Bulvár

Marie Formáčková: Život mám zajímavější až po padesátce

Se spisovatelkou a publicistkou Marií Formáčkovou jsme se znaly jen tak letmo z různých společenských akcí, kde mezi námi proběhlo pár zdvořilostních frází. Po setkání u ní doma jsem ji poznala důvěrněji. Je to fakt správná ženská. :)

smichPřivítala mě, jako bychom se znaly důvěrně už odjakživa. Nechybělo ani malé pohoštění, u kterého jsem se během vyprávění několikrát zakuckala. Paní Formáčková je totiž veselá kopa. Stejně jako její nejlepší, dnes už zesnulá, kamarádka Helena Růžičková.
Helena mi moc chybí, byla to báječná ženská. Vlastně díky ní dělám to, co dělám.

Myslíte psaní knih?
Ano. Všechno to byla taková až absurdní souhra náhod. My jsme se s Helenou znaly už dlouho. Když pak onemocněla, přestěhovala se nastálo na chalupu, a tam se jim najednou pořád ucpával záchod. Tak si zavolala instalatéra, a ten jim řekl:
„No jo, ten záchod jde do trativodu, to se vám bude pořád ucpávat, když jste tady už nastálo. Musíte se nechat napojit na kanalizaci.“
A tak si to Helena nechala propočítat a zjistila, že potřebuje 100 000 korun. Ale jak ona vždycky říkala: „Mám hovno.“ (Ona totiž nikdy neměla žádné úspory.) Tak mi říká: „Hele, napíšeme nějakou knížku.
Jenomže v té době každý, kdo šel kolem Heleny, tak o ní napsal knížku. Měla jich už plno a nakladatelé další nechtěli. Navíc do toho přišla ta choroba, a tak Helena zase povídá:
„Napíšeme o té potvoře, rakovině.“
Toho se nakladatelství chytlo, to bylo něco nového. Já jsem do té doby vůbec knížky psát neuměla, ale Helena se se mnou nepárala.
„Umíš psát? Umíš. Tak já budu diktovat a piš.“
Knížka byla na světě, stala se nejprodávanější knihou roku a Helenka měla i na kanalizaci.

helenka

velká kamarádka Helenka Růžičková

Pokud správně počítám, napsaly jste spolu celkem devět knih. To měla pořád co říkat?
Helena by jich napsala ještě dvacet. Ona byla nesmírně renesanční bytost. Napsaly jsme spolu Snář, Bylinář, Věštírnu, neboť ona se zabývala tím tajemnem, Deník mezi životem a smrtí, Domácí encyklopedii a další. Mně to chvilkami přišlo až absurdní, že ženská, která má rakovinu je přes to všechno, přes ty chemoterapie, tak plná života. Ona se na to psaní vyloženě těšila, věřím, že kdyby tu byla, tak píšeme dodnes.

Jak vlastně došlo k vašemu seznámení a poté velkému přátelství?
To bylo na úplném začátku, kdy jsem začínala pracovat v novinách, v roce 1978. Helena měla za sebou další ze svých filmů a já jsem byla poslána s ní udělat rozhovor. Hned mi tykala a moc hezky se ke mně chovala. Pojala jsem k ní velkou důvěru a kdykoliv, když jsem něco potřebovala, šla jsem za Helenou. Ona dokázala zařídit úplně všechno! U ní nebylo nic problémem. Opravdu mi chybí. Vždyť i ona byla ta, která mě de facto donutila jít na volnou nohu, a to ještě v době, kdy měla Vlasta půlmilionový náklad. Ona měla ty vizionářské schopnosti a řekla mi: „Vykašli se na to, všechno půjde do háje. Vlastně dodnes, když něco potřebuji, se s ní v duchu radím. Pro mě je tady Helena pořád.

helenka

Na tragickej život jsem já pes...

Zmínila jste časopis Vlastu, ve své době absolutní špičku dámského časopisu, kde jste byla šéfredaktorkou. Působila jste také v časopisech Květy a TV Revue. Jak si vede Vlasta dnes?
Vlasta měla v době, kdy jsem tam nastoupila, náklad 840 000 výtisků, to byl ve své době opravdu největší časopis. Byla jsem v ní 22 let a prošla jsem si vším. Nastoupila jsem do dopisního oddělení, pak jsem dělala takovou rubriku pro mladé, vnitropolitickou rubriku, pak jsem byla zástupkyní a až po roce 1989 jsem se stala šéfredaktorkou, do té doby ne. Pak firma, která koupila Vlastu, začala vydávat i Květy, takže jsem byla převelena jako šéfredaktorka do Květů. Rok jsem dělala ještě TV Revue, ale pak už jsem šla na volnou nohu. Jak řekla Helena. (smích)

sefredaktorka

Jak se díváte na dnešní podobu dámských časopisů? A nepřeválcovala Vlastu právě ta tržní přesycenost?
Přesycený trh je tu už dlouho, a je to takový smutný obraz. Třeba ta Vlasta vyloženě prošvihla šanci, ale za to nemůžou ti lidi, co tam jsou, za to může zahraniční vedení, které tady tu realitu nezná, protože časopis, který se jmenuje Vlasta, se snažili udělat exkluzivně. Ale když se něco jmenuje Vlasta, tak to prostě nemůže být exkluzivní. To je obyčejné české jméno, navíc ještě z takových těch dob. Vlasta si měla držet svoji lidovost, pak by se nestalo, co se stalo.

Mají podle vás tištěná média budoucnost?
Všechno má budoucnost, ale jde o to, v jaké míře.

Pojďme od časopisů zpátky ke knihám. Z vlastní zkušenosti vím, že někdy je obtížné, aby vám daná osobnost otevřela své dveře a poté i srdce. Stalo se vám, že vás někdo i odmítl?
Ale to víte, že stalo. Každý se mi nepovede. Někteří mi uniknou a už se to třeba nikdy nevrátí. Oni třeba přímo neodmítnou, ale často řeknou, uvidíme. Anebo třeba ani nechtějí. To nám totiž zkazili pověst ti autoři, kteří vydávají neautorizované knihy, ti, co je vydávají o nich a bez nich. Hlavně takoví novináři a publicisti, co to řemeslo fakt nectí, neuznávají základní pravidla novinářské etiky. Novinařina je přece řemeslo jako kterékoliv jiné a nemůže ho dělat každý. Pak se nemůžeme divit,  že ti lidé jsou více ostražití a někteří se úplně naježí, když je jenom o něco požádáte.

knihazitaJak se tvářila herečka Zita Kabátová?
Tak to byla také taková zvláštní náhoda. Já mám samé náhody. To jsem byla domluvena s paní Vlastou Průchovou, že napíšeme knížku, ale ona mezitím onemocněla a dostala se do LDN do Motola. Byla jsem ji tam tehdy ještě s její kamarádkou Hankou Křížkovou navštívit a zjistily jsme, že tam leží také Zita Kabátová. Šly jsme ji také navštívit, a ona si při té příležitosti trpce postěžovala, že i o ní vyšla knížka, ale že ji s ní vůbec nekonzultovali, protože si mysleli, že už je mrtvá, a že jsou tam věci, které se vůbec nezakládají na pravdě. Nabídla jsem jí, že až udělám knížku s paní Průchovou, tak za ní přijdu a můžeme to napravit. Jenže paní Průchová mezitím zemřela, a tak jsem za ní šla hned. Chodila jsem tam pak každé úterý. Vznikla první knížka Lidé a lásky z mého života,  u ní v nemocnici proběhl i takový malý křest a bylo hotovo. A najednou v úterý telefon:
„Kde jste, drahoušku?“
„No doma jsem,“
povídám.
A ona na to: „A jak to, vždyť je úterý?“
„Ale vždyť máme hotovo,“ odpověděla jsem.
A ona zase: „A to je jako všechno? To už nebudeme dělat nic dalšího? Vždyť jsem ještě všechno neřekla.“  
No tak jsem se sebrala, jela zpátky do Motola, a tak už tam jezdím pátým rokem.

Také za ní jezdím a říkala mi, že díky tomu psaní ji vlastně nutíte neustále přemýšlet. Vaše návštěvy jsou pro ni takovým životabudičem. Slíbila, že tu bude do sta let. Tak pište. :)
Pracujeme už na sedmé knížce. Já jsem si ji strašně oblíbila. Je skvělá a pořád jí to dobře myslí. To ano.

nemocnice

s herečkou Zitou Kabátovou v motolské nemocnici

Co vám dává psaní? Co u toho cítíte?
Pro mě je to zábava. Já se na to těším. Říkám si, že jsem měla opravdu štěstí, že můžu dělat něco, co mě baví. Vždycky když mě něco štve, tak už se nemůžu dočkat, až si pustím počítač a začnu psát. Psaní mě ze všeho vyléčí. Kolikrát té práci i hlasitě poděkuji.

Stane se vám, že píšete, a najednou nevíte, jak dál? Musíte přestat, protože byste napsala s prominutím blbost?
Já mám takový řád. Nečekám na múzu, protože to bych se tím asi nemohla živit, kdybych na ni čekala, ale každý večer něco napíšu. Přes den ne, ale večer, to už je takový rituál.

Aby si někdo nemyslel, že přes den si „válíte šunky“, pojďme prozradit, že vy kromě psaní také ještě učíte. A dokonce i ve vězení.
Ano. Několik let učím jednou týdně na Vyšší odborné škole grafické, a teď jsem začala čerstvě, prvním rokem, učit ve věznici v Jiřicích. Tam mají možnost udělat si učební obor a já je učím český jazyk, německý jazyk, společenské vědy a literaturu. Mám tam celkem šedesát žáků, dvě skupiny po třiceti.

Nebojíte se? Co když třeba někomu takříkajíc rupne v bedně a napadne vás? Ale tam jsou s vámi asi dozorci, viďte?
Dozorci tam nejsou, jsem tam sama, ale je tam kamerový systém. A já si říkám, tak dobře, jeden mě bude chtít zabít, ale ostatní mi snad pomůžou. Zatím jsem však s nimi neměla sebemenší konflikt. Já vím, jsou to samozřejmě zločinci, ale já jsem si je oblíbila, mám je svým způsobem ráda.

Nemají potřebu se vám svěřovat i osobně?
My se jich nesmíme na nic ptát. Byli jsme na to proškoleni. Já třeba vůbec nevím, za co je který odsouzen, a ani to vědět nechci. Mě ta práce opravdu moc baví, dokonce tak, že kdybych se musela rozhodnout jen pro jedno z toho, co dělám, tak tohle by vyhrálo. Mně přijde, že to má fakt smysl. Tam jsou třeba na jedné straně vysokoškoláci, a vedle nich vězni, kteří neuměli psát. Totálně zanedbaní kluci, zejména z dětských domovů. Byl tam třeba jeden, který si pořád pletl písmenka, například místo dobře psal bodře. Dnes už si je neplete, už to umí. Tam prostě člověk opravdu vidí výsledky.

Vy se vůbec setkáváte za svůj život s celou řadou nevšedních lidí. Ještě za dob studií jste byla dokonce i spolužačkou Vladimíra Putina a Anatolije Karpova. Jak k tomu došlo?
To bylo v Petrohradu, tehdy ještě Leningradu. Studovala jsem tady v Praze na fakultě žurnalistiky, ale zemřel mi tatínek, maminka už byla v důchodu, a tak mě neměl na studiích kdo živit. Zašla jsem na studijní oddělení, jestli by mi nepovolili dálkové studium, a tam byla taková laskavá paní, která mi navrhla tohle zahraniční studium, protože oni vždycky potřebovali nějaký sociální případ, a já jsem se jim do té skladby hodila.
A s těmi mými spolužáky. No, Putina si vůbec nepamatuji, kdyby mi to neřekli další spolužáci, že tam studoval, tak bych ho ani nezaregistrovala, musel být strašně nenápadný (smích). Ale Karpova jsem zaregistrovala, toho ano. Už tehdy to byl mistr světa. Byl skvělý, moc příjemný, a vždycky jsme se ho vyptávali, jak je to jinde ve světě, protože on hodně cestoval. Toho jsem znala dobře.

Musíte umět dobře rusky?
Dneska umím rusky jako česky, ale když jsem tam šla, tak jsem neuměla skoro nic. Základní školu jsem končila zrovna v roce 68, a to se ruština přestala vyučovat, spousta pedagogů to bojkotovalo. Učila jsem se němčinu a původně jsem si myslela, že půjdu studovat do Lipska, nakonec jsem byla poslaná do Leningradu. První tři měsíce byly velice krušné, ale protože jsem byla na koleji se dvěma Ruskami, a já nejsem zrovna mlčenlivá, tak jsem se od nich rychle naučila.

A nenapadlo vás zůstat novinářkou v Rusku?
(smích) To mě teda nenapadlo ani ve snu. Právě tam jsem si uvědomila, že pro mě cizina není. Já jsem takový patriot, miluju Prahu, Vltavu, miluju Čechy, nikde jinde bych žít nemohla.

dvorak

s Josefem Dvořákem při autogramiádě

Paní Formáčková, vy jste takový veselý a činorodý člověk. Jste spokojená se svým životem? Netrápí vás jako mnoho dalších žen přibývající roky?
Já mám ten život nejzajímavější až po padesátce, opravdu. Jednak už neprožíváte takové to kariéristické zmítání, kdy si člověk pořád říká, že ho někdo v něčem přeskočil, uklidníte se i vztahově, přestanete řešit malicherné problémy, prostě máte už ten správný životní nadhled.

A co přibývající váha?
Jé, tak to jsem nikdy neřešila! V životě jsem nedržela žádnou dietu. Většina žen řeší, jak vypadá, že přibrala jedno, dvě kila. Ale vždyť na tom přece nezáleží, okolí je to úplně jedno. Druhý vás nevnímá tak, jak se vnímáte vy. Lidi vás vnímají tak, jak jim vy sama dovolíte. Já jsem byla vždycky tlustá a nikdo mi to nikdy neřekl, protože s tím nemám problémy a neobtěžuji tím ani ty druhé. Člověk se má udržovat hlavně v dobrém duševním stavu, to je podstatné, ne ta tělesná schránka. Škoda života – trápit se.

To jste řekla hezky. I já si vezmu vaše slova k srdci (smích). Povězte mi ještě na závěr, co dělají vaše děti. Máte dvě, viďte?
Ano, jako z románu. Petra a Lucii. Dcera je starší, narodila se mi ještě na studiích a pracuje také jako novinářka. Petr je o pět let mladší a pracuje v Zoologické zahradě. Je to takový přírodní člověk, zvířata, rostlin... S manželem, který byl mým spolužákem, jsme se rozvedli. Jsme oba stejně staří, ještě k tomu ve stejném znamení, prostě oba úplně stejní, to nedělalo dobrotu. Teď když jsme rozvedeni, vycházíme spolu lépe, než když jsme byli manželé. (smích)

A co vnoučata?
To neřeším, to není moje záležitost. Je to život mých dětí, a jaký si ho udělají, takový ho budou mít. Mám kamarádku Marii Vodičkovou z fondu ohrožených dětí, a kdybych strádala, tak si zajdu za dětmi do Klokánku a třeba s nimi půjdu do zologický. (smích)

Kde pořád berete tu dobrou náladu?
S tím se člověk asi narodí. (smích)

Děkuji za pěkný rozhovor, a ať se vám v životě daří.
Vám také a pozdravuji všechny čtenářky, a hlavně ať nepřestávají číst.  

Vizitka

  • vizitkaPhDr. Marie Formáčková se narodila 20. 12. 1952 v Benešově.
  • Je absolventkou Petrohradské a Karlovy univerzity, pracovala dvacet let v časopise Vlasta, kde byla od roku 1989 šéfredaktorkou. Později byla šéfredaktorkou  Květů a TV Revue.
  • Od roku 2000 se věnuje publicistice a psaní knih na volné noze.
  • Je autorkou či spoluautorkou desítek knih, zejména životních příběhů známých osobností. (Helena Růžičková, Zita Kabátová, Václav Havel, Jaroslav Marvan, Josef Dvořák, Petr Novotný, Antonín Gondolán, Věra Bílá, Jiří Pomeje a řada dalších)
  • Napsala také řadu kuchařek a knihy o zdravé životosprávě společně s Doc. MUDr. Leošem Středou nebo Vítkem Chaloupkou.
  • Je rozvedená, má dceru Lucii a syna Petra.

poskytnuté fotografie od Marie Formáčkové

   
24.02.2012 - Rozhovory - autor: Alexandra Stušková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [38] Krupová [*]

    Krásný rozhovor. Vlastu i květy si občas koupím. Je to stále kvalitní časopis plný krásných rozhovorů a zajímavých i poučných článků. Nemám ráda drby jako jsou v Blesku nebo časopisy plné reklam.

    superkarma: 0 15.09.2012, 18:57:48
  2. avatar
    [37] Motiva [*]

    Hezký rozhovor, paní Formáčková měla štěstí na to, že se setkala se zajímavými lidmi a obdivuji ji za to, co dnes dělá (výuka vězňů). Jen bych si tady rádla rýpla do autorky textu, vždycky se osypu, když čtu rozhovor a tam se objeví v závorce "smích". Okamžitě si představím americké sitcomy s tím odporným umělým smíchem za každou druhou větou.

    superkarma: 0 19.05.2012, 10:29:32
  3. [36] Saritka [*]

    Pěkný článek, zase zajimavé informace.Sml59

    superkarma: 0 13.04.2012, 10:35:37
  4. [35] Lydia001 [*]

    Tak to je pěkný. Spousta lidí začne žít až později. Je to podle mě ale škoda.

    superkarma: 0 26.02.2012, 12:25:16
  5. [34] Jala [*]

    Alexandra Stušková — #21 Tak to by bylo super!

    Opět moc prima rozhovor, Sašo!

    Jinak na fotce s Pepou Dvořákem mi paní Formáčková velice připomíná moji maminku, když jí bylo kolem padesátky. Teda až na ty náušnice.

    superkarma: 0 26.02.2012, 11:34:19
  6. avatar
    [33] tajnostii [*]

    Libí se mi to ,zajímavé

    superkarma: 0 25.02.2012, 08:40:30
  7. avatar
    [32] saruz [*]

    Moc pěkný rozhovor,díky za něj. Sml67

    superkarma: 0 24.02.2012, 22:09:24
  8. avatar
    [31] ladouch [*]

    Vlastu si také pamatuji z dětství mamka jí odebírala, ale to ještě nebyla plná reklam.Sml22

    superkarma: 0 24.02.2012, 20:09:03

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [30] free [*]

    Maminka odebírá Vlastu snad čtyřicet let a já jí často kradla domů.  Teď se mi tam nic moc nelíbí...

    superkarma: 0 24.02.2012, 19:24:29
  2. avatar
    [29] Tina5 [*]

    Alexandra Stušková — #21 Jů, tak to se moc těším. A děkuju za velmi zajímavý rozhovor.

    Vlastu i Květy si pamatuju, babička je kdysi měla předplacené. Nedávno jsem čekala na vlakovém nádraží a prohlížela, co vychází časopisů a přemýšlela, kdo to všechno platí a co je ve všech asi napsáno. Opravdu to lidi všechno koupí?

    superkarma: 0 24.02.2012, 19:12:19
  3. avatar
    [28] honzik101 [*]

    mám ráda tyto knížky

    superkarma: 0 24.02.2012, 18:39:21
  4. avatar
    [27] denkas [*]

    datura — #24 Fakt? na podzim budu po šedesátce,tak sem zvědaváSml30Sml30Sml30Sml30Sml30Sml30Sml30Sml30Sml30Sml30Sml30Sml30

    superkarma: 0 24.02.2012, 16:59:21
  5. avatar
    [26] denkas [*]

    navia — #22 To máš pravdu.Dřív bejvala lepší.Taky sem ji odebírala. Teď ji jen občas koupim.Už to není ono.No mě se teď nelíbí žádnej dámskej časopis.Buď sou to jen drby a nebo zase je časopis plnej kosmetiky a drahýho oblečení. a nic kloudnýho ke čteníSml80

    superkarma: 0 24.02.2012, 16:58:35
  6. avatar
    [25] tepito [*]

    navia — #22 už není lidová...

    superkarma: 0 24.02.2012, 14:54:39
  7. avatar
    [24] datura [*]

    Můžu potvrdit, že ani po šedesátce to není špatné Sml59

    1. na komentář reaguje denkas — #27
    superkarma: 2 24.02.2012, 14:09:45
  8. avatar
    [23] ekleinovka [*]

    Moc zajimave napsáno,líbilo se mi to,opravdu!

    superkarma: 0 24.02.2012, 14:00:29
  9. avatar
    [22] navia [*]

    Zajímavý rozhovor. Vlastu jsem dlouhé roky odebírala, pamatovala jsem si ji z dětství, kdy ji odebírala moje babička (a že tehdy nebylo snadné sehnat předplatné). Odhlásila jsem ji v roce 2007, jednak z finančních důvodů (právě jsem se rozváděla), ale hlavně proto, že mě již delší dobu štvala - samé horoskopy, věštění a to není zrovna můj šálek čaje.

    1. na komentář reaguje tepito — #25
    2. na komentář reaguje denkas — #26
    superkarma: 0 24.02.2012, 11:58:56
  10. [21] Alexandra Stušková [*]

    Suzanne — #20 Už se na něčem pracuje, vydržte Sml58, možná je budete dostávat jako soutěžní výhry pod vánoční stromeček Sml30

    1. na komentář reaguje Tina5 — #29
    2. na komentář reaguje Jala — #34
    superkarma: 2 24.02.2012, 11:29:43
  11. avatar
    [20] Suzanne [*]

    Sašo, jako vždy Sml67Sml16 Někdo tu už psal, že by rád viděl knížku s rozhovory. Já taky, já taky Sml22

    1. na komentář reaguje Alexandra Stušková — #21
    superkarma: 0 24.02.2012, 11:15:05
  12. avatar
    [19] zsuzsika [*]

    Alexandra Stušková — #17 není zač,ten rozhovor čtu už podruhé-a rádaSml22

    superkarma: 0 24.02.2012, 11:03:23
  13. [18] Roland [*]

    Pěkný a pozitivně laděný rozhovor. Sml16

    superkarma: 0 24.02.2012, 11:01:33
  14. [17] Alexandra Stušková [*]

    zsuzsika — #4 Můžete Sml16 Tak mi říká i moje mamka - a děkuji za pěkná slova Sml16

    1. na komentář reaguje zsuzsika — #19
    superkarma: 0 24.02.2012, 10:38:51
  15. [16] Saritka [*]

    Po padesátce začíná nový život. Máme víc času na sebe, s vnučátky si to užívám, je to prostě fajn.Sml59

    superkarma: 0 24.02.2012, 09:02:30
  16. [15] Danulka K. [*]

    Tuto paní novinářku sleduji již několik let, v televizi jsou s ní často rozhovory, a to společně i s p. CIbulkou, její energii bych chtěla mít. Přeji jí proto hodně zdraví,protože to když začne zlobit, je energie v čudu!

    superkarma: 0 24.02.2012, 08:54:24
  17. avatar
    [14] Dante Alighieri [*]

    Ta dobrá nálada z toho úplně tryská, pěkný rozhovor, Sašo. Sml67

    superkarma: 0 24.02.2012, 08:52:09
  18. [13] Maria28 [*]

    Také mám po padesátce a je to fajn. Jsem zdravá, rozvedená, nezávislá, plním si sny z mládí - cestuju, dříve na to nebyly peníze (aspoň mi to exmanžel tvrdil). Děti jsou dospělé, soběstačné, mám malého vnoučka nedaleko, tak si ho užívám. Všechno má dvě strany, jen si člověk musí zaměřit na ta pozitiva a těžit hlavně z nich.

    superkarma: 1 24.02.2012, 08:49:12
  19. avatar
    [12] Žofie [*]

    Krásný rozhovor, a s tou padesátkou má asi pravdu, i když se tam teprve nenápadně přibližuji, tak má člověk asi víc času pro sebe, děti už jsou odrostlé a starosti zase úplně jiné.

    superkarma: 0 24.02.2012, 08:15:53
  20. [11] Miroslava Gregorová [*]

    hezké čtení

    superkarma: 0 24.02.2012, 08:00:41
  21. [10] knihovna [*]

    Bezva. Momentálně čtu od paní Formáčkové novou knihu o Václavu Havlovi. Zajímavě a citlivě napsáno. Doporučuji.Sml67

    superkarma: 0 24.02.2012, 07:53:53
  22. avatar
    [9] LudPa [*]

    Hezké čteníčko.

    superkarma: 0 24.02.2012, 07:42:14
  23. [8] jithule [*]

    pěkné, zajímavé povídání

    superkarma: 0 24.02.2012, 07:37:51
  24. avatar
    [7] tepito [*]

    Mám vystřižené krátké povídky p.Formáčkové ,co kdysi vycházely ve Vlastě-pořád se dají číst.Velice milá a chytrá dáma-škoda,že takových není víc-hned bych s ní šla na kafíčko...

    superkarma: 1 24.02.2012, 07:22:53
  25. avatar
    [6] PBD [*]

    Příjemné čtení ke  kávičce:)Sml67

    superkarma: 0 24.02.2012, 07:08:52
  26. [5] lidicka [*]

    Knížky o Heleně Růžičkové jsem četla, byly zajímavé i poučnéSml16

    superkarma: 0 24.02.2012, 06:23:53
  27. avatar
    [4] zsuzsika [*]

    po ránuSml16 mě tento rozhovor krásně nabil pozitivní energií,díky Saško/mohu-li tohle familiární oslovení mezi námi ž-i použít/Sml16

    1. na komentář reaguje Alexandra Stušková — #17
    superkarma: 0 24.02.2012, 06:20:17
  28. avatar
    [3] trili [*]

    Moc pěkné povídání

    superkarma: 0 24.02.2012, 00:43:47
  29. avatar
    [2] Jindriska8 [*]

    Rozhovor s paní novinářkou byl velice zajímavýSml22

    superkarma: 0 24.02.2012, 00:21:56
  30. avatar
    [1] vmarta [*]

    Zajímavá osobnost Sml67

    superkarma: 0 24.02.2012, 00:07:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme