Bulvár

Manžel suše oznámil, že se o postižené dítě starat nebude.

Daník, můj syn se narodil před 6 lety císařským řezem. Po porodu začal sám dýchat až po několika minutách, což samozřejmě zanechalo následky na jeho mozku.

Nikdo nám tenkrát nebyl schopen však říct, jak velké. Říkali, že se může jednat o jednoduchou dyslexii, ale také o vážné poškození rovnající se typickému ležákovi.
 
Nikdy na ten den, kdy jsme se rozhodovali, co s malým dál, nezapomenu. Bylo mi tehdy 22 let a na tak vážné rozhodnutí jsem byla opravdu nezralá.

Rodiče mi radili, ať Danečka umístím do ústavu, kde bude mít veškerou péči, a manžel mi jen suše oznámil, že se o něj starat nebude. To asi rozhodlo.

Daníka jsem si odvezla domů a ačkoli se naplnily nejhorší prognózy lékařů a z Daníka je ležák, který se sám nenají ani neumí mluvit, nikdy jsem ani na chvíli nelitovala svého rozhodnutí.

S manželem jsem se rozvedla, a ačkoli jsem nyní na vše s malým sama, žije se nám spolu dobře. Občas nám sice úřady házejí klacky pod nohy nesmyslnými nařízeními a okolí reaguje nepřiměřeně, ale my zatím zvládáme.

Nevím, co bude dál, až bude Daník větší a já s ním nebudu moct manipulovat, ale dokud to alespoň trochu půjde, tak budeme spolu.
 
Také bych tímto chtěla říct všem mladým, aby o početí rozhodovali zodpovědněji a počítali s tím, že jejich vysněné miminko může mít i zdravotní problémy a pak celý život budou muset řešit třeba úplně jiné věci, jako já, než takové, které očekávali.



Myslím, že jste prokázala velkou zralost, ač jste byla velmi mladá. Zvládejte to dál, moc Vám držím palce.

Pro posílení Vaší nezdolnosti posílám přípravek Pharmaton Activit.


editorka Mira

Setkali jste se s odmítáním rodičů vůči postiženému? Stáli jste před podobným problémem jako naše čtenářka? 

Téma na pondělí:
Zdravotně postižení
Máte ve svém okolí zdravotně postiženého?
Jak vnímáte tyto lidi?
Existuje něco, co vám na nich vadí?
Jsou diskriminováni?
Znáte příklady jejich integrace do společnosti?
Podílíte se na pomoci zdravotně postiženým a jak?

Napište nám a my ty nejzajímavější příspěvky odměníme dárečky!
redakce@zena-in.cz


 

   
21.11.2005 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [82] MartinaC [*]

    hezky napsany

    superkarma: 0 06.08.2006, 15:35:13
  2. avatar
    [81] Meander [*]

    átéčko: Ano, jsem sobec. No a co? Děti nechci, rodiče měli dost slušnosti, že zemřeli dřív, než bych se o ně musela starat. Tak o co ti jde? A děti gayům a lesbičkám? Samozřejmě. Proč taky ne?

    superkarma: 0 22.11.2005, 17:11:53
  3. avatar
    [80] aha [*]

    a....: Rozumím, jak to myslíš, ale pro mě není hajzl ani chlap, který by opustil mě - prostě se tak rozhodl a měl pro to nejspíš svý důvody. To je život a v případě postižených dětí to platí dvojnásob, protože muži nejsou stavění na péči o někoho. Toť můj možná hloupý a ojedinělý názor .

    superkarma: 0 22.11.2005, 13:13:27
  4. avatar
    [79] aha [*]

    Tanzánie: OK

    superkarma: 0 22.11.2005, 13:07:48
  5. [78] klouzkova [*]

    Chameleonka: máš naprostou pravdu a napsala si to opravdu moc hezky, je to určitě důvod k zamyšlení, díky.

    superkarma: 0 22.11.2005, 10:41:19
  6. avatar
    [76] átéčko [*]

    Meander: Ty nejsi ani blázen, jen trošku sobec, když říkášuž předem : nebudu se o nikoho starat. Ani o nikoho kdo mě má rád. Takoví lidé by neměli mít ani děti, ani morčata. Zato jsem opravdu pro, aby byly svěřovány děti do péče gayům a lesbičkám. Protože věřím,že když se o někoho chtějí starat, že by zvládli i nějaké těžkosti v životě malého človíčka!!!

    superkarma: 0 21.11.2005, 22:50:37
  7. avatar
    [75] átéčko [*]

    Nyotaimori: Musím se smát,když čtu tvé příspěvky.Ty se nebudeš o nikoho starat...ale všechna postižení nevznikají při, nebo před narozením. Něco se může stát i tobě..i když ti to v žádném případě nepřeji.Může se ti to stát dnes,zítra.. život není jen o tom,že si chceme užívat. V životě se i platí!Jsi hezká a inteligntní, ale myslím,že se ráda děláš zajímavou..V každém případě i tobě přeji štěstí!

    superkarma: 0 21.11.2005, 19:03:48
  8. avatar
    [74] Meander [*]

    átéčko: Mluvím-li za sebe, dovoluji si podotknout, že sebe a své možnosti znám lépe než ty

    superkarma: 0 21.11.2005, 18:59:55
  9. avatar
    [73] átéčko [*]

    Tu větu,já bych to nedokázala,tu jsem slyšela mockrát! I větu Já bych si to nemohla dovolit! Ale já- jsm to dokázala!! Člověk najde v sobě sílu,nevím odkud se bere, ale ta síla tu je! A nikdo nemůže říct, já bych děcko šoupla do ústavu. To vám nevěřím. Nevíte, jak byste se zachovali.

    superkarma: 0 21.11.2005, 18:57:00
  10. avatar
    [72] Blueberry [*]

    Markýza: Naprosty souhlas. Obdivuji vsechny, ktere se staraji o postizene dite, ale ja bych to nedokazala. Sice by se ve mne asi vsechno pralo, jak se zachovat, ale jsem sobec a zivot mam jen jeden. A ze nekdo vyrazi skreky, kdyz se raduje a na stres reaguje placem, to proste neni na zivot tak, jak my zivot chapeme.

    superkarma: 0 21.11.2005, 16:47:22
  11. avatar
    [71] Markýza [*]

    Nyotaimori: dyť jo - taky se radši prodírám

    superkarma: 0 21.11.2005, 15:25:10
  12. avatar
    [69] Markýza [*]

    SvetlaH: nemusíš hrozit tělesnýma trestama - stačí když bude fungovat vymahatelnost práva.

    superkarma: 0 21.11.2005, 15:11:50

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [68] Markýza [*]

    xenie: ano stejné právo přiznávám i ženě.
    Bohužel - a mám pocit, že se opakuju - naše společnost jasko tradiční roli, přidělila ženě povinnost starat se o děti, manžela, oprašovat rodinný krb. Dejme tomu jenže se stejnou samozřejmostí pak pžředpokládá, že se postará i o postižené, nemocné, staré - proč. Proč by žena nemohla mít stejné právo na život, na to, aby si vybudovala kariéru, dělala práci, která ji napňuje, uspokojuje, ale bohužel i pohlcuje. Proč by žena-matka měla být špatná jen proto, že v okamžiku, kdy se dozví, že její dítě není "normální", řekne já na to nemám, dám ho do ústavu. A díky reakcí okolí je vystavena tlaku a přesvědčována o tom, že udělal něco špatně, protože trendem dnešní doby - trendem předkládaným nám médii - je, že se každý! stará o své postižené příbuzné. A ona je najednou ta špatná, ta černá ovce, protože to nedělá. A to samé je, když místo toho, aby se vzdala zaměstnání a doopatrovala své rodiče a rodiče manžela - protože oni mají jen syny - tak jim zaplatí pečovatelku a posléze financuje kvalitní DD.

    To že jsem žena mě přece nepředurčuje do role pečovatelky.
    A o to mi jde.

    superkarma: 0 21.11.2005, 15:10:22
  2. avatar
    [67] Vivian [*]

    xenie: tak si schválně ještě jednou přečti moje příspěvky a čti jenom to, co tam opravdu je.

    superkarma: 0 21.11.2005, 15:07:03
  3. [66] xenie [*]

    Vivian: a pro to máš taky pochopení ? sorry ale jsi tak moc tolerantní, až mi to hlava nebere

    superkarma: 0 21.11.2005, 15:00:26
  4. avatar
    [65] Vivian [*]

    xenie: taky to tak někteří řeší.

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:58:49
  5. avatar
    [64] Meander [*]

    Vím docela jistě, že bych nebyla schopná se postarat o kohokoliv postiženého a potřebného. Ať je to dítě nebo prababička. A kdo do toho jde, je u mě na jednu stranu blázen na svobodě a na druhou sranu maximální borec a hrdina. Já jsem možná blázen. Ale hrdina určitě ne.

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:52:49
  6. [63] xenie [*]

    Vivian: no, já se domnívala, že dítě je obou rodičů, můžou se na to vykašlat oba a nechat dítě v popelnici, taky řešení...

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:48:48
  7. avatar
    [60] Vivian [*]

    xenie: šmarja, tady přece nikdo žádné 'svaté právo' nehájí já osobně jsem 'jen' vyjádřila pochopení, bez rozdílu pohlaví.
    "kam má žena to dítě dát?" - možnosti tu přece jsou, pokud ho už teda chce někam dávat.
    "proč to má řešit ona?" - protože to za ni nikdo jiný nevyřeší, a pokud chce, aby se to vyřešilo, pak jí nic jiného nezbývá.

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:40:04
  8. avatar
    [59] Tanzi [*]

    Nyotaimori: moc dětí je poškozených vlivem těžkého porodu

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:36:15
  9. [58] xenie [*]

    Nyo: mluvila jsme o hypotetickém případě, kdy to, že je dítě postižené, zjistíš až se narodí a chlap zdrhne...co uděláš? já bych ho asi dala do ústavu, přiznávám - mea culpa, nejsme hrdina co by se o postižené dítě starala sama...

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:35:42
  10. [57] xenie [*]

    Markýza: nehodlám Tě kamenovat, to určitě ne... jen by mně zajímalo, zda lidi, co tak chrání svaté právo muže "zdrhnout od problému", přiznávají totéž právo i ženě... nicméně, pokud se to muž dozví a zbalí kufr a neozve se, kam má žena to dítě dát ? proč to má řešit ona - ústav, adopci atd. ? Nad to jste taky tak povznesené ?

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:33:32
  11. avatar
    [55] Markýza [*]

    SvetlaH: jo a já ti říkám, že je takových víc a nikdo jim nevyhrožuje bolestivýma trestama.

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:31:21
  12. avatar
    [54] Markýza [*]

    a....: ne je to stejné - všechny děti mají nárok na výživné od biologickýhc otců a je jedno, jestli je nebo není postižené

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:30:48
  13. [53] xenie [*]

    Nyo: takže kdyby se Ti, nedej bože, narodilo postižené dítě, zdrhneš ? máš na to stejné právo jako ten chlap, předpokládám...

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:29:19
  14. [51] a.... [*]

    Markýza: tady je trochu rozdíl v tom, že ženská se zdravým dítětem má možnost si na sebe i dítě vydělat, ale ta,která má dítě postižené, má možnosti velmi omezené-takže nulová finanční podpora ze strany tatínka je daleko tíživější

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:25:25
  15. avatar
    [50] Markýza [*]

    SvetlaH: proč nezodpovědný spratek - možná má víc odpovědnosti než jiní, prostě ví, že by to nezvládl a takto to bylo jednodušší.
    druhá věc je to neplacení alimentů - jenže to přece nedělá tolik chlapů a je to taky špatné a nikdo jim za to nevyhrožuje fyzickým, a velmi bolestivým, trestem

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:19:53
  16. [49] a.... [*]

    Nyotaimori: otázka nestojí tak-zdrhnout nebo nezdrhnout(nikoho stejně na řetěze držet nemůžeš) ale jde o to, že když si někdo pořídí dítě a ono je souhrou nešťastných náhod postižené, že má POVINNOST nějakým způsobem zabezpečit jeho péči-alespoň třeba těmi financemi a ne zdrhnout a dělat, že to není jeho věc ať to zařídí ten druhý

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:16:25
  17. avatar
    [46] Tanzi [*]

    Chameleonka:věřím všemu co jsi napsala...dovedu se do toho vžít.

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:02:20
  18. avatar
    [45] Tanzi [*]

    Petronilka: je to těžké rozhodování..když se rozhodneš si dítě nechat a přitom víš (vzhledem k jeho postižení) že jednou v ústavu skončí.
    My se to o našem synovi dozvěděli v jeho roce a půl. A tehdejší jeho dětsk.psychiatrička do nás hučela, at ho dáme do ústavu hned, že si zkazíme život a jemu jednou připravíme šok, až v ústavu stejně skončí. (přesně jak napadnulo i tebe).
    Bylo to hrozné období....představa že mám své dítě dát někam pryč nám drásala nervy, ale zase to co říkala ta dr mělo svou logiku.
    Žila jsem tedy s vědomím, že jsem "špatná matka"...špatná proto, protože své dítě, které miluju mám doma u sebe a tím mu jednou strašně ublížím.
    Potom asi po 2 letech jsme se ocitli v Praze v Motole na dg pobytu matek s post.dětmi a tam s námi po večerech odb.lékaři měli čas mluvit.
    Pamatuju si na hovor s jednou starší dr psychologie..které jsem se svěřila se svým trápením.
    A ona mě ujistila, že to, že máme Petku doma mu dává více, než kdyby byl celý život po ústavech.
    A že jednou, až se bude blížit doba jeho nástupu do ústavu, tak to dělat postupně..nejdříve na pár hodin, či týden (víkendy domů) a až postupně napořád.
    Od jeho 4 do 13 let chodil na 3h do stacionáře ÚSP tady u nás..to proto aby byl zvyknutý i na jiné prostředí-jiné lidi.
    Bohužel, už je to 2 roky co město stacionář pro nedostatek financí zavřelo.

    Vím, že to jednou bude těžká doba..bojíme se toho..krvácí nám srdíčko už ted, ale je to realita a my se jednou budeme snažit, aby ten jeho přechod byl pro něj co nejméně bolestivý.

    superkarma: 0 21.11.2005, 14:01:34
  19. [44] a.... [*]

    Vivian: jo dospělí lidé ve vůči sobě rovnocenném postavení se rozcházejí- ale opustit postižené dítě, které bude vždycky potřebovat pomoc a po celý život bude závislé, aniž by se dotyčný domluvil nějakým pzůsobem na tom, jak ho bude v budoucnu podporovat-tak to mě přijde jako něco neomluvitelného

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:56:08
  20. avatar
    [43] Vivian [*]

    a....: já jsem rozhodně nikdy nikde netvrdila, že chlap, který mě opustil, je hajzl, nikdy jsem se o něm nevyjádřila takhle vulgárně . Lidé se prostě scházejí a rozcházejí, to je život

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:47:50
  21. avatar
    [42] Petronilka [*]

    Chameleonka: Brr , tak z toho příběhu mě úplně mrazí. Otázkou je, co je lepší, dát dítě do specializovaného domu ještě malého, nebo v jedenácti letech, kdy už je zvyklé na své okolí a je to pro něj asi šílenej šok. Chápu, že pro tvou kamarádku to bylo "ulehčení", ale na druhou stranu ten klučina musel být hrozně zmatenej a osamělej.

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:47:19
  22. [41] a.... [*]

    nějak tomu nerozumím-když chlap uteče a "zlomí vám srdce" tak je to ten největší hajzl na světě
    když chlap uteče od postiženýho dítěte a neposkytne svý ženě ani tu sebemenší podporu ani ty povinné alimenty- tak máte "pochopení"????

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:33:48
  23. avatar
    [40] Chameleonka [*]

    klouzkova: Měla jsem kolegyni a myslím, že podobně jako ty by taky zasloužila svatozář.. chlapeček se jí narodil ve 30 a rovněž měl problémy s dýcháním a ještě s čímsi, protože jí ho ihned odebrali a odvezli do krajské nemocnice.. a to rodila protekčně (což je ironie osudu) u známého lékaře.. potom jí, přesně jako tobě, dali nejistou prognózu, že možná ano, možná ne, uvidíme v roce a půl... dohodli se s manželem, že to "ano" zkusí.. on naštěstí zůstal s ní.. v roce a půl už bylo evidentní, že chlapeček zůstane ležákem do konce života, ale přesně jako ty už i oni měli k němu vypěstovanou silnou citovou vazbu, tak zkrátka dál cvičili a doufali, i když tušili, že už není v co.. po pár letech a tisících genetických vyšetření se jim narodil další syn - zdravej jako řípa.. maminka zvládala oba, mimino i postižence, dokázala si dokonce i ze sebe dělat legraci a rány osudu brát s humorem... když pak byla doma asi 11 let a mladší synek už chodil do školy, došla jí jednoho dne energie.. připadala si stará, zničená.. jakkoliv moc syna milovala, rozhodli se mu s mužem zajistit týdenní stacionář a brali si ho domů jen na víkendy.. a ona konečně mohla najít práci a zkusit se nějak odreagovat.. a paradoxně díky tomu, že mohla mezi lidi, se z ušlápnuté šedé myšky stala znovu veselá a sebevědomá mladá žena, fajnová holka, která se raduje ze života.. ne snad, že by se s malým neradovala.. ale snažila se mu vynahradit svojí péči ve dnech, kdy jej mívali doma, měla na něj víc času a síly... a to ho nešoupli jen tak do nějakého odkladiště, ale do velmi slušného zařízení při jakési církvi... bohužel, chlapeček asi po roce nebo dvou letech zemřel.. tehdy to nesla velmi těžce, jakkoliv by si mohl někdo myslet, že to pro ni bylo vysvobození...
    Díky ní a jejímu pohledu na spoustu věcí dneska koukám jinak, než bych asi byla schopná, kdybych to nepoznala...
    A co se týče tebe.. obdivuju tě, že se dokážeš takhle obětovat, stejně jako jsem obdivovala ji.. ale současně tuším, že se to nedá vydržet stále.. možná kdybys volila nějaký kompromis mezi občasným stacionářem a tvým pobytem v práci a mezi lidmi, spíš by ses přiblížila svému snu o nové rodině.. a na svého chlapečka bys možná měla také víc sil a co si budeme povídat - i víc peněz..
    Možná se druhým můj názor nebude líbit.. ale štěstí a láska není v tom se druhému absolutně obětovat
    Ostatně, maminky, které utíkají od kojenců a batolat na pár dnů do práce, také nejsou harpyje, které by o svoje drobky nestály a nepřály jim to nejlepší...
    A ještě na závěr.. ona kolegyně mi řekla, že kdyby jí tehdy v porodnici na rovinu řekli, že její dítě bude ležák a jeho postižení to nejhorší možné, tak ho tam rovnou nechala.....

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:28:54
  24. avatar
    [39] Tanzi [*]

    aha: Ok
    já respektuju tvůj názor..ty ten můj.
    O tom je každá diskuze.
    O dementovi jsem se vyjádřila v tomto konkr.případě.
    A to ještě jsem své myšlenky směřovala k tomu, že toho chlapce úplně vymazal ze svého života-včetně placení povinných alimentů.
    Pokud toto je ta jeho cesta jak se vyrovnat se svou "zlomenou duší" tak

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:26:17
  25. avatar
    [38] Vivian [*]

    apina: to, že neplatí výživné na vlastní dítě, je samozřejmě špatné .

    xenie: jistěže bych to pochopila stejně, jako když to udělá chlap. Vůbec nehodnotím, jestli je to dobré nebo špatné, prostě jen píšu, že to chápu. Ne každý se prostě staví problémům čelem, a já chápu, že někdo prostě couvne, když se ocitne tváří v tvář něčemu takovému a má možnost to vzdát...

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:17:32
  26. avatar
    [37] aha [*]

    Tanzánie: A já nesouhlasím s tvým názorem. Odsoudit chlapy, že jsou to dementi atd. je příliš jednoduchý, ale zamyslet se nad tím, že oni nejsou tak citliví jako ženy, nemají ve vínku starat se o někoho..., to je možná trochu delší cesta... A co víš, jak to ten chlap snáší, určitě ho to poznamená na celý život a nemůže to unést a řeší to zkrátka po svém.

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:14:32
  27. [36] klouzkova [*]

    apina: PŘESNĚ

    superkarma: 0 21.11.2005, 13:01:15
  28. [35] apina [*]

    Vivian: jo ale aby ani neplatil alíky a prostě dítě odhodil jako nepodařený kus tak to teda promin, ale pro to pochopení nemám.

    superkarma: 0 21.11.2005, 12:56:59
  29. [34] apina [*]

    klouzkova: musela jsem ragovat na tvuj článek , článkem ....
    Zůstante rodiči i když se vám narodí postižené dítě! Uplně mě tvoje situace a hlavně chování otce Daníka nadzvedlo ze židle!!!!

    superkarma: 0 21.11.2005, 12:53:44
  30. avatar
    [33] Markýza [*]

    xenie: proč tě to dostává?
    já původně nechtěla nějak reagovat vůbec, jenže - proč si všechny myslíte, že postarat se o postižené dítě, rodiče o staré a bezmocné jaksi automaticky přechází na ženu - matku, manželku, dceru? já například o sobě moc dobře vím, že na to prostě nemám, nemám na to odvahu, morální sílu, odhodlání, nevím co, je k takové oběti potřeba. A to jsem doopatrovala babičku i maminku. A stejně, nebo možná orávě proto, nevím, jestli bych byla schopná se postara o tak moc postižené dítě - a citové pouto v těhotenství - teda nevím, asi sem ženská nějakým omylem přírody, citové pouto k tomu uzlíku buněk, díky jemuž mi bylo zle, pak mě jen tlačil, kopal, nemohla jsem se ani pořádně položit ani sednout, posléze jsem byla učůraná jak stará bába, díky kterým mám popraskané břicho a škaredou jizvu tam, kde ji naštěstí moc lidí nevidí, tak k tomuto jsem měla jediné pouto - pupeční šňůru a příní aby byl co nejdřív venku a hodně rychle samostatný. Asi jsem myšlením spíš chlap, ale nemám v sobě potřebnou dávku sebemrskačství, abych se obětovala pro někoho.

    a teď mě kamenujte.

    superkarma: 0 21.11.2005, 12:50:53

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme