Jakých chvil, to už se dozvíte v příspěvku od čtenářky margot. Krásné chvíle, krásná vzpomínka. A opět krásný, dušičkový příspěvek…

Hezký den, posílám příspěvek k dnešnímu tématu :-)

To víte, že vzpomínám - hlavně na to pěkné. A děkuji za všechen společný čas, který nám byl dopřán. Nejčastěji s takovým nostalgickým úsměvem...

Už jako školkou povinné dítě chodívala jsem se svojí babi několik kilometrů na místní hřbitov, kde se mi dostalo lekcí v čištění náhrobků a úprav pískové cestičky okolo - přiznávám, bavilo mě to. Co se mi líbilo ještě víc, bylo, jak babi takto obešla několik „míst posledního odpočinku“ - u každého se zastavila a něco hezkého mi vždy o tom, co už s námi nebyl, pověděla. A pak tam sama v tichu postála... Říkala, že s nimi mluví. Chodily jsme takhle spolu pěkných pár let. To vzpomínání a vznešenost těch chvil se nedá zapomenout, i když už babi na tom hřbitůvku taky spí.

Sice už jsem se dávno odstěhovala, ale vždy, když zavítám, chodím je na chvíli všechny navštívit.

Je smutné, jak hroby ožijí jen na Dušičky či před Vánoci - po zbytek roku na nich ty hromady „jednou za uherský rok jsme si na tebe vzpomněli“ vadnou a hrob pak zas opuštěně chátrá do dalších svátků...

Výzdobu dělám jen malou, symbolickou, udržuji nejen „ten náš“, ale i všechny, kam jsme chodily tenkrát s babi - protože oni už nemají nikoho, kdo by na ně myslel. Všichni žijí v mých vzpomínkách a nač opulentní dary, které již mrtví stejně neocení... Bohužel je často ocení ti živí, co zas se nezastaví před ničím :-(

Ono obecně na lidi mně blízké, co už nejsou naživu, myslím dost často - hodně např. mi vchází do snů. Kam vstoupí babi s dědou, tam se odvíjí nádherně barevné, milé příběhy - téměř vždy mě pak čeká i krásný den.

Kam vstoupí první manžel, to jsou horory - naštěstí ten nechodí často. Škoda, že snům nerozumím a neumím je vyložit, třeba mají i nějaký „vyšší“ smysl a význam, kdo ví. Možná i naše existence na světě a něco nad námi skutečně je - vždyť jinak by to všechno bylo takové plýtvání energie..

Když se ještě vrátím k návštěvám a zdobení hrobů, musím vzpomenout i na návštěvu Národního hřbitova Terezín. Kdysi dávno mě udivilo, že židé dávají na náhrobky místo květin kamínky. Až nám paní průvodkyně objasnila, že je to nejen odkaz na dřívější mohylové pohřbívání, ale prý je to i proti jejich přesvědčení - k projevu úcty zemřelému se nemá zahubit další život (byť květiny). Je to i náboženské přesvědčení – Bůh je skála a lidská duše její odštěpek, symbolizovaný kamenem. Kdo by chtěl položit kamínek, nesbírá se na hřbitově, ale nosí se z domova či z osobě blízkého místa. A pokud věříte na pověry, vložte pak pod něj papírek s vaším přáním. Říká se, že vámi obdarovaný mrtvý se za vaše přání přimluví u Boha - to je nádherná myšlenka, že?

Krásný den všem, plný krásných vzpomínek na blízké, které jsme v tomto životě ztratili - ale já věřím, že se stejně zas jednou shledáme :-)

margot

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

______________________

Přiznám se, že to s tím kamínkem jsem vůbec nevěděla, tedy věděla, že se dávají, ale ne, co to přesně znamená. Děkuji za objasnění i za pěkný příspěvek. (také mi připomenul moji babičku - děkuji))
Přeji Vám pěkné a klidné Dušičky
Saša

Téma dnešního dne: Dušičky a duchové

  • Uctíváte Památku zesnulých?
  • Vzpomínáte s úsměvem nebo s uplakanýma očima?
  • Pokoušela jste se někdy dostat své blízké zemřelé „zpátky k nám“?
  • Máte zkušenosti s duchařinou?
  • Zúčastnily jste se někdy nějaké spiritistické seance?
  • Věříte, že je „něco“ nad námi?
  • Věříte, že nás naši zemřelí „vidí“ a svým způsobem i ochraňují?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Toto téma je mi velmi blízké, a tak se opravdu moc těším na vaše příspěvky.

  • Všem pisatelkám, které se zúčastní dnešního tématu, bude přiděleno 500 bodů do věrnostní soutěže.
  • A jeden nejzajímavější příspěvek bude ještě zvlášť odměněn pěkným dárkem: dvěma knihami z nakladatelství Knižního klubu

knihy

Reklama