Paní Dana se po dvou dcerách dočkala vytouženého syna. Oba si ho s manželem moc přáli, i když v další dítě ani nedoufali. Obě starší dcery už chodily na střední a všichni společně malého Davídka rozmazlovali.

gay

Když se David narodil, bylo paní Daně devětatřicet a manželovi o tři roky víc. Ani na chvíli neuvažovali, že by si třetí dítě nenechali, byť už byly obě dcery na střední. Těšili se, že to bude možná kluk, fotbalista po tátovi. Vyšlo to. Kluk to byl, ale fotbalista z něj nebyl. Postupem času jim „zženštěl“. Paní Dana se s tím smířila, její manžel nikdy. Dnes se svým synem vůbec nekomunikuje.

Davidovi je v současnosti dvaadvacet, už od osmnácti let, tedy od doby, kdy si napevno uvědomil, že ho víc přitahují kluci, doma nebydlí. Jeho otec ho i přes matčiny protesty vyhodil. „Nebudu mít doma „teplouše“,“ obhajoval své rozhodnutí.

Ani pro paní Danu to nebylo jednoduché. Dlouho se nemohla smířit s myšlenkou, že její syn spí s kluky. Že je gay. Stále bojovala s mateřskými city, je to přece její dítě, bere ho a má ho ráda takového, jaký je. Začala navštěvovat i psychiatra, který ji ubezpečil, že nikde ve výchově žádnou chybu neudělali, že se syn prostě takový narodil. Nejde o žádnou zákeřnou nemoc či nakažlivou chorobu, prostě se mu jen víc líbí kluci.

David chodil v místě bydliště na průmyslovku, ale v posledním ročníku toho nechal. Nebavilo ho to. Navíc trpěl mezi spolužáky, z nichž jeden Davidovu orientaci odhalil. Na okresním městě se nic neutají. Když ho otec v osmnácti vyhodil z domu, utekl do Prahy, kde mu v začátcích hodně pomohla starší sestra, která tou dobou v Praze už bydlela i pracovala. Nebýt jí a matčiny tajné finanční pomoci, bůh ví, jak by hned na začátku skončil. Asi před rokem začal žít s přítelem, se kterým se seznámil na nějaké party. K rodičům vůbec nejezdí, protože otec se vyjádřil, že práh jeho domu nikdy nepřekročí, ale s mámou si volá, a tak ji pozval i na společnou kolaudaci bytu.

Dana si vymyslela, že jede na návštěvu k dceři, táhlo ji to za synem, se kterým komunikuje převážně jen přes mobil, a to ještě aby táta nevěděl.

Když přijela do bytu, čekalo ji milé přivítání. Všude uklizeno, nazdobeno, přichystáno pohoštění.
„Jsem moc rád, že jsi přijela, mami,“ řekl David. Představil jí přítele a ukázal jí, kde bude spát.

Celý večer proběhl v klidu a pohodě, až se blížil čas jít spát. Dana měla rozestláno v takovém provizorním obývacím pokoji, který sloužil zároveň i jako kuchyň, a kluci spali ve vedlejším pokoji. Když za sebou zavřeli dveře, Dana znervózněla. Smířila se, že syn je gay, ale nikdy nebyla té realitě tak nablízku. Začala si představovat, co tam ti dva asi spolu dělají, a vrátily se jí zpět její černé myšlenky. Pane Bože, to přece není normální. Zaťukala zlehka na dveře: „Davídku, nezlob se, já vím, že je pozdě, ale ještě stihnu noční vlak, já tady nechci spát.“

David se zatvářil překvapeně, ale nepřemlouval ji, možná ji tak trochu i chápal. Zavolal jí taxi na nádraží. Celou cestu v něm probrečela. Když se jí taxikář ptal, co se jí stalo, odpověděla: „Můj syn je gay.“
„A to je všechno? Já myslel, že vám někdo zemřel,“
odpověděl taxikář.
„Pro mě žije, ale pro mého manžela bohužel už zemřel,“ odpověděla Dana.  

Čtěte také:

Reklama