Hezký den všem strašpytlům i odvážným :o),

Jako dítě jsem se bála často. Nejvíc na dětských táborech, když byly noční výlety a splňovala jsem bobříka odvahy. Představa, že v noci půjdu lesem jen s baterkou, byla příšerná. Naštěstí jsme chodily vždy dvě holky spolu, tak se to dalo nakonec přežít. To mi připomnělo, že manžel minulý týden šel kvečeru na houby. Když se vrátil s košíkem hub, sám konstatoval, že v jednu chvíli, když tam stál a začal foukat silný vítr, obloha černá, tak se snad začal i bát. Raději šel domů.:o)

Když jsem byla poprvé v porodnici, tak jsem se taky bála. Co mě čeká. Nakonec jsem to přežila a dokonce jsem se ještě jednou vrátila.

Z doktorů strach nemám, ale po pravdě, když jdu k zubařce, trochu se bojím.
Dnes pršelo celou noc. Venku je zataženo a každou chvíli zase začne. Ti, co zažili povodně, se určitě taky s každým deštěm bojí, aby se to neopakovalo. Já to naštěstí nezažila.

edith1975


Tak to v tom lese úplně chápu. Jednou jsme připravovali noční hru pro děti a já je odváděla do lesa. Byl vichr a v lese hrozivá tma. Byla jsem ráda, že jsem se vždycky mohla vrátit zase k táborovému ohni :-).


Probíráme hlavně ty veliké strachy. Máte také třeba nějaké strachy každodenní? Že nestihnete zase ten vlak nebo že zas necháte doma zapnutý sporák? Že nestihnete uklidit? Že přijde ten otravný soused? Že se něco provalí?

Napište mi na adresu: redakce@zena-in.cz

Reklama