.

Marcela Macáková: Největší radosti vs. největší zklamání, které jsem zažila při svých cestách za kulturou

Bulvár

Marcela Macáková: Největší radosti vs. největší zklamání, které jsem zažila při svých cestách za kulturou

Co se týká kultury, vyrostla jsem v sedmdesátých a osmdesátých letech díky své rodině na představeních divadla SEMAFOR. Celkem hodně vysoko nasazená laťka: Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Josef Dvořák, Miloslav Šimek, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Miroslav Paleček ...

Není divu, že po takové „škole“ si dnes pečlivě vybírám, čemu věnuji svůj čas. Ale jak se říká - život je jen náhoda, je plný překvapení a spousta věcí nejde dopředu odhadnout. Při svém nedávném dumání nad podzimním kulturním program jsem si trochu zabilancovala. A možná by to moje ohlédnutí mohlo být k užitku i vám.

kultura

Největší frajer

Někdy v pubertě jsem pod vlivem první velké lásky podlehla kouzlu festivalu PORTA a naší folkové muzice. Z té doby mi zůstalo několik favoritů, na které ráda zajdu i dnes. Jde často o sázku na jistotu (Spirituál Kvintet, Pacifik, Wabi Daněk...), neboť žánr je to stabilní, muzikanti dobří a nostalgie je nostalgie, že...

O to víc jsem byla ze začátku jednoho koncertu Wabiho Daňka trochu rozmrzelá, když se na pódiu předváděl hlavně pořadatel akce a bylo vidět, že jedinou jeho prioritou je pořízení kvalitního videozáznamu na DVD, které se pak chystal prodávat. Chápu. Ale už jsem trochu vyrostla z tleskání na povel a podobných ptákovin a trochu mi vadilo, že na to nebylo dopředu upozorněno.

Také sám Wabi Daněk se zdál lehce rozladěn, protože měl stát na značce vzadu na podiu, nemohl zřejmě moc improvizovat a svou kytaru měl - navzdory malému komornímu prostoru - napojenou na nezbytnou aparaturu. Ale i tak to byl koncert pěkný, zážitek nezapomenutelný - zvlášť když se hvězda večera se slovy „ani nahrávání mi nezabrání v tom, abych Rosu na kolejích zazpíval tak, jak se má“ odpojil od moderní techniky, ze značky vzadu vykročil směrem k divákům a zahrál to hezky po svém. Tomu říkám osobnost, která ví, za čím stát.

Největší davy

Dne 6. června 2004 vystoupil na koncertě v Praze sám velký Paul McCartney z The Beatles. I když nesnáším velké akce, kde je spousta lidí, tentokrát jsem nemohla chybět.

A světe, div se, davy mi ani nevadily. Naopak atmosféra úžasná a bylo příjemné vidět, jak v ní spousta lidí omládlo. Například na klukovsky vyhlížejícího Pana herce Josefa Somra navlečeného v triku s Beatles opravdu hned tak nezapomenu. Byly to neopakovatelné chvíle...

Nebudu se zde o tom příliš rozepisovat, taková věc se musí zažít. A ta jen odkážu na článek Sir Paul McCartney a jeho osudové písně, kde jsme tuto událost již zmiňovali. Upřímně řečeno nevím, kdo jiný by mě na takovou masovou akci mohl ještě kdy dostat. Snad jen kdyby se dala dohromady skupina ABBA...

Největší zklamání

  • A na rovinu - jako malé intermezzo - jedno velké zklamání. Vyrazila jsem cca před třemi lety na koncert mé oblíbené skupiny Blackmore's Night, kterou ráda poslouchám.

Jde o světově populární folkrockovou dvojici hudebníků se zálibou v renesanční hudbě. Často tedy vystupují v tomu odpovídajícím prostředí. Tenkrát to mělo být na mém oblíbeném hradě Švihov, takže nebylo co řešit. Co čert nechtěl (ale Půta Švihovský z Rýzmberka, který zde kdysi žil a možná v rámci klidu na svém hradě koncert takto sabotoval), nebe se před koncertem zbarvilo do černé barvy, zavál silný vítr a pořadatel nahlásil stylem „tichá pošta“ zrušení akce.

Samozřejmě - přírodní živly si mohou dělat, co chtějí (a vážně jim neporučíme!), ale zklamalo mě, že populární Blackmore's Night nevěnovali fanouškům ani dvě minuty, při kterých by se osobně na zakrytém pódiu mohli dle mého za zrušení omluvit. Nehledě na to, že - jak už to v Pošumaví bývá - bylo za pár minut po „kalamitě“ a nad malebnou krajinou se rozlily sluneční paprsky.

Těch podobných NEJ by bylo mnohem víc...

  • Například největším překvapením pro mě bylo, jak je vtipný na koncertech Miro Žbirka. Jeho hudbu mám ráda, poslouchám ji řadu let, ale na koncert jsem se dostala asi až někdy před sedmi lety. A jeho průpovídky mezi písněmi mě teda dostaly. Nečekala bych to.
  • Největší a nejsmutnější zážitek pak bylo asi poslední vystoupení Pavla Bobka, skutečné legendy. Psala jsem o tom na Žena-in.cz při jiné příležitosti.
  • Nejmilejší osůbkou na koncertech je pak asi Monika Absolonová, která si na nic nehraje a je prostě úžasně bezprostřední.
  • A abychom nebyli jen u hudby. V divadle mě pak velmi příjemně překvapil například Petr Rychlý v představení Hašler... Do té doby jsem ho měla jen za estrádního umělce a seriálového herce.

Tak třeba se někdy k těm zážitkům opět vrátíme. Pěkný kulturní podzim.

Přečtěte si také:

   
05.10.2015 - Společnost - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. avatar
    [6] Dudlajlama [*]

    Sml67

    superkarma: 0 14.10.2015, 18:10:28
  2. [5] Marcela Macáková [*]

    peetrax — #4 Děkuji. Pěkný večer.

    superkarma: 0 05.10.2015, 20:27:15
  3. avatar
    [4] peetrax [*]

    Tohle je typ článku, který většinu těch, co jsou zde vydávány, o několik úrovní převyšuje. Díky! Sml59

    1. na komentář reaguje Marcela Macáková — #5
    superkarma: 0 05.10.2015, 19:49:38
  4. [3] gazdina [*]

    Sml16Je to fajn, ked sa plany plnia, vsakSml67.

    superkarma: 1 05.10.2015, 16:08:18
  5. [2] bobani [*]

    prakticky všechny tyhle osobnosti o kterých Marcela píše , jsou i mé oblíbené Sml22Sml67

    superkarma: 1 05.10.2015, 13:03:14
  6. avatar
    [1] Hanula [*]

    Sml16Petr Rychlý je v Hašlerovi úžasný - je to silný zážitekSml22

    superkarma: 1 05.10.2015, 09:02:14

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme