Bohužel život jednoho z největších vědců všech dob nemilosrdně ukončila gilotina v době Velké francouzské revoluce. Antoine-Laurent de Lavoisier (1743-1794) pocházel z bohaté rodiny pařížského právníka. Dostalo se mu skvělého vzdělání. Po vzoru otce i on vystudoval na Sorbonně práva, která úspěšně ukončil už ve svých dvaceti letech! Současně ale studoval i přírodní vědy, zejména fyziku a chemii, kterou si zamiloval a kterou teprve on pozvedl na její dnešní úroveň. V pouhých pětadvaceti letech se stal Antoine členem Francouzské akademie věd.

Díky dědictví po matce si v té době mohl dovolit opustit kariéru právníka a věnovat se pouze vědě. Tehdy si zakoupil akcie Ferme Générale, soukromé společnosti, která vybírala pro stát daně a svým majitelům poskytovala více než solidní příjmy. To se mu později stalo osudným…

Portrét manželů Lavoisierových od Jacques-Louise Davida z roku 1788 je dnes ve sbírce Metropolitan Museum v New Yorku 

V roce 1771, to mu bylo 28 let, vstupuje do jeho života mladinká, teprve třináctiletá Marie-Anne-Pierette Paulzeová (1758-1836). O jejím raném dětství se toho moc neví, snad jen to, že i ona pocházela z dobře situované rodiny a že jí jako tříleté zemřela maminka. Formální vzdělání nabyla v klášterní škole. Její otec Jacques Paulze byl rovněž akcionářem Ferme Générale a právě tady se seznámil a spřátelil s Antoinem Lavoisirem.

A byl to on, kdo Antoinovi navrhl, aby se oženil s jeho dcerou. Měl k tomu zvláštní důvod. Paulzeův vlivný strýc abbé Terray, hlavní kontrolor na ministerstvu financí, totiž prosazoval, aby se Marie-Anne provdala za padesátiletého hraběte d’Amerval, což se jemu, ani jeho dceři nelíbilo. Antoine Lavoisier kupodivu se sňatkem ochotně souhlasil. Narychlo uzavřené manželství ale bylo šťastné, byť nebylo obdařeno dětmi.

Marie-Anne byla totiž nejen krásná, ale i chytrá. Navíc toužila po dalším vzdělání. Svého manžela obdivovala, naučila se latinsky, anglicky, německy, osvojila si grafiku i základy chemie. Stala se jeho nejbližší spolupracovnicí -překladatelkou, sekretářkou i laborantkou. Aby mohla ilustrovat manželovy články, začala chodit na lekce malování ke slavnému malíři Jacques-Louisi Davidovi. Manžela skvěle reprezentovala - byla dokonalou hostitelkou Antoineových přátel, především vědců nejrůznějších oborů přírodních věd, návštěvníků jejich úspěšného salonu. Vytvářela mu zázemí a stala se pro něj nepostradatelnou. Dnes by byla zcela určitě úspěšnou manažerkou.
 
Ve horním patře svého domu si manželé zřídili laboratoř, kterou zafinancoval Mariin otec. Zde prováděl Antoine své experimenty a Marie je pečlivě zapisovala. Do jejich relativně klidného života nepříjemně zasáhla Velká francouzská revoluce. A proč vlastně musel Antoine de Lavoisier zemřít? Čeho hrozného se dopustil?

I když se dříve uvádělo, že možnou příčinou byly spory s Jean-Paulem Maratem, který patřil mezi nejoblíbenější revolucionáře a který nebyl přijat do Akademie komisí, v níž zasedal i Antoine Lavoisier. Ten však byl zavražděn rok před smrtí Lavoisiera, takže tam přímá souvislost být nemohla.

Antoine Lavoisier byl nejen úspěšný vědec, oprávněně hrdý na výsledky své práce, ale především bohatý a finančně zajištěný muž. V mnoha směrech převyšoval své okolí. A jako takový budil nejen závist, ale přímo i nenávist. Už jeho kolegové z Akademie byli pobouřeni tím, že jako mladý vědec neživoří, ale že „je ve vatě“ díky akciím Ferme Générale.

To bylo už na počátku sedmdesátých let. Tehdy se podařilo situaci jednomu z Antoineových kolegů zlehčit a uklidnit.
V období jakobínské diktatury však nenávist propukla v plné síle zejména ze strany nemajetné lůzy. Té byl solí v očích každý šlechtic, navíc bohatý! A akcionáři Ferme Générale, tedy nájemci daní, dvojnásob!

Na základě dekretu z roku 1793 byli označeni jako nepřátelé lidu, uvězněni v Port-Libre a odsouzeni k trestu smrti. A jejich majetek zkonfiskován, aby mohl „sloužit lidu“! Marné bylo úsilí jeho ženy a přátel, kteří bojovali za jeho propuštění. 8. května 1794 byl Antoine a dalších 27 členů Ferme Générale během 35 minut popraveno gilotinou. Mezi nimi i Jacques Paulze, Mariin otec.

V té době bylo Marii 36 let. Zůstala bez manžela, bez otce, bez peněz. Zachránil ji bývalý sluha. Naštěstí za rok bylo všechno jinak. Zkonfiskovaný majetek jí byl vrácen, získala zpět i cennou manželovu knihovnu. Úspěšně bojovala za manželovu rehabilitaci.

Protože to byla stále okouzlující a navíc bohatá žena, nemohla si stěžovat na nedostatek ctitelů. Ty ale vytrvale odmítala. Nakonec se přece jen provdala - za dlouholetého návštěvníka svého salonu Benjamina Thompsona, hraběte Rumforda, jednoho z nejznámějších fyziků té doby. Ponechala si však své původní příjmení. Manželství příliš šťastné nebylo, manžel se ukázal jako despota, který chtěl kontrolovat nejen Mariiny finance, ale rozhodovat i o jejím životě. Po čtyřech letech manželství dospělo k rozvodu.
Marie zemřela v roce 1836 ve věku 78 let a je pohřbena na hřbitově Pere-Lachaise v Paříži…
Foto: Wikipedie

 Ve volném seriálu o zajímavých ženách jste si mohli také přečíst:

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama