Říká se, že „Dvakrát nevstoupíš do stejné řeky“. Mně se to ovšem povedlo hned třikrát. Do svých 49 let jsem si stihla projít tři manželství. Všechna skončila ze stejného důvodu. Manželé mi odcházeli za mladší. Jen marně přemýšlím, kde jsem dělala chybu. No řekněte samy...

 

Poprvé jsem se vdávala mladá a naivní ve svých 23 letech. Chodili jsme spolu od prváku na střední a byla to moje velká láska. Věřila jsem, že nás dva nic nerozdělí. Rozuměli jsme si a nepřemýšleli jsme o tom, že by nám to mohlo z nějakého důvodu přestat fungovat. Ovšem důvod se našel už dva roky po svatbě. Pokoušeli jsme se usilovně o miminko, ale nemohla jsem otěhotnět. Po různých vyšetřeních mi můj doktor oznámil, že nemůžu mít děti. Byla to rána jak pro mě, tak pro manžela. Oba jsme po dětech moc toužili a tak, když jsem mu nemohla porodit syna, přestala jsem ho zajímat.

 

Začal chodit ven za kamarády. Vracel se domů z práce čím dál tím později. Miloval se se mnou už spíše jen z povinnosti než z lásky. Nakonec s tím přestal úplně a přestěhoval si svoje věci do pokoje, který měl být pro děti. Skoro jsme spolu nemluvili a domů se chodil akorát vyspat. Přestávala jsem to zvládat. Poté, co jsem objevila v jeho saku účtenku z luxusní restaurace za večeři pro dva, už jsem to nevydržela a při jedné hádce se ho zeptala: „Máš někoho jiného?“ On se na mě jen chladně podíval, beze slova odešel a prásknul za sebou dveřmi. Od té doby už doma nespal vůbec. Asi po týdnu si odstěhoval svoje věci, když jsem byla v práci. Svého manžela jsem znovu viděla až u rozvodového řízení. Našel si novou přítelkyni, a ta do půl roku otěhotněla. Byla mladší, hezčí a porodila mu zdravou holčičku. Tomu jsem nemohla konkurovat.

 

Dlouho jsem pak byla sama. Nevěděla jsem, jak se s tím mám vyrovnat. Probrečela jsem skoro každou noc. Tak jsem se začala věnovat se kariéře a přátelům. Neřekla bych, že by mě to naplňovalo, ale zaměstnávalo určitě. Nemyslela jsem tolik na hlouposti a pomalu jsem se z toho sebrala. Pak jsem ale poznala muže, který se stal mým druhým manželem. Byl to naštěstí ten typ chlapa, který neměl rád děti. Mě to zbavilo obav z dalšího zkaženého vztahu, a tak jsem se těsně před 30. narozeninami znovu vdala. Byli jsme spolu „dlouhých“ 7 let. Sedm let lží a podvodů.

 

Manžel učil na soukromé vysoké škole. Nikdy o své práci moc nemluvil. Nijak mě to nepřekvapovalo. Chlapi v této oblasti mi nepřišli dvakrát sdílní. Domů chodil včas. Opozdil se jen občas kvůli poradám. Vše se zdálo být v pořádku. Ovšem můj „drahý“ měl k mlčení o své práci důvod. S oblibou spával se studentkami, které k němu chodily na konzultace. Jak už to bývá, věděli to všichni. Všichni, až na mě! Manžela jsem neměla kvůli čemu podezřívat, a tak jsem žila v krásné iluzi šťastného manželství. Dokud jedna jeho studentka neotěhotněla. Kvůli ní se se mnou rozvedl a dnes je z něj vzorný otec.

 

Po druhém zklamání už jsem chtěla na chlapy totálně zapomenout. Byla jsem plná nenávisti. Chtěla jsem se mu pomstít, ale nějak jsem to nedokázala. Řekla jsem si, že když mě nedokáží ocenit muži, udělám to já. Začala jsem žít sama pro sebe a užívala si, jak jen to šlo. Nákupy, večeře s kamarádkami, návštěva kosmetických salonů, dovolená na horách nebo u moře... Vše, co jsem během svých manželství zanedbala. Ale co čert nechtěl, do mého života vstoupil opět chlap. Byl rozvedený, měl dvě děti z prvního manželství na střídavou péči a neuvěřitelné kouzlo. Když jsme po roce a půl začali uvažovat o svatbě, všichni mí přátelé si ťukali na čelo. Já však věřila, že do třetice to vyjde. Říkala jsem si, že ta moje smůla se už musí zlomit, a k neskrývanému pobavení svých blízkých jsem se ve 43 letech vdala potřetí.

 

Svým způsobem se mi tímto manželstvím splnil sen, protože jsem najednou měla děti. Vyvdané, ale když byly u nás, padala výchova i na mě. Naštěstí mě jeho synové vzali v pohodě a ani jeho bývala manželka (o hodně mladší než on a i já, bohužel) nedělala moc problémy. A tak jsem měla možnost vždy jednou za čtrnáct dní mít na týden opravdickou rodinu. Užívala jsem si dělání svačin do školy, rodinné výlety a dovolené. Manžel mě v tom podporoval a říkal, že je za takové chvíle s námi vděčný. Jaké překvapení tak pro mě bylo, když mi oznámil, že se vrací ke své první manželce. Po třech letech manželství se mnou mu došlo, že ji pořád miluje a že by bylo správné, aby děti měly pořádnou rodinu. Jen výmluvy, kdo ví? Každopádně se mnou se rozvedl a svou první manželku si vzal podruhé.

 

Celý svět se mi zhroutil už po třetí a od té doby už se do vztahů opravdu moc nehrnu. Většinou si teď procházím jen krátkodobými známostmi. Strach z dalšího zklamání a bolesti už mi nedovolí se naplno zamilovat, a brzo tak z každého románku vycouvám. Možná už taky ani nemá smysl se v mých letech pouštět do vážného vztahu. A kdo by taky po tom všem ještě mohl věřit na lásku?

 

                                                                                                                                              Hana

Reklama