Zpěvačka Marcela Březinová je na první pohled rebelka, přesto o sobě říká, že je velice jemný, skromný a plachý člověk. Podle toho i vypadají její Vánoce, které tráví v nejbližším rodinném kruhu...

Se zpěvačkou Marcelou Březinovou jsem se sešel v divadle Casa Gelmi a už dopředu jsme se dohodli, že si budeme povídat o Vánocích. Musím říct, že mě Marcela mile překvapila, hlavně když mi vyprávěla o svých větrolamech... Kéž bychom se všichni chovali k přírodě tak šetrně. Víc už ale neprozradím, přečtěte si to níže v rozhovoru!

Marcela BřezinováVy jste v mých očích docela drsná rockerka - jak vypadají Vánoce u drsné rockerky?
Samozřejmě image je jedna věc, ale rozhodně si nemyslím, že mám image drsné rockerky. Jestli je pro někoho drsnost to, že mám potetované tělo, tak to si nemyslím, že o nějaké drsnosti svědčí, jen to tak navenek vyzerá, jak by řekli braťja Slováci. Ale já jsem velice jemný, skromný, plachý člověk. Akorát bohužel říkám věci tak, jak se říkat mají, to znamená, že mám pořádně prořízlá ústa a snažím se mluvit na rovinu, bez nějakých kliček a nepravostí, ne-li sviňáren.

Tak nebudeme říkat drsná rockerka, ale rebelka...
To rozhodně. Jestli říkání věcí tak, jak jsou, je rebelující, budu velice ráda rebelovat. Když budou lidé tvrdit opaky, tak se jim je budu snažit vyvracet, pokud mám pocit, že nemají pravdu. Nikdy jsem nebyla šedou myškou, to rozhodně ne. Samozřejmě mě nesmírně baví jak rock, tak chanson, swing, jazz. Paleta je daleko širší než jenom jedna škatulka. K tomu bych ještě ráda dodala, že ty škatulky vůbec nemám ráda, protože si myslím, že jsou pro blbce. Nejdůležitější je mít vlastní názor, jestli se vám ta konkrétní hudba, dílo, obraz, film, knížka líbí, nebo ne.

Dobře, nebudeme škatulkovat, ale teď vás trochu přitlačím k odpovědi na podstatu mé otázky, totiž Vánoce. Máte tedy jako jemný člověk ráda spíš tradiční české Vánoce?
Určitě. Mám hrozně vánoční čas, i když teď se mi tolik nedaří být v klidu, ráda se zpomalím a ráda jsem se svojí rodinou: s dětmi, tchyní, druhou maminkou. Snažím se jim věnovat co nejvíc času.

A když to vezmu čistě po té „technické stránce“...
Jako jestli peču? (Smích.)

Třeba, nebo jestli děláte velký vánoční úklid...
Vánoční úklid už mám za sebou díky tomu, že syn asi před půl rokem maloval přízemí domu, tak jsem si do foroty musela udělat vánoční úklid - zaplaťpánbůh. Vanilkové rohlíčky, kterými se na Vánoce pravidelně přejídám, mi dělá paní tchyně neboli babička Hana. Dává mi je už 18. listopadu, kdy slavím narozeniny. Je to první várka, kterou většinou spořádáme docela rychle. Várka druhá následuje týden před Vánoci.

Co ostatní cukroví, nebo vydržíte jen na rohlíčcích?
Některé cukroví kupuju, protože na to zkrátka nemám tolik času, ale co mám ráda, je pečení štrůdlu. Máme na zahradě několik jabloní. Vím, že to není echtovní vánoční sladkost, ale štrúdl fakt umím a baví mě. Mám v něm ráda skořici a celý proces, když se štrúdl peče, jak krásně voní...

Je pravda, že jablka a skořice, to jsou takové vánoční vůně...
Že jo! Takže tohle dělám. Zbytek cukroví slíbila upéct přítelkyně mého syna, tak se nechám překvapit.

Měla jste někdy mánii, kdy jste pekla třeba třicet druhů cukroví kvůli dětem?
To jsem opravdu nikdy neměla - ani mánii, ani čas. Teď vařím daleko méně, než když byly děti malé. Je to logické, teď už si občas vaří samy. Ráda vařím, když na to mám chuť, ne z nutnosti. Když jsou společné víkendy, tak se tomu nevyhnu, ale vždycky musím mít nějaký důvod, proč to ráda udělám. Dělat něco jen tak z musu, to mě nikdy v životě nebavilo.

Jak jste na tom se stromečkem: živý, umělý?
Kupujeme živý a kupujeme ho v květináči, posléze ho vysadíme na zahradě. Máme tam už tři.

Teda, to je věc! Jak se jim daří?
Velmi. I když musím říct, že ne všem se takhle dařilo. Někdy stromům uřezávají i do květináčů kořeny, takže bal je minimální, a když chcete strom potom zasadit, tak už se mu tolik nedaří. Bohužel jsme takhle o dva přišli, ale ty tři se drží statečně. Jsou to úžasné větrolamy!

Kdy se sází do hlíny?
Jak se udělá hezké počasí, někdy zjara. Musíte se do země dostat, když je země ztuhlá, tak nic nevykopete. Je to hezká vzpomínka, když člověk stromek nevyhodí. Když jsme ještě bydleli na Praze 6, tak mi bylo strašně líto stromečků, které tam jsou pohozené. Není to hezký pohled.

Zdobíte i ty vysloužilé?
Jsou dost daleko od domu, takže ne. Ale samozřejmě je někdy (a to jsme udělali myslím před třemi lety) necháváme v květináči na terase. Byl tak celé Vánoce venku. Pro ten strom je to mnohem přirozenější a jednodušší, protože prožije minimální střídání teplot, což mu nedělá moc dobře.

Co vy jako zpěvačka a koledy?
Koledy mám strašně ráda. Převážně je teď cvičím, nebo jsem cvičila, se svými studenty - učím interpretaci a vedu oddělení populárního zpěvu na Mezinárodní konzervatoři Praha. Měli jsme několik vánočních koncertů. Koncert našeho oddělení jsme měli předminulý týden. Ráda se pochválím, líbil se i jiným lidem než jen mně.

Jak ten koncert vypadá, zpíváte někde jako sbor, nebo je to nějaké pásmo?
Může zpívat jednotlivec, můžou zpívat hromadně, jak ty písničky postavíte - může to být třeba trojhlas. Takže spíš to pásmo, ale samozřejmě to nejsou všechno jen vánoční koledy, ale věci s vánoční tématikou, písničky lehce nostalgické či slavnostnější. Vždycky ale nějaké koledy zařadíme.

Budete mít ještě letos nějaký takový koncert?
Tak měli jsme samostatný našeho oddělení, teď se chystají dva zásadní koncerty, které by měly oslavovat adventní čas. Zítra 18. prosince od sedmi hodin je koncert tří oddělení: jazzového, rockové opery a populárního zpěvu. Bude tady v divadle Casa Gelmi v Korunní 30 v Praze. Těším se na všechny, kteří přijdou, bude to skutečně stát za to. Není vůbec jednoduché vybrat pět čísel, protože já mám oddělení, které má skoro 40 studentů... Úplně ty nejlepší dva bych chtěla, aby naše oddělení reprezentovali následující den, tedy 19. prosince, což bude koncert celé konzervatoře zase tady v Korunní.

To jsme odběhli k vašemu pracovnímu koledování, ale mě hlavně zajímá to domácí...
Jestli doma zpíváme koledy? No, samozřejmě, dcera je hraje na piáno, nebo já, ale blbě, a zpíváme. Rybovku můžu poslouchat i v létě, mám tyhle věci hrozně ráda.

Kterou koledu zpíváte vždycky?
Nejoblíbenější nevím, je jich spousta: Narodil se Kristus Pán, Nesem vám noviny... máme takový krásný zpěvníček, pravidelně týden, deset dní před Vánoci si je zkoušíme. Babička Hana, moje tchyně, která u nás pravidelně tráví Vánoce, to vyloženě vyžaduje. Je to už takový krásný rituálek, na který se hrozně těším.

Když jste ta učitelka...
Nejsem žádná učitelka.

Tak učíte...
Učím, ale jsou to všechno takoví mí mladší kolegové. Snažím se jim předávat zkušenosti a trochu je naučit, že s nějakou disciplinou a pokorou se toho v životě nejvíc dozví. Nejsem typický učitel, jsem především zpěvačka a jsem tomu velmi ráda.

Dobře, ale máte k hudbě profesionální vztah, jak byste profesionálně ohodnotila vaše domácí výkony při zpívání koled před stromečkem? Jste dobrý?
Myslím, že určitě jo. Děti po mně a po manželovi něco zdědily, takže o slušnou intonaci není nouze. Důležité je dobré srdce, které je při každé interpretaci důležité. To tam samozřejmě je.

Proč se na to ptám, uvažovala jste někdy o tom, že byste udělala domácí zpívání koled jako album?
To ne, zrovna nedávno jsem si ale uvědomila a teď na našem pravidelném vánočním mejdanu s kapelou OK Band to chci sdělit chlapcům, to znamená Vláďovi Kočandrlemu a kytaristovi Tondovi Mandovi, že jsme nikdy neudělali vánoční písničku.

To je ostuda...
(Směje se.)

Už máte nápad?
Zatím jen ten základní, že jsme ještě neudělali vánoční písničku. Nechám ho uležet, a buď něco složím sama, nebo z kluků...

Co jsme ještě neprobrali kolem Vánoc. A, už to mám, dárky!
Jasně, že je nosí Ježíšek. Jinak pro mě je největším dárkem, když je v zimě sluníčko. To pak hrozně ráda chodím do přírody. Bydlím u Kutné Hory, kde tahle možnost je. Krom toho ráda chodím do Barbory a kutnohorskýma uličkami - miluju to tam. Barbora je nádherně zrekonstruovaná. Často se chodíme dívat do GASKu, což jsou zrekonstruované Jezuitské koleje, kde sídlí galerie. Teď to tam prostě v uvozovkách „kvete“.

Proč v uvozovkách, mohou přeci kvést okna...
To je pravda. Mám vždycky chuť na procházku, vzít si vanilkové rohlíčky a vůbec nic nedělat.

Takže si nedáváte velké dary za tisíce?
O tom přece Vánoce vůbec nejsou. Největší dar je, že jsme všichni spolu. Můžeme si povídat, koukat dosytnosti na pohádky, filmy s vánoční tématikou. Skutečně to není o penězích. Jsou lidi, kteří mají prachy, ale zase nemají štěstí. Na Vánoce se musí člověk dívat s pokorou. Proto bych chtěla všem vašim čtenářkám popřát krásné a hlavně klidné Vánoce, do příštího roku hodně zdraví a hodně moc lásky!

Přečtěte si také...

Reklama