Petr s Romanou jsou obyčejný mladý pár s jedním dítětem, u kterých by se na první pohled zdálo, že všechno funguje tak, jak má. Ale není tomu tak. Aby fungovalo opravdu doslova všechno, musí napřed jeden ke druhému přijít do postele. Spávají totiž v oddělených ložnicích. Důvodem je Petrovo neskutečné chrápání.
Přečtěte si příběh od čtenářky Romany.
Zatracené chrápání
Na počátku našeho vztahu s Petrem, i když jsme se milovali, většinou jsme spolu přes noc nezůstali, jezdívala jsem zpátky domů. Tak mi ani nepřišlo, že by Petr obzvlášť hlasitě chrápal. Ale pak, když už jsme spolu začali být i přes noc, jsem si najednou všimla, že jeho chrápání je třeba oproti chrápání mého otce, který usínal pravidelně odpoledne na gauči, daleko zřetelně a hlasitější.
Mamka se mi smála, že je to normální, že nezná chlapa, který by nechrápal, a stačí jen prý udělat takové to tcs, tsc, tsc, nebo ho obrátit na bok, a ono to přejde.
Jenže jak u koho. Možná to pomáhalo u mého otce, ale na Petra to nezabíralo.
Přesto jsme spolu začali žít, protože měl samozřejmě i jiné přednosti, které přebily takovou „malichernost“, jako je chrápání.
Malichernost. Tak ta to byla týden, 14 dní, tři týdny, ale pak už se to opravdu nedalo vydržet. Ráno jsem chodila jako tělo bez duše. Nevyspalá, kruhy pod očima. Petr mi slíbil, že zajde k doktorovi a nechá si upravit nosní přepážku, prostě že bude svoje chrápání řešit.
A opravdu na operačním, tedy spíše plastickém zákroku na jedné nejmenované klinice byl. Jenže zhruba po půl roce se mu chrápání vrátilo znovu. To už jsem čekala Petříka, našeho syna.
Bydleli jsme tehdy ještě v podnájmu, který měl jen kuchyň a obývací pokoj, kde jsem si na spaní roztahovali sedačku. Po zjištění, že jsem těhotná, jsme si našli větší byt, abych se alespoň trochu vyspala. Já jsem spávala v ložnici, Petr v obýváku. I když jsem ho přes tenké panelové stěny v noci slyšela, přece jen to bylo tlumenější než ve společné posteli.
Po narození Petříka mě Petr požádal o ruku, byla svatba a krátce nato jsme si vzali hypotéku na menší rodinný domek. S oddělenými ložnicemi.
Je mi třicet, Petrovi o dva roky víc, a bohužel náš sexuální život má velké trhliny. Vím, že je to jen a jen kvůli odděleným ložnicím. A mám obavy, že to bude ještě horší, protože už jsme si tak nějak na to oddělené spaní zvykli. Já jsem s Petříkem v ložnici a Petr má svoji ložnici nahoře, aby nás svým hlasitým chrápáním nebudil. I když bychom se třeba kolikrát chtěli milovat, když si představíme, že bych musela já nebo on zase v noci zpátky, tak si jen řekneme dobrou... a jdeme každý „k sobě“.
Petříkovi jsou 3 roky, už by měl spát ve svém pokojíčku, ale já ho mám stále u sebe, asi abych se necítila v ložnici tak sama, nevím...
Všichni, včetně mojí mamky, se diví, proč jako mladí lidé spáváme odděleně. Ale přála bych jim jednu jedinou noc s mým manželem a hned by pochopili.
Svého muže miluju, je skvělý otec, stará se o rodinu, je hodný, pozorný... jenže v noci se k němu nepřitulím, necítím jeho tělo, jeho vůni.
Když jsem mu nedávno jen tak při řeči navrhla, jestli ještě nechce zkusit něco jiného proti chrápání, nějakého jiného odborníka, že přece musí něco existovat, jak to šílené, ale opravdu šílené chrápání odstranit, tak mi řekl, že jemu to nevadí. A prý už nic zkoušet nebude, protože mu posledně řekli, že se to může v jeho případě po čase vrátit. Navíc se, asi jako každý chlap, bojí všech bílých plášťů a lékařských vyšetření.
A tak už nějaký ten pátek „v klidu a tichu“ usínám a přemýšlím, jestli je vůbec normální nemít v noci po boku člověka, kterého miluji, a jestli se jeden druhému neodcizíme ještě víc. Zatracené chrápání.
Pozn. red.: jména byla pozměněna
Nový komentář
Komentáře
Znám ten pocit. My s manželem jsem spali každý v jiném pokoji, nedalo se to vydržet. Vyzkoušeli jsme různé léky a kapy, ale nic nezabíralo. Známá mi jednou řekla o ústním spreji, který by měl fungovat proti chrápání, tak jsme to zkuseli, za zkoušku nikdy nic nedáme. No, a ono to vážně fungovalo!
Sice se manžel chrápání nezbavil úplně, takže když si sprej večer nestríkne, chrápání se hned vrátí, ale aspoň něco. Hlavně už zase můžeme spolu spát v jedné posteli
Nekdo si rekne, tak co...je to chlap,tak chrape...ale opravdu kdyz uz se to stava pravidelnosti ze kvuli tomu chodite vyrizena do prace...zacali i hadky kvuli tomu,zacala jsem chodit spavat do obyvaku. Zkusila jsem potom jednou koupit v lekarne sprej do krku proti chrapani pssst a donesla jej domu. Opravdu je to mnohem lepsi, manzel nechrape skoro vůbec.
Jen jsem slyšela slovo chrápání a ježily se mi chlupy…když se mi nepodařilo usnout dřív než manželovi, měla jsem prostě smulu. Koupila jsem mu sprej proti chrápání PSSST, a ono to opravdu funguje.
U nás chrápe už i pejsek, podezřívala jsem muže a ten v tu chvíli spal klidně
u nás je to zatim v pohodě
kristagg — #41 někdo jenom zkrátka spí
Milovat se dá i během dne.Myslím,že tu nejde jen o chrápání.Já taky chrápu a bereme to s hůmorem.
To by mě taky trápilo, protože oddělené ložnice asi hodně naruší společný vztah.
No nazdar, to je teda problém. Je fajn, že vyřešili chrápání, ale co je to za nesmysl, že oddělené ložnice jsou příčinou špatného milostného života. Jako by se lidé milovali jen v noci před spaním. Ach jo. V tom ten problém nebude, kór, když je pisatelčin manžel tak super chlap.
arminka — #83 take povidam ze spani
carmi — #81
jsi mne dostala, já zas mluvím ze spaní, tak abych na sebe něco nebonzla
jerenika — #77 No jo,to máš teda smolíka
Já chrápu víc než ten můj, ale on má výhodu, že špatně slyší
Když všechny tři děti odešli z domu, nastěhovala jsem se do dětského pokoje. Konečně klííííídek. Trvalo to.
chvalabohu moj manzel chrape v norme
muz take chrape a hodne ale po nejakem case jsem si zvykla bud musim jit drive spat jak on a nebo hodne unavena abych hned usnula ale spat kazdy zvlast to ne to bych nesnesla
kobližka — #52 co mi jiného zbývalo (zbývá).., je to jeho byt, jeho vybavení.., to potom na výběr moc není
To manželovi vadilo moje chrápání. Tvrdil, že nechrápe ale samozřejmě chrápal, jenom jsem ho nechtěla budit, když brzo ráno vstával.
manžel chrápe dost často, a já jak nemůžu spát, tak mu kradu peřinu, to se zavrtí překulí na druhou stranu a je na čas zase klid