Bulvár

Manžel mě miluje (možná) skoro jako knihy

Dobrý den všem knihomolkám!

Když jsem se před třiadvaceti lety seznámila se svým dnes již dvacet let právoplatným manželem, na rande mi nosil místo kytek čokolády a v mezidobí, kdy jsme se neviděli, posílal dopisy a balíčky s knihami.
Poznala jsem ho ve svých sedmnácti letech na inzerát. Zatímco já ještě studovala střední školu na Moravě, on, vystudovaný inženýr, pracoval v Čechách. Od samého začátku jsme se moc milovali. Mluvil málo, a když jednou řekl, že mě miluje, mohla jsem si být jista na celý život, že tomu tak je. Jednou mi při sladké vycházce prozradil, že ze všeho nejvíce miluje knihy. Když má knihu, necítí se být sám. Nenapadlo ho, že bych si jeho vyznání a lásku k němé milence mohla vykládat osobněji. Ale já na ni tajně žárlila. Vždy jsem chtěla být lepší, než je Ona. Překvapit ho něčím, co ona kniha neměla. Přitom jsem v kráse papírových hřbetů s tajemstvím popsaných listů sama hledala úlevu, když mi byla dlouhá chvíle. Utíkala k nim, když mi bylo krásně, i naopak.

Dnes, po dvou desítkách let soužití s manželem, mohu říct, že knihy jsem se musela naučit u nás doma nejen milovat, ale současně v našem malém tři plus jedna přehlížet a zároveň se s nimi naučit žít. Přes všechny  moderní výdobytky techniky dokázala mého muže uchvátit vždy jen nová kniha. Jeho velký sen je mít nikoliv velký dům či auto, ale velkou knihovnu. Od podlahy až ke stropu, a to ze všech zděných stran v obývacím pokoji, kuchyni, předsíni i ložnici. Všechno prý může jít pryč, jen když bude prostor pro knihy. Zatím zůstává tento sen snem, neboť bychom si neměli kam sednout. Vždy si mne spokojeně ruce, když si naše dvacetiletá dcera chodí odmalička pro rady do jeho pestré knihovny a najde, co potřebuje. Vždy mi říká: „Vidíš, to jsem si vždycky přál. Naučit ji, aby se uměla sama v knihách orientovat, neboť při dalším studiu ji nikdo za ručičku vodit nebude. Bude muset jít do knihovny, všechno, co potřebuje, jí dá jenom kniha."

Nejoblíbenější spisovatel mého muže je Kurt Vonnegut se svým románem Jatka č. 5 a Ernest Hemingway a jeho Stařec a moře. Byla bych příliš stručná, kdybych zůstala u těchto autorů, a neomalená, kdybych začala diktovat seznam spisovatelů a v zápalu zapomněla pro jedny na druhé. Proto výběr zúžím na žánry, kterými jsou sci-fi, psychologická a filozofická literatura. Rád si listuje v humorných fejetonech s hlubším pojetím, satiristických článcích, ale i medicínských, léčitelských a fyzioterapeutických knihách. S oblibou tráví večery nad zeměpisnými knihami s mapami, naučnými učebnicemi, kterými si prohlubuje svoje dosavadní znalosti například z chemie, z fyziky, počítači a jinými odbornými články. Rád polemizuje o vesmíru, o čemž vypovídají další knihy, kterých má nespočet. Miluje i knihy s kulinářskou tematikou. Seznámili jsme se však přes poezii, které má celou řadu. Dokonce básně sám skládá, stejně jako já.

Nekouří, nepije, pouze každý pátek vím, že se vrátí po práci poněkud později. Zavolá mi a já vím, že má sraz s těmi, které má rád, s knihami.  Dává si je za odměnu. Jen tak se prochází Prahou a navštěvuje svoje oblíbená knihkupectví. Domů se vrací nadmíru spokojený s plnou taškou knížek. Nenechává si je pro sebe. Vždy donese nějakou i mně a dceři. Dříve, než ji dá z ruky, nastává pro druhé úctyhodný okamžik, pro něj  úplně normální rituál. Pohladí ji po hřbetu, dvakrát otočí v ruce, pohledem přejede hlavní stránku, posléze obsah, neboť vazba těch dvou je úžasná. O každé knize doma ví a žádnou nevyhodí. Jak já říkám, všechno u nás může spadnout a rozbít se, i broušená sklenička, kterou nikdo nedá dohromady. Jde jenom o skleničku. Ale kniha spadnout nemůže, to trpí a moc. Přitom je manžel moc hodný člověk, žádný tyran. Má jenom tu vlastnost, že kromě manželky a dcery miluje ještě nadevšechno knihy.

Možná jsem se nestihla vyjádřit ke knihám osobně, ale můj vztah je pozitivní. Když se však řekne KNIHA, musela jsem vzpomenout svého manžela, pro kterého je toto slovo posvátné, něco jako pro věřícího modlitba. Za dobu, co s ním žiju, jsem plně pochopila jeho slova, že s knihou není opravdu nikdy sám. Ta jediná ho nikdy nezradila a vždy mu přináší radost.

A proto, chcete-li být šťastni, milujte knihy. A čtěte!
                                                                                      Ema K.

Dobré ráno! Váš manžel musí být chodící slovník naučný. :-) Díky za krásné knižní vyznání. A nežárlete! :-)
   
04.05.2007 - Kultura - autor: Eva Jedelská

Komentáře:

  1. avatar
    [7] narciska [*]

    "v malem 3+1"

    superkarma: 0 07.05.2007, 19:05:45
  2. avatar
    [6] V.Nováková [*]

    moc hezky napsáno....díky !

    superkarma: 0 06.05.2007, 10:47:57
  3. avatar
    [5] Maca.M. [*]

    Já teda nevím, ale já bych na ty KNIHY určitě žárlila!!!

    superkarma: 0 04.05.2007, 21:34:01
  4. avatar
    [4] Japina [*]

    Moc pěkný článek ...
    Já spíše, než v knihkupectvích, často lovím v antikvariátech a občas ukořistím skovsty za pár kaček.

    superkarma: 0 04.05.2007, 13:53:27
  5. avatar
    [3] lilithheta [*]

    My máme doma velkou knihovnu - bohužel na to quantum knížek, které přítel vlastní, je stejně nedostačující.

    superkarma: 0 04.05.2007, 11:40:31
  6. avatar
    [2] Příšera ze šera [*]

    Jo, velká knihovna je taky můj sen..Ale myslím, že se brzy zrealizuje, stavíme rodinný domek a pro knihovnu už je tam připravený celkem velký prostor Pak už ji budu jen plnit a plnit....

    superkarma: 0 04.05.2007, 10:47:11
  7. avatar
    [1] femme [*]

    knížky pro sebe si raději kupuju sama

    superkarma: 0 04.05.2007, 10:44:17

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme