Tak jako mnoho žen, i já mám zálibu v botách. Počítám je na desítky, mám je doma uložené v popsaných krabicích a pravidelně musím, vždy na jaře a na podzim, boty v botníku vyměňovat a vyskládávat z krabic a zase zpět, protože arsenál na celý rok do našich botníků prostě nevejde. Manžel moji vášeň toleruje, ale pro co nemá pochopení, jsou boty, ve kterých se prostě nedá chodit.

botky1

Když si koupím třetí tenisky jen proto, že mám sice bílé a černé, ale nutně potřebuji třeba růžové, aby mi ladily ke kšiltovce nebo sportovní tašce, přejde to mávnutím ruky. Tenisky jsou totiž pohodlné a praktické. A někam v nich dojdu. Když si koupím další modré baleríny, přestože už jedny mám, jenže ty staré mají stříbrnou sponu a já nutně potřebuji, aby na nich byla zlatá, možná pozvedne obočí, ale toleruje to, a to ze stejného důvodu jako u těch tenisek. Ví, že v balerínách dojdu kamkoli. Boty na různě vysokém klínku nebo nízkém podpatku jsou také ještě v toleranci, ale jakmile se začne podpatek zvedat do nebezpečných výšin, je zle. Takové boty jsou totiž jenom „na parádu“, tedy podle mně (dá se v nich hezky sedět u baru nebo v hledišti divadla, dělají nohu krásnější a ladnější - a mně tím pádem také. :)) Ale podle manžela jsou úplně na nic, i kdyby byly sebevíc nádherné, protože co je to za boty, když v nich neujdu ani od auta na parkovišti do pár set metrů vzdáleného místa určení?

botky2

Proto jsem se chtěla zeptat vás, milé čtenářky, máte doma také boty, ve kterých se sice nedá chodit, ale které jsou tak úžasné, že jste je v obchodě zkrátka nemohla nechat? A kolik takových párů by se u vás našlo?

Ilustrační foto: Boty, které dnes do redakce přinesla moje kolegyně Markéta, protože jí doma „stojí“ v botníku a nenosí je. Prošla jsem se v nich i po našem dvorečku a stále váhám nad lákavým dárkem... žádné jim podobné doma nemám, líbí se mi moc a určitě by se našlo v mém šatníku oblečení, ke kterému by se daly vzít... jenže: Nedá se v nich chodit, no. :)

botky3

 

Reklama