Šperky na jevišti.
Výstava, kde si přijdou na své nejen oči, ale i uši.
Vejdete do temného prostoru výstavní síně Uměleckoprůmyslového musea a rázem se ocitnete v magicky blyštivém světě křišťálu a opery.

Jak to jde dohromady?
Náramně.
Nebesky průzračný hlas, který se vznáší nad vámi, dokonale znásobuje estetický zážitek z nadpozemsky krásných šperků.
Nejkrásnější sopránové árie v podání Marie Callas a nejkrásnější klenoty, které nejenže sama nosila, ale také se tvůrčím způsobem podílela na jejich zrodu.
Divadelní šperk byl pro ni něco víc než pouhý doplněk a ozdoba kostýmu.
Musel dotvářet charakter postavy.
Chodila  šperky zkoušet v průběhu výroby a ovlivňovala jejich finální podobu.
Nesměl jí překážet, omezovat, nesměl „přebít“ její osobnost.
To se však nikdy nestalo, protože Callas uměla i ty nejnápadnější a nejzářivější šperky nosit s neuvěřitelnou samozřejmostí, elegancí a grácií, což dokazují i doprovodné fotografie.
Byla velmi pověrčivá, a pokud měla úspěch, používala tytéž šperky i v jiných uvedeních.

Věřila, že jí přinesly štěstí.

Zůstávala věrná i výtvarníkům a návrhářům, kteří pro ni tvořili.

Mezi nejčastější patřil scénograf Nicola Benois, který pro ni mimo jiné navrhl i skvostnou kolekci renesančních náhrdelníků pro operu Gaetana Donizettiho - Anna Bolena.
Jeden z nich můžete spatřit na plakátu k výstavě. Jen pro zajímavost, je ze smaragdově zelených, do hladka vybroušených kamenů, vsazených do žlutého kovu.
Šperky jsou propracované do posledního detailu a prý i pro oko odborníka těžko rozeznatelné od originálu.

Pro mě osobně bylo velkým překvapením, že šperky navrhovali i režiséři takových jmen, jako byli Franco Zefirelli a Luchino Visconti, jejichž jména jsem si dříve spojovala jen s filmem.

To jen potvrzuje, jakou důležitost šperkům na jevišti přikládali.

Jediné ženské jméno zastoupené v expozici patří Lile de Nobili, která si v tvůrčím rozletu a fantazii v ničem nezadá s mužskými kolegy.
Naopak.
Je autorkou nejen kostýmů, ale i nejslavnější a nejobdivovanější kolekce šperků pro legendární představení La Traviata uvedené v milánské opeře La Scala v roce 1955.
Její křišťálový náhrdelník složený z třípatrového obojku a kaskádovitých řad pokrývajících celý dekolt musel doslova vyrážet dech.

Nabízí se otázka, kdo všechny ty skvosty realizoval a zda byly majetkem pěvkyně.
Pochopila jsem, že byly vyráběny, zapůjčovány a po skončení produkce uloženy do depozitáře firmy Marangoni v Miláně.

“Maria občas přišla do mého ateliéru, ale vždy odešla se šperkem.“
To jsou slova tvůrce Ennia Marina Marangoni, geniálního klenotníka, v jehož ateliéru tato dokonale řemeslně zpracovaná díla vznikla.

Ateliér Marangoni založený roku 1940 spolupracoval se skutečnými hvězdami jeviště, filmu i modelingu.
Svědčí o tom unikátní, ve světě ojedinělý archiv s více než 13 000 kusy šperků, kvalitní bižuterie, ozdobných knoflíků a doplňků.
Mnohaleté přátelství a spolupráce Ateliéru Marangoni se společností Swarovski, která je předním světovým výrobcem broušeného křišťálu, byly utvrzeny v roce 1999. Ateliér Marangoni se stal součástí skupiny Swarovski Group.

A díky prezidentovi společnosti  mohla vzniknout tato jedinečná výstava, která je světovým unikátem.

Představuje šperky, které byly zachráněny před zapomenutím a navráceny životu.
A spolu s nimi se na chvíli mohla vrátit i božská pěvkyně s pohnutým osudem - Maria Callas.

Blíže o jejím životě a kariéře si můžete přečíst v článku Miry Šindrbalové.

 

Výstava v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze potrvá do 26. 3. 2006.

Reklama