Poslední příběh k dnešnímu tématu, který jsem se rozhodla ještě zveřejnit, je od čtenářky s nickem Marci55. Uzavře nám dnešní dušičkové téma symbolicky - smutným vzpomínáním a uvědoměním si, že nevíme dne ani hodiny...

Dušičky
Je to  den, kdy většina z nás vzpomíná na svoje zemřelé. Můj manžel,jeho  bratr a rodiče, prožívají tento den ještě intenzivněji. Je to už 17 let, co nad ránem 2 listopadu zazvonil telefon, kde nám oznamovali z nemocnice,  že zdravotní stav moji švagrové se náhle zhoršil. Přes všechnu snahu jsme  už nestihli přijet včas. Byla velmi nemocná už 4 roky. Onemocněla  půl roku po druhém porodu. Čekali jsme na nějakého vhodného dárce, ale ten nepřicházel a zázrak se nekonal. Nechala tu po sobě dvě malé děti, manžela  a smutek v našich srdcích. A to všechno se muselo stát zrovna na Dušičky. 

Manžel vždy kolem Dušiček chodí jak tělo bez duše a tchýně už týden jen  pláče a vzpomíná. Asi není nic horšího, než když rodič přežije svoje dítě. Někdo by si řekl, že je to už dávno, ale já bych řekla, že je to rok od roku horší. Asi je to všechno ještě umocněno tím, že se o Dušičkách všude kolem mluví. Zdravotní stav tchánovců se taky horší a já mám obavu,  že za chvíli budu chodit zapalovat svíčky i jim.

Dušičky,pro někoho obyčejný den, pro nás období velkého smutku.
Marci55

Pozn.red. : Text nebyl redakčně upraven

________________

To je moc smutný příběh. Co k tomu říct? V takovýchto okamžicích - opravdu nevím.
Přeji celé vaší rodině, a zejména těm malým dětěm, hodně síly. I díky nim žije jejich maminka ve vašich srdcích napořád.
Saša

 

Téma dnešního dne 1. 11. (s jednodenním předstihem) zní prostě a jednoduše - DUŠIČKY

Tentokrát nebudu klást žádné podotázky. Téma Dušičky je natolik silné, že určitě napíšete krásné příspěvky i bez bodů...

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu pisatelku odměním malým dárkem: knihou s příznačným názvem: Kniha duší. A k tomu přibalím luxusní čistící gel Solutions (ale ne na očištění duše, nýbrž na očistění pleti :)

darek

Reklama