Reklama

 

Radek a Sylva jsou spolu už patnáct let. Znají se od střední a dvanáct let jsou manželé, mají spolu dvě děti, jedenáctiletého Radka a devítiletou Sáru.

„Velký Radek jezdí domů jenom na víkendy,“ říká spokojeně Sylva, „občas, když finišují projekt, se nám ani o těch víkendech nevrací,“ dodává trochu smutně. „Někdy se sbalíme a jedeme za ním.“

Takhle vypadá stereotyp Radka a Sylvy. Radek je stavbyvedoucí a jezdí po celé Evropě po projektech. „Prakticky co půlrok jsem někde jinde,“ usmívá se Radek, „je to zajímavá práce, hodně se podívám po světě.“

Se Sylvou se poznali za studií. Chodit spolu začali ve druháku a hned po maturitě se vzali. „Byli jsme taková bláznivá láska,“ smějí se oba. „Naši byli proti, pořád nám říkali, že bysme měli nejdřív něco být a pak se teprve brát,“ dodává Sylva, „jenže já si tenkrát život bez Radka nedovedla představit...“
„Navíc jsme se brát museli, čekali jsme malýho,“
vysvětluje Radek.

Když byla Sylva na mateřské se Sárou, dostal Radek nabídku, která se neodmítá. „Předtím jsme žili, jak se říká, z ruky do huby. Firmě, pro kterou jsem dělal, se začalo dařit a majitelé mi nabídli pozici stavbyvedoucího, služebák, možnost dalšího vzdělání...“ Byl v tom ale jeden háček: Radek by se musel začít za prací stěhovat.

„Tenkrát jsme nad tím rozhodnutím proseděli dva víkendy,“ vzpomíná Sylva. „Bylo to hodně emotivní.“

Sylva s Radkem se nakonec dohodli, že to zkusí. „Radek mě přesvědčil, že to bude v pohodě. Navíc mi pomohla kamarádka, co má za manžela cesťáka,“ svěřuje se nám Sylva.

„Dostudoval jsem dálkově vysokou, dneska máme barák, auto za osm set tisíc,“ pochvaluje si Radek, „děti nebudou mít problém. Jediná zvláštnost je, že se s rodinou vídám je o víkendech, a někdy ani to ne. Ale neměnil bych, zase si nelezeme na nervy – vždycky se těším domů.“

Jejich víkendy jsou akční. Věnují se koníčkům a dětem, jezdí na dlouhé výlety na kolech... Radek vydělává tolik, že Sylva nemusí chodit do práce. Když se jich zeptáme na nevěru, potutelně se na sebe podívají a pak se rozesmějí: „Tak tohle máme vyřešené,“ říká Sylva, „než jsem si zvykla, tak jsem se bála, ale dneska už je to jiné. Prostě si věříme.“

„Moje práce je hodně zodpovědná. Udělám chybu a můžou to odskákat stovky lidí. A do toho ještě řešit nevěru? Díky, nechci,“ dodává Radek.

Myslíte si, že takovýhle rodinný model-nemodel může mít vliv na děti? Sylva jen krčí rameny: „Děti jsou v pohodě.“

PhDr. Zdeňka Sládečková
klinická psycholožka působící v
Klubu Diana

Může manželství na dálku nějak neblaze působit na děti?
Podle toho, jak moc na dálku, jestli přijede jednou za rok, tak to samozřejmě dopad má. Ale jezdí-li domů o víkendech, tak spíš záleží na tom, jaký ten rodič je. Zda dokáže z dětí vychovat pilné, odvážné a pracovité lidi.

Mohou si být takoví partneři vůbec věrní?

Domnívám se, že věrnost a nevěra není otázkou fyzické vzdálenosti, ale psychické blízkosti.

Čtěte také:
SOS: Jeho děti mě nemají rády
SOS: Můj táta s cizí ženskou
Jsme spolu ze zvyku

Stála byste o takový partnerský vztah? Myslíte, že se Radek a Sylva skutečně nepodvádí? Znáte někoho, komu podobný vztah funguje? Myslíte si, že má takový vztah vůbec smysl?