Často vynášíme nad lidmi soudy, aniž bychom je skutečně znali, ale ne všechno je černobílé. I na Františka (48) se teď leckdo dívá s opovržením. Jak by také ne! Vždyť vztáhnout ruku na slabou ženu je přeci to nejhorší! Jenže každá mince má dvě strany…

S Marikou (42) žil sedm let. Když se poznali, měla dvě malé děti, které ale žily u svého otce. Krátce na to čekali dítě spolu, a tak ji požádal o ruku. „Zpočátku vše běželo jako na drátkách. Chodil jsem do práce i na různé brigády, abych rodinu zajistil. A právě proto jsem byl jen velmi málo doma. To byl možná i důvod, proč jsem dlouho nepostřehl nic špatného. Že něco není v pořádku, mi došlo, až když jsem při návratu z noční na chodbě potkal exekutory. A šli k nám! Prý dlužíme sto padesát tisíc a na upomínky nereagujeme. Uprosil jsme je, aby nám dali ještě čas, a dožadoval se vysvětlení od ženy. Ta na mě jen křičela, že neměla na nájem ani jídlo a musela si tedy něco půjčit. Já jí přitom dával každý měsíc skoro celou výplatu a sám si nechával jen minimum. V bance jsem pak zjistil, že dlužíme mnohem více,“ vypráví František, který začal vše dávat do pořádku a splácet. Tím ale potíže nekončily.

Hádky vyústily v policejní zásah

muž„Marika začala chodit po hospodách, dál si půjčovala peníze od různých lidí a na domácnost už ani nesáhla. Zanedbávala i naši malou dcerku, kterou stále častěji hlídala sousedka. Velké hádky u nás začaly být na denním pořádku. Vše ale vygradovalo, když jsem jednou ráno našel doma naší pětiletou dceru samotnou. Hrála si v kuchyni a prosila mě, jestli jí připravím snídani. Maminka ji prý dala spát a odešla. Byl jsem vzteky bez sebe. Vrátila se až kolem deváté ráno. Nevyspalá a ještě dost opilá. Strhla se obrovská hádka. Marika házela s nádobím a hystericky na mě křičela, že jsem neschopný uživit rodinu, nekupuji jí dárky a nejsem pořád doma, abych se postaral o dítě. Prý si na to všechno už dávno našla jiného borce a já mám splatit své dluhy a vypadnout z jejího života. Zatmělo se mi před očima a poprvé v životě jsem uhodil ženu. Vím, že to byla chyba a dodnes toho lituji, ale v té chvíli se prostě nešlo ovládnout,“ svěřuje se František, který na své impulzivní chování doplatil.

Lhala, jak když tiskne!

„Evidentně na něco podobného čekala. Hned zavolala policii, která mě na deset dní vykázala z domu. Když jim vykládala pohádky o tom, jak ji už léta týrám a terorizuji, vjel do mě vztek znovu. Jak ta uměla lhát! Zjistil jsem, že ji vlastně vůbec neznám! Nicméně po celou dobu vykázání jsem se nemohl vrátit do svého vlastního bytu. Tím bych se vlastně dopustil trestného činu. Odevzdat jsem musel i klíče! Na ubytovně se mi hlavou honily myšlenky, co dál. Cokoli, jen ne žít s ní!“ vybavuje si chvíle beznaděje a vzteku. Doma však už nic řešit nemusel. Marika byla pryč. Stejně jako vybavení bytu.

Rozhodne soud

„Zůstaly mi sice jen dluhy, ale i tak jsem rád, že je pryč. Teď ještě, jak dopadne rozvod. Každopádně, mám teď ve městě pověst násilníka, který bije ženy, což mi nikdo jen tak neodpáře. A jestli s tím má drahá polovička vyrukuje i u soudu, o čemž nepochybuji, jakou asi budu mít šanci, že uvěří mně? Ale můžu si za to vlastně sám. Za blbost se zkrátka platí,“ dodává František.

Čtěte také:

Reklama