Petra (37): Opora se skácela
Svého přítele jsem si k porodu brala, aby mi byl oporou, až budu v koncích. A víte, jak to dopadlo? V tu nejhorší možnou chvíli sebou sekl uprostřed porodního sálu. A polovina personálu, místo aby se věnovala mně, křísila jeho. K příštímu porodu, který přijde co nevidět, se mnou jde moje sestra – projektová manažerka.

Pavlína (28): Balil sestřičky
Byla to otřesná zkušenost. Nemyslím teď porod jako takový, i když ten stál taky za to, ale svého manžela u něj. Zapřísáhla jsem se tehdy, že už nikdy víc! Rodila jsem dlouhých osmnáct hodin a dlouhé to připadalo i jemu. Proto si krátil čas flirtováním se sestřičkami. On se sice dušoval, že o koketování nešlo, prý si vyprávěli vtipy, ale to je fuk. Zatímco já trpěla na porodním sále, on se s těmi ženskými ve slušivých uniformách s krátkými sukýnkami na chodbě smál na celé kolo. Ať už šlo o cokoli, v té vypjaté chvíli jsem nebyla schopná myslet na nic jiného, než jak mu utrhnu koule a zacpu mu jimi pusu. Pardon za tu upřímnost.

Kamila (34): Okřikoval mě
Můj muž je velice distingovaný, akurátní člověk. Obzvláště na veřejnosti by ani za nic na světě neprojevil ve velkém své emoce. Za tu dobu jsem se mu už přizpůsobila a taky se držím mezi lidmi zpátky. Jenže na porodním sále šly všechny ohledy stranou. Hrozně mi pomáhalo, že jsem si mohla nahlas zakřičet a zasténat. V té chvíli se ale Ondřej propadal hanbou a bylo na něm vidět, jak se za mě stydí. V některých okamžicích mě dokonce mírnil, abych se ovládala a nedělala ostudu. No, jestli budeme mít další dítě, on počká hezky na chodbě. Nebo ještě lépe, doma!

Silva (25): Porod prospal
Začala jsem rodit večer v jedenáct hodin, a tak jsme jeli do porodnice značně nevyspalí, to uznávám. Ale že Robert narození našeho prvního syna prospí, to by mě ani ve snu nenapadlo. Přitom věděl, jak moc jsem nervózní a potřebuju, aby byl u mě. Když ale šel v půl třetí ráno porod do finále, nikdo ho nemohl najít. A já čekat nemohla, jak jistě chápete. Pyšný otec se dostavil až před pátou ráno s tím, že usnul na záchodě. Je to sice už měsíc a půl, ale já mu to ještě neodpustila. Jak může někdo v takové chvíli spát? To nechápu. A taky jsem mu řekla, že jestli budu někdy rodit druhé dítě, on u toho nebude.

Romana (30): Vytáčel mě naprosto vším
Nemůžu říct, že by Pepa dělal něco konkrétního špatně. Byl celou dobu se mnou, držel mě za ruku. Jenže já špatně snáším bolest a v tu chvíli mě drásal každý jeho pohyb, každé nadechnutí. Byl tak klidný, v naprosté pohodě, až jsem ho za to nenáviděla. Jak k tomu přijdu, že já tu trpím jako pes? Proč ne taky on? Chlapi přijdou k dětem hrozně snadno. Je to ode mne hnusné, ale jak já ho tehdy nenáviděla! Nikdy jsem se mu však se svými pocity nesvěřila. Už ale vymýšlím, jak mu říct, aby příště zůstal raději za dveřmi porodního sálu.

Čtěte také:

Uložit

Reklama