manžel kamarádem

Co myslíte, může být manžel zároveň i kamarádem?

Mám úžasnou mamču, se kterou můžu při pátečním pivku řešit cokoliv. A tak jsme se již několikrát dostaly k tématu, zda může být manžel i kamarádem.

A tady se naše názory značně rozcházejí.

Já tvrdím, že to tak být může. Mamča si stojí za tím, že to tak být nesmí.

Abyste byli v obraze, manžela zatím nemám. Mám za sebou dva delší partnerské vztahy. Ten druhý trval čtyři roky a už dneska vím, že bližšího člověka, kamaráda, budu jen těžko hledat. Ano, byli jsme kamarádi. Znali jsme se od mých třinácti let a postupně jsme před sebou přestávali mít jakákoliv tajemství. Když jsme něco dělali, tak dohromady, protože toho byla spousta, co jsme měli společného, vlastně všechno.

Skončilo to rozchodem, kvůli jeho „kamarádkám“. Asi jsem to byla jen já, kdo neměl tajemství. Paradoxem je, že právě on mě naučil o problémech mluvit, nebát se říci, když se mi něco nelíbí. Už na první schůzce ze mě dostal věci, o kterých jsem nikdy předtím s nikým nemluvila. On si však nechával, jak jsem později zjistila, mnohé pro sebe. Mamča to shrnula tak, že rozchod byl přirozeným vývojem našeho vztahu, že už jsme se moc znali a měli jeden druhého příliš přečteného. Nejdřív jsem nechápala, co je špatně…

Žádné kamarádíčkování, jen partnerství!

...to je názor mamky. Téměř třicet let žije s mým otcem, ostříleným žižkovákem. Tvrdí, že každá žena by si měla nechávat jisté věci jen pro sebe. Ideální je podle ní držet si od muže odstup, myslet především na sebe a brát manžela jako partnera, otce dětí, a ne blízkého kamaráda.

Když se mi snažila vysvětlit, že nejde o to být na manžela jako cizí, ale udržet si část svého soukromí, začala jsem o tom přemýšlet. Jedna  věta mi uvízla v hlavě navždy… „Tím, že odkryješ své soukromí, stáváš se mnohem zranitelnějším!“ A to mi musíte dát za pravdu, že to opravdu platí. Na tom je přece založené kamarádství. Jeden odkryje svá přání, názory či smutky druhému, který udělá totéž. Pak musíte věřit, že kamarád je opravdu kamarád a nikdy toho nezneužije.

Ale v partnerském životě je to přece jinak. Je to dlouhotrvající boj, kde jsou taseny někdy i zakázané zbraně, ale co když jste už vystříleli všechnu munici a nezbývá vám nic jiného než být jen terčem? To on si nechává (je to přece muž a ovládá taktiku) volné manévrovací pole a vy nemáte šanci ubránit se, natož vyhrát…

Přesto přese všechno bych hrozně chtěla manžela i jako kamaráda. Asi budu muset odložit zbytek své (nikoli mladistvé) naivity a nechat si poradit od ženy, která si nejedním bojem s úspěchem prošla!

Reklama