Manžel paní Terezy (38) je ztělesněním anděla, jak ona často říká. Kde je potřeba pomocná ruka nebo dar, tam je mezi prvními. A tak pravidelně posílají finanční příspěvky na různá dobročinná konta, vozí nepotřebné oblečení charitě, neváhají vyjet na pomoc lidem postiženým povodněmi. Jenže poslední manželův nápad, jak pomoci potřebným, jí přidělal nejednu vrásku na čele.

Pavel přišel s tím, že bychom na naší chalupě mohli ubytovat uprchlíky. Je mi těch lidí moc líto, museli prožít strašné věci, takže pomoci jim je na místě. Poslat jídlo, oblečení, klidně i nějaké peníze, to by mi vůbec nevadilo. Netrpíme nedostatkem a můžeme si to dovolit. Jenže tenhle plán už mi přijde moc,“ svěřuje se Tereza, zatímco její manžel už začal zjišťovat možnosti a podmínky, jak jim ubytování nabídnout.

fugees„Připadá mi jako bláznovství a veliká nezodpovědnost nastěhovat do vlastního domu, i když je to jen chalupa, úplně cizí lidi s naprosto odlišnou kulturou a hodnotami. Roky se tam piplám se zahrádkou, ladím interiér a najednou se s tím vším může stát cokoli. Drásá mi to srdce. Když jsem to Pavlovi řekla, ani jsme se nestihli pohádat. Vyčetl mi jen, jaká jsem příšerná materialistka. Prý stejně hloupá, jako to stádo, které se třese strachy před něčím, o čem nemá ani ponětí. A se slovy, že ho moje reakce zklamala, práskl dveřmi,“ vypráví Tereza.

Od té doby už jeho nápad nekomentovala a doufá, že nebude nějakým zázrakem realizován. „Nechci se s ním hádat. Stejně si vždycky udělá, co uzná za vhodné, takže by to nemělo smysl. Můj názor zná. Jen doufám, že se mýlím a celé to zveličuji, jak mi sdělil. Nicméně lhala bych, kdybych tvrdila, že nemám před očima šílené scénáře a pořekadla typu „Pro dobrotu, na žebrotu“. Nehledě na to, že s víkendy na čerstvém vzduchu by se tak mohla naše rodina rozloučit,“ říká s tím, že všem, kteří jejího manžela obdivují, by ho přála mít doma. „Všeho moc zkrátka škodí,“ dodává.

Čtěte také:

Reklama