bych byl už tyran, že?“
„Možná ta tvoje ruka byla až moc tvrdá, proto není doma rád!“
omlouvá Marie svého syna a potají mu strká peníze. Věří, že se všechno urovná, Matyáš se vrátí domů a dodělá si třeba ještě i střední školu. Slíbil jí to. A tak mu ji nakonec i vyběhala, ale Matyáš vydržel u studia tři měsíce a zase se na školu vykašlal.

Ultimátum

„Studovat se Ti nechce, do práce nechodíš, seber se a vypadni z baráku, nikdo tě živit nebude,“ rozčílil se Petr, jenže manželčiny slzy jeho razantní řešení překazily:
„To přece nemůže myslet vážně, vyhodit vlastního syna na ulici. Vždyť ještě ani není plnoletý!“

A tak je to pořád dokola.

Matyáš se zmítá mezi matkou a otcem, nechce se mu ani pracovat, ani studovat, táty se bojí, mámina přehnaná péče mu vadí. Už dávno by někam utekl, ale uvědomuje si, že není kam. Má se poflakovat někde na nádraží?
Nedávno mu dal Petr ultimátum. Buď se nad sebou zamyslí, nebo v den osmnáctin poletí. Načež Matyáš přiběhne za matkou: „Že to otec nemyslí vážně? Já už se polepším, slibuju, mami, dodělám školu, nebo půjdu k tátovi do dílny.“

A Marie je jako mezi dvěma mlýnskými koly. Miluje manžela i syna, ani jednoho z nich nechce ztratit. Ale napravit narušený vztah mezi těmi dvěma, to chce asi ještě čas. Jenže kolik? Matyášovi bude osmnáct už za pár dní.

Přečtěte si také:

Reklama