Čtenářka s nickem marde to vzala ze široka. Od zvířátek, která nosily její děti, přes hroznýše, který utekl z terária, až po krůty, které ulétly ke sousedům

Dobrý den, zvířata miluji už od dětství. Neustále jsme jezdili do ZOO a většinou na celý den. Doma jsme měli sice jen psa a kočku, ale na okno do krmítka k nám přilétali ptáci z nedalekého lesíka.

Zvířátek jsem si užila až u vlastních dětí. Pes a kočka byli samozřejmostí. Ti patřili k domu. Od školky začali kluci domů přinášet nejrůznější živočichy. Začalo to brouky a hlemýždi. Po domě sesbírali všechny pavouky (naštěstí jich bylo jen pár) a pak je krmili mouchami. Kdykoliv jsme šli na procházku, tak pochytali pár kobylek, těch lučních, ale většinou jim cestou domů vyskákaly.

Když trochu povyrostli, přinášeli domů stále větší a větší zvířátka. Pro rybičky jsme měli jedno akvárko. Každý měl jiný druh rybiček, takže se nemuseli dohadovat. Horší to bylo s údržbou a čištěním, to se nikomu nechtělo. Ze zvířátek jsme chovali malé křečky džungarské, potkany (ty máme dodnes a mláďata se narodila už několikrát), z tábora si přiváželi ještěrky. Jednou si jeden ze synů pořídil hada - hroznýše. Jako malý to byl docela hezký hádek, ale časem povyrostl a stal se z něj docela pěkný had. Jednou z terária utekl.

Okamžitě jsme zavřeli všechna okna a dveře, aby se nedostal dál a začala pátrací akce. Představa, že bych ho našla v posteli se mi moc nelíbila. Hledala celá rodina a nic. Když už jsme si mysleli, že asi přece jen utekl oknem, někoho napadlo podívat se za skříň, kde byly schované trubky od topení a on se tam vyhříval. Všem se v tu chvíli ulevilo.

V létě chodím ráda s knížkou na zahrádku a náš kocour se většinou uvelebí na lavičce vedle mě. Tváří se, že podřimuje, ale moc mu to nevěřím. Kdykoliv totiž zahradou projde sousedovic kočka, okamžitě je v pozoru a hlídá si svoje teritorium. Jednou si takhle čtu a on najednou vystřelí ke plotu a začne tam poskakovat a vyhazovat klacík. Když jsem se přišla  podívat s čím si tak hraje, zjistila jsem, že to není žádný klacík, ale slepýš. Neustále ho vyhazoval do výšky. Po chvíli se kocour uklidnil a já myslela, že slepýše udolal. Ale ne, hádek jenom dělal mrtvého a pak najednou rychle zmizel.

Kromě králíků a slepic jsme jednou měli i krůty. To bylo něco. Neustále mi chodily na dvorek oštipovat rádlo. Když je to přestalo bavit, přeletěli plot a usadily se sousedům na stromě. To jsme si užili. Od té doby už je nechci.

Moje švagrová, nebo spíše švagr, si také užila zvířat, ale těch domácích. Kromě králíků a slepic chovali krůty, kozy, ovce a nutrie. To byly ošklivé potvory, ale maso bylo výborné.

Přeji hezký den

marde

Milá marde, koukám, že máte bohaté zkušenosti

Text nebyl redakčně upraven

Reklama