Tři děti, tři návraty do práce. A pomoc manžela. Tak by se stručně dal charakterizovat příspěvek čtenářky boros k našemu dnešnímu tématu. Více najdete v další novince.

To jste měla docela honičku, milá boros, tři děti dají zabrat. :-) Ale když jste spokojená, je to jen dobře. Moc Vám děkuju za příspěvek a přeju krásný den.


Já jako dítě jsem v půlroce šupala do jesliček (údajně se mi tam líbilo, ale fakt tak daleko moje paměť nesahá), se sestrou a bratrem byla maminka doma rok. Po svém prvním dítěti (letos měl 17) mi řekla šéfka, že rozhodně nepočítá s tím, že bych se vrátila. Povzbuzení jako hrom. Zjišťovala jsem si, jakou mám šanci- až na tu šéfku byla práce i kolektiv fajn. Buď po skončení základní mateřské nebo vůbec. Rozhodla jsme se. Sehnala jsem hodnou paní na hlídání a nastoupila do práce - šéfka sice zuřila, ale bylo to podle zákona. Měla jsem nějaké přesčasové hodiny, které mi nechtěli proplatit s tím, že si je mám dobrat v náhradním volnu a nařídili mi dobrat si zbytek dovolené. Přesně 3. den, kdy jsem sice už byla v pracovním procesu, ale doma, jsem zjistila, že čekám další dítě - do práce jsme přinesla neschopenku. Šéfka mě málem zabil a- nechápala jsem, o co jí jde - nejdřív, že mám být doma a když jsem nakonec byla, tak zase průšvih. Paní na hlídání jsme zrušili, přesto, že jsme měla těhotenství rizikové, byla jsem doma.

Po druhém dítěti se situace opakovala, ovšem s tím, že tentokrát jsme skutečně nastoupila do práce. Tím, že jsme dělala na střídavé směny, nebylo toho hlídání tolik - před noční a po noční jsem měla děti doma a k hodné sousedce (na stejné chodbě) chodili jen v době, kdy jsme byli oba s manželem v práci. Sousedka měla jedno dítě věkem k mým a jedno starší, nebyl problém. Přesně 2 roky po druhém dítěti se mi narodilo třetí - tentokrát jsem teda tvrdě uvažovala, jestli se na všechno nevykašlat a zůstat doma - 3 roky určitě ne, ale tak ten rok (od roku byly u nás jesličky). Stejná šéfka byla jak máslo, že doufá, že přijdu brzo. Nakonec jsme se rozhodla, že to zkusím. Normálně plný úvazek střídavých směn v nepřetržitém provoze. Nejstarší dítě mi chodilo půl roku do školky, mladší mi mimořádně vzali ve 2,5 letech (ta se tam vyloženě těšila a dokonce řekla paní ředitelce „vezmi mě do školky“) a tak sousedce zbylo na hlídání jen to malé. Je pravda, že nám ještě přibyla starost o dědu, ale zvládala jsem všechno - taky mi bylo nádherných 35. V práci mi kolegyně říkala, že toho budu litovat, že jsem nebyla doma, ale zatím toho nelituju - byla jsem v pohodě já, manžel i děti, které si na minikolektiv zvykaly brzo a ve školce pak neměly problém. Když jsem chodila do práce po prvních dvou dětech, schválně jsme si spočítali, jestli se nám to vyplatí finančně - od tehdejšího platu jsme odečetli tehdejší rodičovský příspěvek a přídavky a peníze, co jsme dávala hlídací tetě a vyšlo nám, že čistého dělám asi za 5 stovek (a honím se dnem i nocí), po třetím dítěti už to vyšlo podstatně lépe, ale já šla do práce pro něco jiného, než že by nebyly peníze, vždyť kolik rodin žije z jednoho platu, ale proto, že by nebyla práce a v kraji s tehdy 12 % nezaměstnaností bych měla strach, že nenajdu nejen nic podle svého vzdělání, ale nic vůbec - s malými dětmi tady měly a vlastně nadále mají matky smůlu.

Je mi jasné, že mě spousta čtenářek odsoudí, ale já toho opravdu nelituju. Se vším mi ale musel pomáhat manžel, protože jednu babičku máme daleko a druhou vnoučata neberou.

Boros

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou

Téma na dnešek zní: Návrat do práce

  • Vracely jste se do práce po mateřské dovolené?
  • Po kolika letech?
  • A jaké to bylo? Dalo Vám zabrat, abyste si znovu na všechno zvykla?
  • Zvládl to Váš partner v pohodě?
  • Nebo Vás dítě i návrat do práce teprve čeká? Dovedete si to představit?

Napište mi, těším se na Vaše příspěvky. Za odměnu jedné z vás pošlu opět knížku, ale tentokrát novinku od Jany Divišové: Kurz diskrétní samohany (nakl. Daranus). Těším se do dnešních 14.30 hodin na adrese redakce@zena-in.cz, heslo je Návrat do práce. Předem děkuju!

knihazombie

Reklama