Vztahy

Manželství nám zachránila rakovina

rak

Příběh paní Květy je smutný, ale určitě stojí za zamyšlení...

„Vdávala jsem se velmi brzy, protože jsem otěhotněla. Já i můj muž Leoš jsme byli ještě nezralí mladí lidé, kteří si chtěli užívat se svými vrstevníky, a rodinný život jsme zrovna neplánovali. Nedalo se ale nic dělat, miminko bylo na cestě, a tak jsme se museli stát zodpovědnými rodiči už v devatenácti letech. V té době to ale zase nebylo nic ojedinělého.

Já svoji roli nesla dobře a děťátko se mi stalo vším. Leoš měl dceru sice také rád, ale pořád to byl kluk, kterého víc než plenky a uplakané dítě s nudlí u nosu zajímali kamarádi. Hádali jsme se pořád, ale zůstávali jsme spolu, protože byly dny, kdy jsme se milovali a bylo nám dobře. Prostě nahoru a dolů.

Narodilo se další dítě, Leoš se nezměnil a podle mého mínění nedospěl. Kamarádi a hospoda mu byli přednější než rodina. Zase hádky, ale tenkrát ještě i milování. A pak nevěra. Byla to pro mě rána pod pás, asi jako pro každého, kdo tohle zažije. Vyhodila jsem ho a už jsem ho nikdy nechtěla ani vidět. Přemlouval mě, prosil a snášel pomalu modré z nebe. Odpustila jsem mu, hlavně kvůli dětem. Život šel dál a Leoš se překvapivě začal snažit.

Možná mu došlo, co mohl ztratit, nevím, ale rozhodně byl jak vyměněný a nějakou dobu jsme byli opravdu šťastní. Pak jsem začala chodit do zaměstnání a dařilo se mi. Po čase jsem se stala ředitelkou v jedné agentuře, dost vydělávala a byla pořád v práci. Tentokrát nebyl spokojený Leoš, cítil se osamělý, vyčítal mi, že se stará o děti sám a možná měl i pocit určité méněcennosti. Zase hádky a k tomu se přidala jeho žárlivost. Sledoval snad každý můj krok, mé kolegy i telefony.

Nemohla jsem to už vydržet a začala ho nesnášet. Vadilo mi na něm snad všechno. Už žádné milování, jenom hádky. Denně jsem přemýšlela nad tím, že se s ním rozvedu. Děti byly už dost velké na to, aby to pochopily. A tak jsem to jednoho dne Leošovi navrhla. Nechtěl o tom vůbec slyšet a rozpoutal šílené peklo, dokonce i děti štval proti mně. Bylo to hrozné období. Jenže přišlo ještě něco horšího, manžel onemocněl.

Nejdřív jsem si myslela, že svoji malátnost pouze hraje, aby mě přesvědčil, že on je ta největší chudinka na světě, ale ukázalo se, že všechno je jinak. Lékaři mu diagnostikovali rakovinu a dávali mu jen pár měsíců života. Nemohla jsem tomu vůbec uvěřit. Na naše věčné dohadování jsme okamžitě zapomněli a snažili se udělat všechno proto, aby se uzdravil. Jezdili jsme po doktorech i léčitelích, ale už bylo bohužel pozdě. Leoš si přál, abychom poslední měsíce jeho života přestali objíždět nemocnice a pořádně si užili života.

Bez váhání jsem skončila v práci a věnovala se jen jemu. Odjeli jsme spolu sami k moři a bylo nám tak hezky, jako nikdy v životě. Ani jeden jsme nepochopili, proč jsme si nechali utéct život mezi prsty a chovali se k sobě jako cizí, možná ještě hůř.

Leoš teď pobývá většinu dní v nemocnici, někdy se jeho stav zlepší a je doma. Pořád doufám, že neumře, a věřím lékařské vědě. Vždyť tolik lidí se s touto chorobou dokázalo poprat.

Ale vím jedno, člověk si bohužel uvědomí, že někoho měl rád, až když ho začne ztrácet. A to je hodně pozdě. Možná právě proto se chci s vámi o svůj příběh podělit..“

   
06.10.2009 - Láska a vztahy - autor: Simona Votyová

Komentáře:

  1. avatar
    [10] V-Penicilin [*]

    Tak to byla klika, z tohohle bude dědictví a vdovský důchod. Rozvést se s ním, byl by prd. Sml22

    superkarma: 0 14.10.2009, 14:37:31
  2. avatar
    [9] átéčko [*]

    Léthé — #1 A snad ne End, jen happySml33

    superkarma: 0 07.10.2009, 17:28:14
  3. avatar
    [8] enka1 [*]

    Anai — #4 Sml67

    superkarma: 0 06.10.2009, 15:26:22
  4. avatar
    [7] femme [*]

    a co říct na to, že ten zdravý opustí partnera právě pro tuhle hnusnou chorobu? stalo se to mým dvěma kamarádkám, jejich partneři se nemoci asi zalekli a práskli do bot Sml45Sml41Sml68

    superkarma: 0 06.10.2009, 14:51:17
  5. avatar
    [6] peknaholka [*]

    Já mám opačný příběh. Milovali se, hádali, žili spolu 6 let.  On onemocněl rakovinou a stal se tyranem, ona to nevydržela a začala pít....nyní je on po operaci, celkem ok, a ona je v léčebně....ne vždy je happy end...

    superkarma: 0 06.10.2009, 14:47:06
  6. avatar
    [5] Milala [*]

    Taky jsem zažila něco podobného,i když nemoc nebyla rakovinového původu,ale taky docelá vážná.Onemocněl před dvěma lety můj muž,a když se z toho relativně dostal,musela jsem na operaci já,taky dost vážnou.No snad jsme oba v pořádku a už se to nevrátí.Hodnoty nám to přeházelo,sice se taky jěště sem tam pohádáme,ale tak nějak zdravě!A hlavně se tomu potom dokážeme zasmátSml22

    superkarma: 0 06.10.2009, 13:56:11
  7. [4] Anai [*]

    To jsou dojemné příběhy, článek i reakce Léthé a Rusalky2008 - to si pak člověk uvědomí, co zcela zbytečně řeší a víc si váží zdraví....

    1. na komentář reaguje enka1 — #8
    superkarma: 0 06.10.2009, 09:13:03
  8. avatar
    [3] Věrulinka [*]

    rusalka2008 — #2 Léthé — #1 Sml67Sml67Sml67, ano nemoc umí lidi spojit a navrátit lásku a vážit si jeden druhého, sice u nás se nejednalo o rakovinu, ale také vím, o čem píšete Sml22, hodně štěstí pisatelce a vám dvěma děvčata také, hodně a hodně Sml72

    superkarma: 0 06.10.2009, 08:59:28
  9. avatar
    [2] rusalka2008 [*]

    Přesně tak, nás moje nemoc (nádor mozku a pomalé trvalé krvácení do mozku) hodně spojila a měli jsme to štěstí, že jsem se uzdravila - díky MUDr. Šetlíkovi z nemocnice na Homolce... Jiní lékaři mi moc šancí nedávali a netroufli si mě operovat - a já si tehdy uvědomila, jak moc mi záleží na rodině. A nechala náročnější zato prestižní zaměstnání....

    Dnes stavíme s manželem domeček a jsme šťastní. Sml16

    1. na komentář reaguje Věrulinka — #3
    superkarma: 0 06.10.2009, 08:30:05
  10. avatar
    [1] Léthé [*]

    Jak podobný příběh tomu mému, jenže ta rakovina překvapila mě a ne manžela. Ale taky nám ale sakramentsky přerovnala naše priority, ač já jsem o to nejdřív ani moc nestála...prostě se tak stalo. Život vám dá někdy znamení.....osud, nebo Bůh?...že ho již fakt serete a měli by jste se nad sebou zamyslet. Já to udělala a u nás je to happy endSml25.

    1. na komentář reaguje Věrulinka — #3
    2. na komentář reaguje átéčko — #9
    superkarma: 0 06.10.2009, 07:55:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme