Vztahy

Manželova matka je milá paní, ale...

Dobrý den. Je sedm hodin ráno, před chvílí jsem nakojila dcerku, která už zase spokojeně spí, zatímco já si dám ranní sprchu, obleču se a budu si užívat poslední chvíle klidu. Protože nejpozději v 9 hodin zazvoní zvonek a za dveřmi bude stát manželova maminka.

Asi mi neporadíte, nevím, co by se dalo poradit, ale aspoň se vypovídám. Je mi 24 let, manželovi je 41 let, máme dvouměsíční holčičku. Mým problémem je manželova maminka. Je to 68letá paní, která po smrti svého manžela žije sama. Před půl rokem jí zemřela její moc dobrá kamarádka, a tak se hodně upnula na svého syna. Od té doby, co jsem na mateřské, si zvykla k nám chodit, každý den, tráví u nás valnou část dne. Bydlí nedaleko, má to k nám kousek. Manžel je v práci a já doma s malou a s jeho maminkou.

Je moc upovídaná, hodiny a hodiny povídá o všem možném, vzpomínky míchá s vyprávěním, co zažila nebo viděla předchozí den, sebemenší drobnost, nepřetržitý proud řeči. Některé věci vykládá pořád dokola, přece jen paměť už asi není, co bývala, nebo je tak ponořená do vzpomínek, že si to ani neuvědomuje, takže si některé příběhy vyslechnu nesčetněkrát. Já jsem odjakživa málomluvná, o to líp umím naslouchat. Ale tohle je ubíjející. Do toho ještě stihne komentovat všechno, co dělám, mám ji stále vedle sebe, při vaření (My jsme do zelňačky nikdy papriku nedávali, Verunko), při péči o malou (Nekojíš ji nějak často? Není ta voda studená?), prostě pořád. Když někdy vezme malou na hodinku ven sama (na procházky samozřejmě s námi taky chodí), nejsem schopná ani si ten oddych užít, většinou celou tu dobu sedím u hrnku čaje a nedělám vůbec nic, ani nemyslím.

Odchází po obědě, během odpoledne. Někdy po manželově návratu z práce, jindy ještě než přijde. A já jsem unavená a totálně vyčerpaná. Jako by ze mě odsála všechnu energii. Je to stále horší a horší.

Nechci, aby to vypadalo, že si stěžuji. Mám ji ráda, je to maminka mého muže a hodná ženská. Chápu, že se cítí sama, že si potřebuje povykládat, být v kontaktu s lidmi. Jen kdyby nechodila každý den, opravdu mi to bere všechnu sílu. Čekám na nějaký zázrak, že se objeví něco, co ji bude těšit víc než každodenní návštěvy synovy rodiny, ale marně.

Možná se zeptáte, proč jí neřeknu, aby nechodila každý den. Neřeknu. K čemu by to bylo? Jen bych ji zbytečně zranila a vzala jí její radost. Protože je vidět, jak ráda u nás je, jak je plná elánu. Myslím, že je to pro ni lepší, než kdyby seděla doma a cítila se zbytečná a nepotřebná. I proto bych jí to neřekla. A ze stejného důvodu to nechci ani po mém muži. Jen jsem mu jednou naznačila, jak vyčerpávající pro mne neustálá přítomnost jeho maminky je. Asi jsem naznačovala málo, asi to nepochopil, naopak, pochvaluje si, že jsme spolu. Nevím už, co s tím. A nevím, jak dlouho to ještě vydržím.

 

   
25.05.2007 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [111] Stes [*]

    omlouvám se, jestli budu někoho opakovat, nečetla jsem reakce a co to vzít z jiné stránky. Jestli je babča sama, tak jí pořídit zvířátko, aby ji bylo veseleji. Třeba nějakýho malýho psa. Byla by nucená chodit s ním každý den ven a třeba by se tam i s někým seznámila.

    superkarma: 0 04.06.2007, 16:16:46
  2. [110] Dobroslava [*]

    Pokud maminka je klidný člověk, tak by ji asi zarmoutilo,kdyby jste ji řekla,že si nepřejete,aby chodila.Soudím tak podle sebe.Mám strašně ráda malé děti (i cizí)a dělá mi to velkou radost s nimi komunikovat,nosit je,hrát si s nimi.I když jsou úplně maličké.Starala jsem se o 3 měs.vnoučka,když byla jeho maminka na operaci a každý se ptal,jak to zvládám.Pravda byla,že fyzicky jsem byla strašně unavena,ale psychicky velmi šťastná.A pamatujte,že také jednou budete babičkou a jak by Vám to bylo,kdybyste dostala naprogramované,kdy můžete přijít za vnoučkem.Když je příznivé počasí udělejte babičce radost a poproste ji,aby malého venku povozila.Budete mít klid a babička bude šťastná.Co by některé maminky daly za to,aby si mohly na chvíli odpočinout! Případně něco udělat v domácnosti!Nedejte na rady těch,které ještě manželovu maminku nepoznaly a už se nehezký vyjadřují o tchýních. To slůvko u mne nikdy nebylo.Byla to vždy manželova maminka!

    superkarma: 0 02.06.2007, 12:21:58
  3. [109] bejby [*]

    Ahoj!Já ti rozumim.Mám také upovidanou pani mamu a také je strašně hodna ale ty máš svůj život a nenech si do toho povidat nejlepe by bylo kdaž si najdeš kamaradku a mamince řekniže jste se dlouho neviděli a chcete spolu si popovídat a pak dalši že jdete spolu na prochazku a když chce aď přijde po obědě.A to bude manžel doma,pak se na tebe tolik netroufne.U mně to zabralo.Furt mi chtěla pomahat a já jsem si chtěla v klidu užit synka.Teď máme také dvou mněsíčného synka a ta radosti bez sebe jak bude pomáhat.Na štěsti to zvladam sama.Jednou jsem ji pořadala aby mi pohlidala staršiho že jdu na kontrolu kyčli a domluvili sjme si na 8 ráno a ta přijela 6.45.Jsme ještě spali.Držim palce a nenech se!

    superkarma: 0 29.05.2007, 19:14:16
  4. avatar
    [108] Evča [*]

    iljanka: a co dělat, když Tě nechce vyslechnout, pochopit a jede si po svém poraď, ráda bych to slyšela co dělat dál

    superkarma: 0 29.05.2007, 10:05:23
  5. avatar
    [107] pujka [*]

    iljanka : naprosto SOHLASÍM
    Najlepší je to říci druhé starně na rovinu a otevřeně, také s potřebným taktem, protože nevíme jak se dotyčné osoby můžeme dotknout. Nejlépe je to říci co nejdřív, pak se z toho později špatně člověk vymotává. Druhému to pak může přijít divné, že po tak dlouhé době se ozveš...ale všeho moc škodí ...a tak neváhej a rozlouskni to .
    Je to TVŮJ ŽIVOT

    superkarma: 0 29.05.2007, 08:01:49

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [106] iljanka [*]

    milé dívky, přečetla jsem všech 105 příspěvků, všechny vaše rady a připomínky. Každá radí něco jiného, zřejmě ze svých zkušeností. Dovolte mi, abych přidala postřeh z druhé strany.
    Verunko, nevím, jaké máte mezi sebou s tchyní vztahy, jestli spolu taky diskutujete, nebo jsi jen posluchačkou. Víš, mě napadá, jestli si maminka nemyslí, že k tobě musí chodit, aby ti nebylo smutno.Třeba ji to taky namáhá a nechce to přiznat. Někdy totiž přílišné ohledy na obou stranách vlastně škodí všem. Zkus si s ní promluvit, navrhnout časový rozvrh, požádat o pohlídání miminka, poslat je na procházku (tak jak to tu už radily přede mnou). Řekni jí po pravdě, že bys chtěla mít svůj program, že tě její každodenní návštěvy unavují. Já si nedovedu představit, že bych někam chodila každý den jako do práce. To spíš děti a vnoučata chodí na návštěvu k nám, teda když se jim to hodí a mají čas, jsou vždycky vítány. Ale kdyby ke mně chodily denně, tak nevím nevím. Všeho moc škodí, i dobrého.

    superkarma: 0 29.05.2007, 00:00:23
  2. [105] Melani [*]

    Veroniko tak to Ti obdivuju,ja taky vydrzim hodne moje tchyne nastesti bydli daleko i tak se nesnesem.Ale tolerance musi byt v kazdem veku ja osobne bych ji asi uz vyhodila,a nebo slusne rekla ze nemam na ni cas,aby prisla az bude jeji syn doma.Povolis jednou budes povolovat pokazdy,drzim Ti palecky.

    superkarma: 0 28.05.2007, 19:33:49
  3. avatar
    [104] Evča [*]

    tedy - neposlouchala co jí říkám a co chci já

    superkarma: 0 28.05.2007, 07:24:41
  4. avatar
    [103] Evča [*]

    risina: ano, zní to dobře, jenže ... z mé vlastní zkušenosti po dobrém to nešlo, bohužel Myslím si, že se musí taktizovat a že na každou tchýni může platit něco jiného, musí se vymyslet to nejlepší k dané paní
    Veronika - přeji úspěch, ale nenech to tak být, prostě zabojuj i kdyby to mělo být v první době zlé, ono se to pak časem zase udobří, tchýně k nám přestala chodit dokonce několik měsíců , ale nešlo to jinak, při normálním rohovoru neposlouchala

    superkarma: 0 28.05.2007, 07:23:27
  5. avatar
    [102] SARI [*]

    Tak když je babka tak čiperná, tak proč nejde s malou na procházku??????Copak musí sedět doma???Minimálně na hodinu jít může a hned bude aspoň malá úleva.....Chápu, že je to těžký a nic neřešící, jí natvrdo říct, že to takhle nejde....A nebo si domluvit nějaké cvičení s miminama, nebo plavání, to se určitě dopoledne dá naplánovat.....A opačné návštěvy....určitě by se řešení našlo.

    superkarma: 0 27.05.2007, 23:42:07
  6. avatar
    [101] risina [*]

    PSS: Ještě mě napadlo, že by se do toho "režimu návštěv" daly zakomponovat i návštěvy Veroniky s dcerkou u ní.

    superkarma: 0 27.05.2007, 12:31:49
  7. avatar
    [100] risina [*]

    Ty rady, že Veronika se má v 9 ráno sebrat a jít někam courat s dvouměsíčním miminem, se mi moc nelíbí. Proč by utíkala ze svého domova? Co když chce být prostě doma, sama, dělat si věci po svém, v době a způsobem, jaký chce ona, číst si, povalovat se, hrát si s malou...
    Já taková byla, netoužila jsem po dlouhých výletech ani po setkávání s kamarádkami, ale chtěla jsem na matřeské mít
    klid a prostor pro sebe (mimochodem, málokdy jsem v 9 ráno byla připravená přijímat návštěvy).
    Nedoporučuji Veronice žádné finty a okliky, vidím jako nejúčinnější tu nejméně příjemnou cestu - domluvit s tchýni (třeby za pomoci manžela) nějaký režim návštěv, který by pro Veroniku byl přijatelný - třeba 1x týdně dopoledne a 1x odpoledne, kdy je doma i manžel.

    superkarma: 0 27.05.2007, 12:29:42
  8. [99] Tobbi [*]

    Mimochodem, vzhledem k tomu, že je manželovi skoro o dvacet let víc než tobě, možná bude problém i v tom. Co vidím ve svém okolí, tak starší chlapi málokdy berou mladší partnerku jako rovnoprávnou osobu (natož když je na mateřské). Možná nenaznačuješ špatně, možná tě prostě ignoruje... A nebo taky ne. To mě jen tak napadlo.

    superkarma: 0 27.05.2007, 12:03:10
  9. [98] Tobbi [*]

    Osobně si myslím, že bych se z každodenních návštěv milé stařenky asi brzo zbláznila. Zamkla bych, nepustila ji dovnitř, načež by si babča postěžovala manželovi, děsně bychom se pohádali (nechápeš, jak to má maminka těžké? měla bys být ráda, že tu nejseš celé dny sama..., já se s tý ženský zblázním, potřebuju chvíli klidu, jak by ti bylo, kdyby u nás byla celý týden nakvartýrovaná MOJE matka?) a následoval by rozchod. Ale to nedělej. Jestli jsi tak tichá povaha, jak píšeš, snaž se to nějAK překlepat.

    superkarma: 0 27.05.2007, 11:59:37
  10. avatar
    [96] femme [*]

    Janulina: taky budeš jednou tchýně

    superkarma: 0 26.05.2007, 21:21:58
  11. [95] Pavlačková [*]

    Zaujala mě větička o odchodu manželovy maminky. Proč odchází před příchodem syna a nebo brzy do jeho příchodu. Co ji poprosit, kdyby někdy přišla až bude doma. Mohla by si s ním taky povídat a vy byste měla dopoledne volno.

    superkarma: 0 26.05.2007, 17:36:30
  12. [94] Jenka2 [*]

    Jak už tu mnohokrát zaznělo - každý svého štěstí strůjcem. Buď budeš mít radost ze života ty nebo tchýně, rozhodnutí je na tobě. A jen tak mezi náma - žádný mužský neslyší na naznačování, nemůžou za to, mají to prostě jinak, naznačovat nestačí, musíš říct, co chceš. Nejlépe v krátkých větách. Držím ti palce.

    superkarma: 0 26.05.2007, 15:37:10
  13. avatar
    [93] idiska [*]

    No upřímně, když to nehodláš nikomu říct,a vlastně s tím ani nechceš nic dělat, tak nevím, o co ti jde Tedy vím, chceš mít svůj klid, ale myslíš, že se něco stane samo. Zkus se nejprve poradit s manželem, on je její syn, tak už bude vědět, jak na to. A pokud ti to vyčte, tak ruku na srdce: jsi jeho manželka nebo holka pro všechno, bral si tě, protože tě má rád nebo že potřebuje uklidit, navařit, vyžehlit, sexuálně se vyžít a jako zábavu pro maminku. Tohle musíš vědět sama. Z dopisu mi nepříjde, že by ti tchýně nějak organizovala život (buď ráda!), ale pokud o tom nikdo neví, tak si třeba myslí, že ti ty její návštěvy nejenže nevadí, ale taky si jich užíváš.
    Volba je jen na tobě. Jestli ti to vyhovuje nebo chceš něco změnit....

    superkarma: 0 26.05.2007, 13:52:32
  14. avatar
    [92] prece ja [*]

    Docela dobré nápady. jen mě připadá, že všichni předpokládají, že každý bydlí ve městě. Já bydlím na zapadlé vesničce. Odtud se dostat do města je docela problém.S dítětem v kočárku někdy docela kovbojka. A vzhledem k tomu, že autobusové spojení je dost časově náročné,často to od návštěvy města odradí. ...A ted babo raď.

    superkarma: 0 26.05.2007, 13:19:01
  15. avatar
    [91] Janulina [*]

    No, ne nadarmo se říká, že ideální tchýně je 200 km daleko nebo 2 m hluboko

    superkarma: 0 26.05.2007, 08:41:41
  16. avatar
    [90] Meander [*]

    Pardon, ji...

    superkarma: 0 25.05.2007, 18:13:58
  17. avatar
    [89] Meander [*]

    Lwaxana: Mno, moje máti na zahrádku zvysoka kašlala. Jí by taková nabídka spíš urazila, protože by se jí moc nechtělo se bavit o nemocech a štrikování s babkami.

    superkarma: 0 25.05.2007, 18:06:43
  18. avatar
    [88] Lwaxana [*]

    Meander: Tak to je jako moje skoro tchýně která nechodí moc ven jen na zahrádku nakoupit a k doktorovi. Třeba ale ta paní bude ten typ který tento druh aktivity bude bavit a ňákou kamarádku si tam najde.

    superkarma: 0 25.05.2007, 17:55:25
  19. avatar
    [87] Meander [*]

    Představila jsem si, že bych mojí máti, která byla v důchodu, navrhla nějaké aktivity "pro důchodce nebo taneční zábavu pro starší". Asi by mě čiperně prohnala s potěhem kolem baráku.

    superkarma: 0 25.05.2007, 17:49:06
  20. avatar
    [86] Lwaxana [*]

    Moji mamince taky umřela kamarádka a tak začala chodit na jednodenní výlety s klubem důchodců a taky si našla pár brigád kde se dá pokecat, nemusí se tam stát a je to jen na pár hodin. Přividělá si pár korun, zabije čas a přitom mě jednou za čas mě a svého vnuka navštíví. Existuje spoustu organizaci kde se baví důchodci jako například už zmíněný klub důchodců. Poptejte se po okolí a určitě něco najdete. Z jejího vyprávění určitě vyplinulo co ji baví a zajímá, tak někdy při řeči můžete prohodit slyšela jsem že tam a tam pořádají zájezdy pro důchodce nebo taneční zábavu pro starší atd

    superkarma: 0 25.05.2007, 17:47:01
  21. avatar
    [84] Henri [*]

    Veroniko, jsi svatá žena, já bych asi tak dlouho nevydržela. A co takhle jet někam na výlet? Jen ty a malá. Nevím, nečetla jsem ostatní odpovědi, třeba se budu opakovat, ale pro jeho maminku jsi prostě po ruce, neodporuješ, posloucháš, takže ona nepotřebuje hledat nic jiného. Zkus prostě zmizet (to nikoho neurazí, snad) a babička si bude muset najít i někoho jiného.

    Mohlo by to být i horší. Moje tchyně neustále verbálně deklaruje jak je tolerantní, jak nám do ničeho nezasahuje, ale vždy při nějaké oslavě nezapomněla připomenout - jen už se proboha nemnožte! Když jsme se opět pomnožili, tak jsem měla u ní vážný průšvih, nejdřív podávaný vtipem, který jsem čekala a odmítla jsem hrát tuhle komedii, takže jsem jí rovnou řekla, že do toho jí nic není. Všechno filtruje přes peníze, a jednou to už nevydržela a s dopuštěním na mě vyblila všechen svůj vztek. Sprcha nechutných smsek mě dokonale odradila s ní jakkoliv komunikovat a manžela jsem požádala o respektování mého rozhodnutí. On ví, že já neustoupím a že jeho matka je nechutná, takže mu nic nezbývá.

    superkarma: 0 25.05.2007, 16:12:43
  22. [82] mindulinka [*]

    A co takhle párkrát odejít z bytu dřív než přijde???? Třeba ke kamarádce, do dětského centra a pod.

    superkarma: 0 25.05.2007, 15:13:04
  23. avatar
    [81] sue [*]

    Já nevím, pisatelka zatím píše, že je pořád doma. Jakmile začne s malou chodit ven, myslím že bude po problému, že není co řešit, ona stará paní nebude chodit po nákupech a po doktorech s miminkem...

    superkarma: 0 25.05.2007, 15:11:27
  24. avatar
    [80] OlgaMarie [*]

    Kassy: Vnucovat "mladejm" cokoliv mě velmi rázně a jednou pro vždy odnaučil manžel hned po mém prvním pokusu."Jestli jim chceš něco dát,tak se s nima domluv,ale kup jim to nové.Vzpomeň si,jak jsi nadávala na mou matku,že nám strká starý krámy!"

    superkarma: 0 25.05.2007, 15:10:28
  25. avatar
    [79] Kassy [*]

    Popravdě řečeno, i když bych po prvním přečtení nejspíš taky poradila stanovit pravidla a prosadit si svou, dokážu si představit, jak je to těžké. Moje skorotchýně sice bydlípřes 100 km od nás a u nás ještě nikdy nebyla, takže nevím, jak by se chovala v mojí domácnosti, ale když přijedeme na víkend my k nim, je to pro mě hrůza. Přítelova matka nás oba pořád komanduje, sotva dojíme oběd, říká nám, že si máme vzít něco k jídlu, věčně mi vnucuje nějaké své staré oblečení, které už "ona nosit nebude a přece nebude ležet ve skříni" případně nové, které koupila, aniž by ho zkoušela a pak zjistí, že jí není. Ty věci se mi nelíbí, ale když ani třikrát zopakované odmítnutí nezabrání tomu, aby mi ty věci přinesla do pokoje a doslova nacpala do batohu, co nadělám? Pořád má taky tendenci něco povídat, ale většinou jsou to pořád dokola stejné věci a hlavně stížnosti na politiku nebo televizi. Diskutovat se s ní nedá, všechny argumenty jakoby "přeslechne", řekne "ale jo, jistě" a dál si vede svou. A já prostě nemám žaludek na to, abych se ve svých 23 letech s téměř šedesátiletou a téměř cizí paní hádala, křičela na ni nebo jí nadávala. Na to jsem prostě moc slušně vychovaná a možná zbabělá. Takže mlčím a tiše trpím, jeden víkend v měsíci se to snést dá. Aspoň že můj přítel naštěstí stojí při mě a on se s matkou pohádat nebojí.

    superkarma: 0 25.05.2007, 14:55:28
  26. avatar
    [78] aha [*]

    Milá Verčo, já jsem moc nepochopila, proč to vlastně píšeš. Jsi moc hodná holka, nechceš nikoho ranit, ale takhle budeš brzy asi pěkně na dně. Pokud nikomu nic dost jasně neřekneš, tak si budou všichni myslet, že je to v nejlepším pořádku. Ale tak to přece nejde... Nemusíš přece mamince říkat, aby nechodila VŮBEC, může chodit na návštěvy dál, ale jen občas, zkrátka si promluvit jako rozumní lidé a určit si nějaká pravidla. A sednout si nejlépe všichni tři. Opravdu to JDE vyřešit, nejhorší je nedělat nic. Přeji hodně štěstí!

    superkarma: 0 25.05.2007, 14:52:24
  27. avatar
    [77] Lídy [*]

    ad.astra: jj, já musela pak ignorovat i manžela - teda jeho "dobře míněný" rady. Jinak bych je musela zabít oba - a že jsem k tomu už neměla daleko!

    superkarma: 0 25.05.2007, 14:32:54
  28. avatar
    [76] ad.astra [*]

    Lídy: to samé já, co jsem si nezařídila, to jsem neměla a tchyni jsem musela ignorovat, protože postěžování mi nepomohlo - ignorace ano

    superkarma: 0 25.05.2007, 14:24:41
  29. avatar
    [75] Lídy [*]

    ad.astra: já měla doma podobnej exemplář chlapa, pořádek jsem si musela zjednat sama bez jeho pomoci (a to ještě protestoval a argumentoval věkem jeho matky - v tý době asi 65 roků)...

    superkarma: 0 25.05.2007, 14:23:26
  30. avatar
    [74] ad.astra [*]

    ..On nikdy nic nedotáhl do konce, ani když se chtěl každou chvíli oběsit - no a já nebyla tak krutá, že bych mu podala provaz a řekla jdi..škoda, byla jsem málo aktivní

    superkarma: 0 25.05.2007, 14:22:57

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme