Reklama


Zdravím Vás všechny jak v redakci, tak všechny návštěvnice vašeho magazínu,

dlouho jsem rozvažovala, zda vám mám napsat své zkušenosti  s dostáváním květin.

Naposledy jsem dostala květinu ke svému svátku, ale ne od své rodiny, ale od mé přítelkyně, která jediná mne nikdy nezapomene obdarovat květinami k svátku i narozeninám.

Od svého manžela jsem dostala jedinou kytičku, bude tomu už 40 let, když se nám narodil syn.
To byla jediná a poslední kytice od mého manžela v našem 44letém manželství.
Když se dříve slavilo MDŽ, tak jsem od dětí dostávala květny. A od té doby prostě už nedostávám nic.

Asi jsem typ člověka, pro kterého je škoda květiny kupovat.
Netýká se to jen květin, ale darů vůbec.
Ještě bych zapomněla na svého vnuka, který mi dal kytici k mým šedesátinám.
Také to byla první a poslední.
Nejsmutnější pro mne bylo, když jsem měla padesátiny, tak děti ani manžel to prostě nevzali na vědomí.

Byla jsem prostě jen na hlídání vnoučat, finanční podporování. Dříve jsem hodně šila a pletla, tak jsem pro celou rodinu šila a pletla.
Mám narozeniny jen o pár dní dříve než moje dcera, tak jsme se dohodly, že je budeme slavit společně. Ani nevíte, jak mi to bylo líto, když dcera byla doslova zavalená květinami, a já dostala bonboniéru a rostlinku papričky v květináči.
Od té doby už nemám chuť je slavit společně s ní.
I jako dítě jsem nikdy nějaké dary na své narozeniny nedostávala od svých rodičů, tak asi moje rodina usoudila, že je pro mne škoda kupovat květiny a dávat dary. Stačí jen ta bonboniéra.
    
Už jsem si na to zvykla, a ráda bych věděla, zda jsem sama takto postižená, nebo je nás více.
                                                                                                                          

Josefa


Milá Josefo,
i váš příspěvek patří do květinového tématu a jsem ráda, že jste se nám svěřila.
Já být vámi, tak si udělám radost a koupím si květinu sama.
Třeba to někoho trkne a zastydí se.