Ahoj! Také jsem už absolvovala dovolenou, byla krátká a letos poprvé strávená v okolí přátel a nedaleké chalupy - přesto byla krásná, i když jsem se jí docela bála, protože se doma provalilo, že můj 29letý manžel se zamiloval do sedmnáctileté holky.

 

No jasně, my jsme spolu už deset let, z toho sedm let manželé (od této chvíle věřím na krizi v manželství po sedmi letech, doteď jsem si myslela, že se to jen tak říká).

Samozřejmě že mu velmi dělalo dobře, že té slečně imponuje a že ho obdivuje, a já už za ty roky beru některé věci jako samozřejmost. Uznávám - asi toto byla trochu moje vina (asi jsem zapomněla, že muže je neustále potřeba chválit a blahořečit jim) scházeli se spolu čtyři měsíce, lhal mi do očí, což se mě dotklo hodně, ale jako správný vyčuránek si nechával volná zadní vrátka, protože kdyby mu to nedopadlo, aby se měl kam vrátit - do pěkného zázemí.

 

Je to na dlouhé povídání, takže to zkrátím.

Dotyčnou slečnu jsem pozvala domů a promluvila si s ní, o tom co od toho jejich vztahu čeká, zda s ním je schopná vydržet i několik let, a ona na toto neuměla odpovědět. Řekla jsem jí, že svého muže miluji a že se toto může přihodit ledaskomu a že nezahodím deset let práce, námahy, zážitků, starostí i radostí ze dne na den, že o něj budu bojovat.

Nakonec se vše vyřešilo samo: Dotyčná slečna si našla přítele, ale přesto si dál psala s manželem, a dokonce by se nechala pozvat i na večeři, přestože měla už někoho jiného (nazvala bych ji v tuto chvíli pěkně vyčuranou mrchou, lepší přirovnání mě nenapadá).

Já jsem byla poslední den v práci před nástupem na dovolenou, manžel šel s kamarádem na diskotéku, kde byla i ona s přítelem, šel pro ni posílen alkoholem tancovat, a nakonec dostal od deseti kluků po čenichu a přišel o telefon.

Ale co to znamená v tuto chvíli pro mě?
Konečně mu spadly obrovské růžové brýle, procitl, začal vše vidět jinýma očima, konečně těma svýma, uvědomil si sám, jak mi ubližoval. Konečně to zjistil sám, protože i když mu to říkala spousta lidí - že to nemá budoucnost, nechtěl o tom s růžovými brýlemi slyšet a nechtěl to ani vidět, musel se poučit sám a musel si nabít i sám.

 

Takže dovolenou jsme prožívali spolu, o všem jsme mluvili a znovu se do sebe krásně zamilovali. Z mé strany ale důvěra ještě není navrácená, ale to snad spraví čas. Vím, že je to ulítlý příběh, ale ze života a já děkuji všem tady, že jsem se mohla vypovídat z toho, co mě trápilo a naštvalo, a ve finále i vlastně, jakou jsem prožila radost. Vím, že to asi některé odsoudíte, některé pochopíte, ale zkrátka myslím, že nejsem první ani poslední, která takovýto problém řešila, že je i pár takových tady se mnou.

 

Monika

 

 


 

Milá Moni, držím pěsti do dalších let a přeji ti, aby se ti už nikdy nic podobného nestalo ;o)

Hodně štěstí!!!

 

Krásný den vám přeje dnešní editorka

 

 

Reklama