Desatero pro kontakt s nevidomým

Při setkání s nevidomými občany upadají mnohdy ostatní lidé do rozpaků. K odstranění zbytečných zábran při takových setkáních přijměte několik užitečných rad:

 

1) Mějte na paměti, že nevidomí jsou zcela normální lidé, kteří mají různé přednosti i nedostatky jako každý jiný. I mezi nimi jsou lidé výjimeční, inteligentní i méně nadaní.

 

2) Při setkání s nevidomým se chovejte přirozeně a nenuceně. Pomozte tam, kde je to nutné, a to způsobem taktním a nenápadným. Pomoc však nevnucujte.

 

3) Vyvarujte se projevům soucitu - o ten dnešní nevidomí naprosto nestojí. S velkým povděkem ale vždy uvítají i sebemenší pomoc, která jim přijde vhod ve ztížených podmínkách. Nepřipusťte ani podceňující nebo snižující výroky, vždyť nevidomí mají právo na úctu a uznání stejně jako všichni ostatní.

 

4) Nevidomého, kterého znáte, pozdravte vždy sami jako první, i když je mladší než vy, a k pozdravu připojte i jeho jméno, aby věděl, že pozdrav patří jemu.

 

5) Když vstoupíte do místnosti, kde se nachází nevidomý, dejte se zřetelně poznat. Pokud vás nepozná podle hlasu, povězte svoje jméno. Tichý pohyb neznámé osoby v jeho okolí působí pochopitelně nepříjemně. Rovněž upozorněte na to, že místnost opouštíte.

 

6) Velmi nepříjemně na nevidomého působí, projednáváte-li jeho záležitosti nikoli přímo s ním, ale s jeho průvodcem. Průvodce nevidomého pouze doprovází, nikoli zastupuje.

 

7) Když se nevidomý octne na ulici, na nádraží apod. v orientačních těžkostech, zeptejte se ho, zda mu můžete nějak pomoci. Velký hluk, prudký déšť i sníh velmi zhoršují nevidomému orientaci v prostoru. Potom stačí, když nevidomému nabídnete, aby se lehce zavěsil do vaší paže, protože takto může snadno jít krůček za vámi, sledovat směr vašich pohybů a na vše včas reagovat.

 

8) Při nástupu do dopravních prostředků netlačte nikdy nevidomého před sebou, ale jděte sami první. Nevtlačujte nevidomého na sedadlo, stačí, když položíte jeho ruku na opěradlo. Při vstupu do auta položte jeho ruku na horní rám dveří.

 

9) Když nevidomý vstoupí do restaurace bez průvodce, jistě ocení pomoc při vyhledávání věšáku a volného místa u stolu. S jídlem si poradí sám, stačí, když mu povíte, jak je jídlo na talíři uspořádané. Určitě uvítá informace o tom, co všechno je na stole (sklenice s vodou, váza, popelník atd.) a kdo u stolu sedí spolu s ním .

 

10) Když budete nevidomého doprovázet delší dobu, popište mu hlavní rysy okolí, vybavení místnosti a osoby, které se kolem nacházejí. Při popisování se nemusíte vyhýbat optickým dojmům a barvám.

 

Zdroj: http://www.sons.cz

 


 

Tak jak se máme chovat my k slepounům už víme.  Po zkušenostech, které jsem nabral během potápění se zrakově postiženými, bych sepsal i poučky pro chování slepců k nám, dočasně méně postiženým.

 

Zejména pro kamaráda Ivoše:

 

1) Při rozdávaní karet si neosahávám symboly označující hodnotu karet! Zejména když hraju s kamarády o peníze!!! 

 

2) Jsem -li opilý, nepouštím slepeckého psa proběhnout! Zejména když jdu po náplavce u Vltavy v prosinci a neumím plavat...

 

3) Když vypiju všechno pivo i kamarádům, pak je výmluva: "Jé, já to neviděl" dost placatá.

 

4) Manželku kamaráda svého beru za ruku, a ne za ňadra!

 

5) Když se tě, ty vole blbej,  zeptám při odbočování na hlavní silnici: "Zprava?" Tak  neříkej "dobrý", ale připomeň mi, že nevidíš. Občas se zapomenu a jednou to špatně skončí.

 

6) Neskákej nikdy do bazénu, když je tvůj pes s tebou. Majitelé bazénu těžce nesou, když tě pes aportuje z vody.

 

7) Ne vždy když auto zastaví, je to z důvodů tvojí malé potřeby. Jednou budeš první slepoun zavřený za veřejné pohoršování...

 

Zdají se vám tato "pravidla" jako špatný vtip? Tak to neznáte Ivoše.

 

Ivoš si už jako slepec dokázal nabalit zdravou holku a vzal si ji za ženu. Slušný výkon, co říkáte?

Je, jak já říkám: Bohužel velmi samostatný.

K tomu se váže příhoda, která mne inspirovala k napsání pravidla číslo 7.

 

Kontakt s nevidomými přináší často spoustu zábavy pro nás i pro okolí.

 

Na potápění s námi jezdí často kamarád Ivoš, který od malička nevidí. Z přednášky o potápění si vzal za své hlavně pasáž o důkladném pitném režimu. Jen si to trochu špatně vyložil a pravidelně s sebou bere batůžek plný plechovek piva. Už jsme si zvykli, že Ivoš prodlužuje naši cestu o svoje velmi časté čurací pauzy.

 

Je, bohužel, velmi samostatný, a tak jsme si zavedli pravidelný rituál. Ivoš vždycky oznámí potřebu vykonat potřebu, já zastavím na parkovišti, on vystoupí, udělá tři kroky kolmo od auta, když ucítí pod nohama trávník vyčurá se, otočí o 180 stupňů - opět tři kroky a nasedne. Při návratu z potápěčského centra u Mnichova jsem zastavil na větším parkovišti. Než mi docvaklo, co se může stát, Ivoš vystoupil, udělal tři kroky a počural chladič mercedesu, ve kterém seděly dvě Němky. Ty se přestaly cpát hamburgrama a s otevřenými ústy zíraly na divadélko, které jsme jim nechtěně připravili.

 

Ivoš se otočil o 180 stupňů, udělal tři kroky, nasedl do auta a povídá: "Hotovo, můžeme jet."  

Reklama