Finále letošního StarDance je na spadnutí a my vám přinášíme další rozhovor s finalistkou této soutěže - Marií Doležalovou, herečkou a bloggerkou. Jak ji tančení baví, a proč ji tak těší, jaký taneční partner jí byl přidělen, se dozvíte právě teď.

marie 1

Vy jste vlastně nejmladší účastnicí letošního StarDance, pociťujete to jako svoji výhodu nebo nevýhodu?

Já o tom takhle vůbec nepřemýšlím. Došlo mi sice, že jsem nejmladší, ale vlastně vůbec nevím, co to pro mě znamená, protože akorát pociťuji, že jsem celkem „labilní“ (smích). Každopádně má mladší člověk určitě víc síly a tak lépe zvládá tento těžký trénink. I když někdy mám pocit, že jsou tady lidi, kteří mají více energie než já, přestože jim je víc. Třeba Radek Banga je o něco starší než já a ten má teda energie na rozdávání. Já mám takové propady a vzlety, že jsem jednu chvíli totálně na dně a pak se mi to přelomí a zase se neskutečně moc směji a jsem veselá, než znovu spadnu dolů. Když mě tedy lidé zastihnou v dobré fázi, třeba pátek večer, kdy už mám volno, a dotrénovali jsme, tak mají pocit, že jsem tak nabitá pořád, ale ty síly opravdu ubývají.  

Je pro vás tréma před tančením něčím srovnatelná s trémou v divadle?

Ne, ta tréma je daleko větší, je to jiné, protože najednou to není můj obor. Jde o pohyb, ve kterém získávám paniku, co by se mohlo stát, kdybych něco zapomněla nebo zkazila, protože nemám tu profesionalitu, abych to v tu chvíli zachránila. V herectví má člověk také trému, ale už tak nějak ví, že by něco nějak řekl on nebo kolega za něj a situaci zachránil. Ta taneční tréma je daleko větší, dokonce když jsme teď měli premiéru takového šansonového večera s názvem „Dokud se zpívá, ještě se nezavřelo“ na Fidlovačce, kde mám jednu písničku, tak jsem vůbec nebyla nervózní. Kolegové kolem běhali a šíleli, co budou dělat, když to zkazí a já na ně koukala a zjistila, že se vůbec nenervuju, jak je to málo oproti tomu, co zažívám vždy v sobotu na StarDance.

marie 2

Když se vrátíme zpátky na začátek soutěže, dokázala jste odhadnout, které tři páry postoupí do finále?

Já jsem si od začátku soutěže až do teď úplně jasně myslela, že ve finále bude Jitka a Leoš a o to třetí místo se tak nějak všichni popereme. Samozřejmě jsem si přála, abychom tam byli my, ale u těchto párů jsem si myslela, že je to jasné. Takže mě hodně překvapilo, když Leoš vypadl, protože jsem si nemyslela, že budu přítomna toho, že já v soutěži zůstávám a on odchází.

Jeho odchod byl velice emotivní a viditelně nečekaný...

Já jsem vnímala ty všechny emoce skrze něj, protože on byl hodně smutný a přišel nám hned říct, že se mu bude po nás stýskat. Mě dojalo to, že mi došlo, že takhle bych to prožívala taky, protože je tady taková parta, kdy si člověk připadá jak na táboře a sžije se s lidmi, se kterými by se třeba nikdy v normálním životě nesžil. Prožíváme tak dlouhou dobu stejné věci, že se člověk skamarádí i s lidmi, kteří jsou úplně jiní povahově. Takže mi najednou došlo, že on je smutný, protože se mu bude stýskat a my jsme zůstaly a on odchází. Je to smutný, když vám vlastně řeknou: my si tady budeme ještě dál bavit v soutěži, ale ty už běž pryč. Z druhé strany, je to jenom soutěž, je to hra. Co jsem se bavila s páry, které už vypadli, tak většinou je člověk první večer strašně smutný, druhý den smutný a třetí den si začne říkat „no vlastně…“.

marie 3

Dokážete říct, který byl váš nejoblíbenější a který naopak nejméně oblíbený tanec?

Musím říct, že můj nejmíň oblíbený tanec bylo tango, protože se mi strašně těžko učilo. Nemohla jsem ty kroky vůbec pochopit. Zároveň bylo tango i můj nejoblíbenější tanec, protože jsme jej tančili s vozíčkářem Honzou a byl z toho naprosto krásný večer, kdy tam to tango bylo jen na chvilku a pak už jsme si vlastně užívali s Honzou. Jinak se mi nejlépe tancoval quickstep. Rychle se mi učil, a to je v téhle soutěži vlastně zásadní. Nebylo to pro mě tak těžké a tím, že jsem se ho tak rychle naučila, měla jsem pak čas si ho i docela užít.  

Napadá mě otázka, cítíte na svoji osobu větší tlak od té doby, co jste ve StarDance? Na očích diváků jste byla už dříve, ale teď je to opravdu hodně intenzivní.

Musím říct, že necítím žádný tlak, ale spíš příjemné reakce, které ještě zesílily. Na mě měli lidé většinou hrozně příjemné reakce už předtím. Tím, že mě znali jako Sašu (ze seriálu Comeback pozn. red), tak na mě většinou rovnou začali mluvit jako „jé Sašenka“ spíše než „jé Maruška“ a teď je to vlastně také tak. Když jdeme s Markem někdy pohromadě po městě tak nám lidé říkají, jak nás mají rádi a jak nám fandí. V tom je to hrozně příjemné. Také nám chodí spousty dopisů, které budeme vylepovat na dveře šatny, protože je mezi nimi asi 20 obrázků od dětí, což je vlastně úžasný, že malují nás dva. Dnes jsme konečně i na nějaké odepsali a já už tak držím ten tlak jen v sobě, protože na nic není čas. V průměru trénujeme 6 hodin denně a já si nestíhám sednout a odepisovat na vše, co nám přišlo. Říkám si, jak je to strašný, že přišly takové krásné obrázky a já ani neodepíšu. Ale doufám, že to časem napravím.

Stejně to asi je i s vaším blogem, komentářů přibývá a není čas diskuzi sledovat.

Já bych moc chtěla komunikovat, ale teď opravdu cítím, že ten čas není a nemám ho ani na nějaké základní věci, jako zařídit si výměnu zimních kol, což jsem řešila přes dva týdny. Strašně těžko se to vysvětluje, ale soutěž člověka tak vtáhne, že všechny ostatní věci jdou stranou. Ale věřím, že se k nim snad zase vrátím.  

marie

Vaše tréninky tedy trvají 6 hodin každý den?

To jsem řekla tak v průměru, samozřejmě někdy je to 4 hodiny. Ale třeba předminulý týden jsme Paso doble trénovali 10 hodin, což byl náš osobní rekord. Je to vážně hodně hodin, my potřebujeme s Markem trénovat hodně, protože já se vše učím pomalu. Potřebuji hodně trénovat a Marek zase potřebuje hodně času, aby našel nápady a složil nám choreografie. Někteří jiní tanečníci, co jsem tak slyšela, to dělají tak, že přinesou hotovou choreografii, ukáží ji soutěžícímu a začnou nacvičovat. Kdežto Marek má vždycky jasné části choreografie, ale potřebuje to zkoušet a hledat další části, které upraví. Takže z tohoto důvodu, kvůli nám oběma, potřebujeme času na tréninku trávit hodně a jsme rádi, že můžeme. Já jsem před začátkem StarDance nějakou práci odmítla s tím, že si chci soutěž užít a věnovat se jí naplno a Marek má v tuhle chvíli také jen jedno představení v La Fabrice a jinak máme čas na trénink. My do toho opravdu intenzivně šlapeme a možná bychom bez toho ve finále nebyli. 

A poslední otázka - je pro vás tanec lepší sport než jakýkoli jiný? Ptám se hlavně na formování postavy.

Rozhodně, je to strašně zábavné. Na cvičení bývá nejtěžší, že se člověk hrozně těžko donutí, ale když už má motivaci, je to skvělý. Jak říkám - trénujeme 6 hodin, ale kdyby to nebyl tanec, tak to nikdy nevydržím, jakýkoliv jiný pohyb by mě nebavil. Tanec je zároveň i zábavou, protože u něj člověk prožívá emoce, vidí v tom příběh a hýbe se, ani neví jak.

tanee

Ovšem přirozený pohyb to není, že?

Přirozený opravdu není. Musím říct, že jsem zjistila, že na tanci nic přirozeného nenajdete, on totiž jenom přirozeně vypadá, ve skutečnosti je totálně nadřený. Já se kvůli tomu můžu někdy vzteknout, jak nepřirozený jsou některé ty pohyby. Protože je člověk ve své přirozenosti líný, tak by všechny pohyby nejradši dělal tak, aby to nebolelo a nenadřel se. Jenomže v tanci se všechno musí dělat tak, abyste se nadřela a pak to vypadalo ladně. Tohle všechno taky teď objevuji a taky se mi nechce dělat ty pohyby tak, abych se dřela. :)

Maruška také všem čtenářkám děkuje za podporu a určitě ji ještě v sobotním finále bude potřebovat.  

Foto: Facebook StarDance

Čtěte také:

Reklama