Eva je vdaná už několik let. Manželství s Jardou jim klape, je to šikovný chlap. Vlastně... je to vůbec chlap, když neumí zabít kapra? Podle jejich souseda není.

Tady máš rybí dušičku

kapr

Když byla Eva ještě malá a bydlela doma u svých rodičů, přišlo ji o Vánocích jako samozřejmost, že maminka dělá bramborový salát a táta zabije kapra. Sice vždycky utekla do svého pokoje, protože se na smrt „Pepíka“ nemohla dívat, ale brala to tak, že to prostě patří k Vánocům. Když se pak vrátila do kuchyně, vše už bylo uklizeno a kapr čekal naporcovaný na talíři.
Tady máš rybí dušičku,, podával jí táta vždycky takový ten vzdušný měchýř, který maminka stejně nakonec vyhodila spolu s ostatními vnitřnostmi.

Kapr má plavat ve vaně

Pak se Eva vdala a předpokládala, že příprava štědrovečerní večeře bude u nich probíhat stejně, jako byla zvyklá z domova. Ona udělá bramborový salát (podle maminčina receptu) a manžel Jarda zabije kapra, aby pak dětem ukázal „dušičku“.
Ale ouha, už první společné Vánoce se Jarda vzepřel. U nich doma se ryby moc nejedly, a když už, tak se koupil kapr rovnou zabitý.
„Přece neošidíme děti o ten pohled kapra ve vaně?“ protestovala Eva.
A tak se kapr koupil, poplaval si ve vaně, a potom přišel tchán, který ho zabil.
„Jarouši, mně to nevadí,“ chopil se této činnosti Evin táta, kterému vždycky byla odměnou za zabití další rybí hlava do polévky, kterou dělal naprosto vynikající.
„Ale věčně tu nebudu,“ dodal ještě.
„Ale budete,“ odpověděl Jarda a utekl za dětmi do pokoje.
Když se vrátil, kapr už byl naporcovaný a vše uklizeno.

Není Jarda, je Ota

Před třemi lety však Evin tatínek zemřel. Bylo to v létě. Pak přišel podzim, zima a Vánoce. Nastala otázka: „Kdo zabije kapra?“
„No na mě se nedívej,“ řekl své ženě Jarda.
„Já to neumím.“

Ale umí to soused Ota.
A tak už třetím rokem zabíjí v rodině Evy kapra ne její manžel, ale soused Ota. Je to takový bodrý chlapík, který si nikdy neodpustí směrem k Jardovi uštěpačnou poznámku.
„To jsi chlap, když neumíš zabít kapra?“

 

Reklama