Většina rodin vlastní jedno auto. Když řídí jenom jeden z partnerů, asi nenastávají žádné problémy typu: „Dneska si beru auto já“ nebo „dneska potřebuju auto“. Ale co když jsou řidiči oba dva a muž auto nechce ženě půjčovat?

Určitě takové chlapy taky znáte. Auto si opečovávají a hýčkají a nedovolí, aby jim s nimi jezdil někdo jiný. Některé ženy se s tím smíří a prostě neřídí, některým muž třeba koupí jiné auto. Jak to ale vypadá, když se s tím žena smířit nechce a na druhé auto prostě nejsou peníze? Poslechněte si příběh jednačtyřicetileté Radky.

klíče

„Mám řidičský průkaz už od osmnácti let, dělala jsem si ho ještě ve škole. Pak jsem chvíli nejezdila, protože jsme auto doma neměli, ale občas mi ho půjčil nějaký kamarád, když jsme po večírku potřebovali odvézt domů a já jediná nepila alkohol, takže jsem mohla sednout za volant.

Pravidelně jsem auto začala řídit asi v pětadvaceti letech, v té době jsem chodila s klukem, který měl starou škodu favorit, byla už trochu rezavá a odřená, takže se vůbec nestaral, jestli to ještě někde odřu nebo ťuknu. Navíc byl fakt pohodář a kliďas a nevadilo mu, když jsem jela pomalu, špatně jsem odbočila, nebo když mi na křižovatce chcípl motor... Tehdy jsem se docela hodně naučila a řídila jsem i potom, poměrně často. Myslím, že rozhodně nejsem špatná řidička.

Auto má sloužit lidem

Můj manžel si to ale nemyslí. To je řečí, když mi má půjčit auto! Máme ho dva roky, vypadá jako nové, samozřejmě hlavně díky němu, protože o něj hodně pečuje. Ale říkám si, vždyť je to jenom auto! Věc, která má sloužit lidem, neměl by to být předmět neustálých hádek! Navíc já jsem ho ještě nikdy nenabourala ani neodřela, dávám si ještě větší pozor než obvykle. A manžel ví, že mám dost zkušeností, viděl mě řídit mockrát, což samozřejmě není záruka, ale začátečník nejsem. Nedivila bych se, kdyby v osmnácti letech přišel syn, že chce půjčit auto, to bych asi váhala i já... Ale proč ho nechce půjčovat mně?

Přitom si myslím, že na jednu stranu by se manželovi ulevilo, protože by nemusel pořád někam jezdit, kdyby mi auto půjčoval víc. Takhle to pro něj musí být únavné, často potřebuju s dětmi k doktorovi, na nákupy, na úřady... A jen málokdy mi dovolí řídit, většinou nás tam odveze sám. Připadám si pak jako naprostý idiot, že se nechám vyvážet manželem, i když sama řídím.

Nejradši bych si pořídila nějaké starší malé auto, které bych používala jen já. Už jsme se o tom s manželem i bavili, ale na další auto (ani starší) prostě nemáme peníze. A taky mi to připadá zbytečné, protože manžel to auto nepoužívá denně, skoro každý den stojí v garáži, takže by mohlo být víc využívané. Nevím, co mám dělat, abych manžela přesvědčila?“

Psali jsme v našem magazínu:

Reklama