Vztahy

Manžel je těžce nemocný. Mám se rozvést?


Vzali jsme se po roční známosti. Půl roku po svatbě se nám narodila Hanička. Marek pořád dokola vykřikoval, jak je rád, že má holčičku. Řekla jsem, že příště to bude kluk, abychom měli páreček. „Jen to ne, kluka nesmíme mít!“ „Jak nesmíme?“ Zarazil se, a pak odpověď zahrál do kouta, že holčičky jsou lepší. Brzy jsem to vypustila z hlavy. Hanka byla andílek, vše se dařilo. Marek byl pořád v práci, jezdil po světě, ve volných chvílích se maximálně věnoval v rodině, na víkendy občas jezdil za sportem. Měla jsem dojem, že snad nespí Ani jeden den neprolenošil. Někdy jsem se ptala, jak to všechno může zvládat a vydržet. Jen se smál, že jeho jen tak něco neporazí.


Jednou jsme vyrazili „do společnosti“. Malou hlídala kamarádka. Marek byl až přehnaně pozorný, bavil celé okolí, s každým rozprávěl, pořád objednával další jídlo a pití – vypadalo to, jako by vyhrál milion ve Sportce. Po návratu domů jsme si ještě všichni dali kafe. Marek najednou zmizel. Šla jsem se  podívat na Haničku. Najednou přišla kamarádka a šeptem mi sdělila, že Marek stojí v otevřeném okně a mlčí. Vyděšeně jsem běžela za ním. Na žádný dotaz neodpovídal.

Najednou začal mluvit. Tichým, divným hlasem. „Podívejte, jak je tam dole krásně, ta světla na hladině řeky, jen skočit.“ Nemohla jsem ze sebe vypravit slovo a začala se třást po celém těle. Kamarádka mne vystrčila ze dveří a zůstala v místnosti s Markem sama. Připadalo mi, že jsou tam celou věčnost. Najednou se objevili v kuchyni. Ona pobledlá a manžel zamlklý, ale živý. Pousmál se a řekl, že si jde lehnout. Chtěla jsem se zeptat, co to vše znamená, ale pohled kamarádky mne zarazil.


Prý si s ním povídala o „ničem“, spíše mluvila ona. Nicméně se jí podařilo přesvědčit Marka, aby slezl z okna. Na nic se ho neptala. Jen jí řekl, že je hrozně unavený, potřebuje se vyspat a všechno vysvětlí později. Teď nechce, aby na něj někdo mluvil, nebo by to mohlo špatně dopadnout.


Vysvětlení bylo ohromující. Nemoc. Maniodepresovní psychóza. Prý se mi to bál říci, že bych si ho nevzala. Proto nechce syna, protože nemoc je dědičná a přenáší se z otce na syna nebo z matky na dceru. Občas přijde záchvat podobný tomu „v okně“. Vzpomněla jsem si, že mi vyprávěl, jak byl kdysi v nemocnici, protože se zhroutil z přepracování. Přiznal, že to nebylo přepracování, ale ataka nemoci.

Byla jsem zmatená, myšlenky mi létaly hlavou. Pak jsem se uklidnila. To zvládneme, jsou léky, odborníci, dostaneš se z toho. Ale někde uvnitř hlodal zvláštní pocit. Že mne podvedl. Když se nás farář v kostele ptal, zda o sobě víme všechno, tak mi Marek lhal, protože mi to hlavní o sobě neřekl.  Snažila jsem se na to nemyslet.


Manžel si „poležel“ dva týdny na psychiatrii, pak se v pořádku vrátil a začal opět chodit do práce. Tam jen ukázal falešnou neschopenku. Dlouho byl klid. Byl stejný jako dříve, práce, sport, rodina, společné víkendy. Věnoval se mně a Hance na maximum. Jakoby se náš život vrátil do starých kolejí.

Jednou mi zazvonil mobil. „Tady Marek, miláčku, já nevím, kde jsem.“ Možná se to zdá být k smíchu, ale byla noc a Marek měl být na služební cestě v Bratislavě. Nebudu popisovat, co se vše dělo - manžel měl opět „okno“ a místo v Bratislavě se objevil v Mnichově. Dojela jsem si pro něj. Jak jsem ho našla, není důležité. Znovu psychiatrie, další léky, další falešná neschopenka. Zdravotní stav se začal horšit, zničehonic se sebral a odstěhoval  do hotelu. Nebyl schopen vysvětlit proč. Následoval pokus o sebevraždu. Opět nevěděl proč. Teď už byl pobyt na psychiatrii delší, léků přibylo a z falešné neschopenky bylo rozvázání pracovního poměru s velmi tučným odstupným.

Momentálně s námi Marek žije. Momentálně, protože někdy si „odskočí“ a občas nevím, kde je a kdy se vrátí. Téměř nekomunikuje. Sedí doma a stále mne sleduje, sleduje i dceru. A ptá se: „Proč si utíráš ruce do ručníku zrovna takhle?“ „Proč jsi teď vzala do ruky vařečku?“ „Proč Hanka píše ten úkol do toho modrého sešitu, když ví, že se mi ten sešit nelíbí?“ „Proč jsi otočila hlavu na tuhle stranu?“ Otázky vypadají směšně, ale on je opakuje pořád dokola. Hanka se ho bojí a nechce s ním být v jednom bytě. Když před časem „někam“ odjel a napsal mi SMS, že se vrátí za týden, skákala doma radostí, že budeme samy bez „hlídacího“ táty. A já měla radost také, bohužel, protože se ho bojím a moc.

Lékaři mi řekli, že se jeho nemoc bude pravděpodobně nadále zhoršovat, nemohou odhadnout, co se bude dít dál.  Svěřila jsem se se svými obavami, že by mohl něco nepříjemného provést mně nebo dceři. Bohužel tuto eventualitu nevyloučili. Jeho chování je nevyzpytatelné.

Nevím, co mám dělat, manžela mám ráda, prožili jsme spolu hezké dny, díky němu jsem mohla hodně cestovat, nemusela se starat o finance. Starám se o něj a starala bych se dál. Ale bojím se, strašně se bojím o život Haničky a o ten svůj. Má smysl, aby vyrůstala v permanentním strachu z otce? A mám si pořád připomínat, že mi kdysi lhal? Mám se rozvést a mít klid?

 

   
01.12.2005 - Láska a vztahy - autor: Míra Šindrbalová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [193] _Lucky [*]

    Ad 9., 54. - Piškot z HK: Totéž platí i pro Tebe. Rodič, který si vypočítavě pořídí děti jen proto, aby se o něj staraly, spáchal podle největší "hřích". Vlastně jako by je zabil, možná ještě hůř, protože je vlastně mučí. Je to hnusně chladnokrevné, ale nikdo nemůže ničit cizí život, životy jsou VŽDY rovnocenné. Kopni otce do prdele, svůj dluh už jsi dávno splatila. Neplatí tady běžná morální pravidla, protože nefunguje princip reciprocity - Tvůj otec Ti to nevrátí, naopak, jen Ti víc vezme.

    superkarma: 0 06.12.2005, 18:56:53
  2. avatar
    [192] _Lucky [*]

    Na to, jak je tahle diskuse dlouhá, mi přijde absolutně o ničem a ještě dokola. I kdyby jí o své nemoci před svatbou řekl, vzhledem, že se to nijak neprojevovalo, mávla by nad tím rukou a vzala si ho. Takže argument o lži je jen záminka. Žít v takové rodině, to by se zbláznilo každé dítě, takže změna prostředí pro dceru je nutná. Bez pomoci otec skončí v ústavu, což je bohužel v téhle situaci nejlepší kompromis (hnusně chladná, ale podle mne správná úvaha). Zničí se tak - potenciálně a jen z okrajové části - jeden život (manželův), a ne životy tři, nevěřím, že by to Andrea s dcerou unesly, na to evidentně nevypadají.

    superkarma: 0 06.12.2005, 18:50:52

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. [191] Zdenka04 [*]

    tak to je opravdu těžko radit ,když člověk to sám nezažil? ale nech si poradit od lékařů ,ale asi taky Ti moc neporadí je to opravdu těžká věc ,ale doržím palce v Tvém rozhodnutí

    superkarma: 0 06.12.2005, 12:30:17
  2. avatar
    [189] Andula [*]

    *Kotě*: jen dodám, že léky vysazují i lidé, kteří mají depresi bez manických fází, prostě proto, že nejsou sto dodrožovat léčbu, je toho na ně moc a měl by na t někdo dohlížet, což ale není jen tak.

    superkarma: 0 02.12.2005, 23:11:33
  3. avatar
    [188] *Kotě* [*]

    Alenka0010: srovnáváš jabka a hrušky

    superkarma: 0 02.12.2005, 20:36:06
  4. avatar
    [187] Alenka0010 [*]

    Meander: no, ty možná jo, ale znám mužskýho, který je měl až po třicítce a teď je impotentní.

    superkarma: 0 02.12.2005, 10:58:38
  5. avatar
    [186] Meander [*]

    Alenka0010: Neříkej. Já mám příušnice už 20 let stoprocentně vyléčené

    superkarma: 0 02.12.2005, 10:49:54
  6. avatar
    [185] Alenka0010 [*]

    Kimmy: ano, s psychickými onemocněními je to stejné jako s fyzickými, tam taky není 100%-ní vyléčitelnost, i na chřipku se umírá.

    superkarma: 0 02.12.2005, 08:37:10
  7. avatar
    [184] Kimmy [*]

    Alenka0010: to mas pravdu, liecitelne to moze byt, ale VYliecitelne to byt nemusi . V anglictine su na to dva krasne vyrazy: treatable a curable. Niektori ludia trpiaci takymito zavaznymi psychickymi poruchami (najma takymi co su biologicky dane) musia brat aspon na dozivotie lieky Takze ono to zas az tak jednoduche neni

    superkarma: 0 02.12.2005, 07:31:23
  8. avatar
    [182] Viv [*]

    bohunka_p: muj prispevek 47 - biti, chlastani a nevera to jsem nepsala jako srovnani, ale jako priklady. Priklady, kdy sem nejaka zena napise, ze jeji manzel nebo partner ji bije, chlasta anebo ji je neverny a vsichni tady shodne kejvaj hlavou: "ano, bez od nej pryc, nohy na ramena!" Ale i ten alkoholik konec koncu potrebuje nekoho jako oporu... v techto pripadech (a myslim, ze i v tom Andrei) se to da vzit z vicero stran... pravda neni jen na jedne strane. Mimochodem, lidi, kteri bijou taky nejsou uplne psychicky v poradku, alkoholici - no tak to je bez debaty zavislost (tzn. porucha) a nekteri nevernici rikaji, ze za to nemuzou, ze jsou neverni... Ano, mozna jsem to ted zlehcila, ale jen chci ukazat na to, ze kazdy ma sve hranice jinde, kazdy nesnasi snadno to, co by treba jiny snesl (kam az to "sebeobetovani" vede, je otazka druha). Ano, Andrei manzel je nemocny a potrebuje je... to je bez debaty, ale kde je napsano, ze po rozvodu nebo po odstehovani by ho nechala na holickach? Ja z ni tento pocit nemam, evidentne ho ma rada a ma o nej starost. Ale je tu i jejich dcerka, ktera se uz ted boji sveho taty... vis co to pro ni i pro Andreu musi byt??? A tim, ze on ji zamlcel svuj zdravotni stav, tak ji vtahnul do tohoto zivota aniz by ona k tomu dala souhlas, proste ji do toho vtahnul aniz by ona mela moznost se rozhodnout - chci/nechci zit s takto nemocnym clovekem, chci/nechci mit dite s timto clovekem nebo dite, ktere mozna bude taktez nemocne... to je nefer jednani... i kdyz to udelal ze strachu, ze o ni mozna prijde, tak je, dle meho, neomluvitelne... vzal ji moznost rozhodovani o svem zivote... to bylo hodne nefer... a pak do toho zatahnul i sve vlastni dite... ten clovek neni zdravi psychicky a udelal rozhodnuti za nekoho jineho...

    superkarma: 0 01.12.2005, 23:36:16
  9. avatar
    [181] Irka1 [*]

    Blueberry: to si mela stesti....to uz si vedela, ze je nemocnej, kdyz jsi mu to rekla?

    A maniodepresivni lidi nejsou vzdycky takhle nebezpecni.....nekteri maji depresi a hypomanii, kdyz uzivaji leky, tak se s nima da zit.
    Nekdo tu psal o statistice......15% bipolarnich pacientu spacha nebo se pokusi o sebevrazdu.

    superkarma: 0 01.12.2005, 22:38:30
  10. avatar
    [180] Blueberry [*]

    *Kotě*: Ono i to navstevovani muze byt nebezpecne - viz muj pripad. Jen jsem si mu dovolila rict, ze kdyz me podvadi, tak uz me nemusi navstevovat, nacez on prohlasil ze tedy spacha vrazdu a sebevrazdu a ja mam dodneska jizvu (nastesti uz ne moc viditelnou) na krku a na tvari od kuchynskeho dranziraku!

    superkarma: 0 01.12.2005, 21:37:22
  11. avatar
    [179] Blueberry [*]

    Presne jak pise Galadriel, nikdy nikdo nevi, co se takovym lidem deje v hlave. Ja jsem byla ve vztahu s takovym clovekem dva a pul roku a malem me zabil, nastesti jsme nebydleli spolu a rozchod byl okamzity. Kdyz byl "nahore" vsechno bylo fantasticke, kdyz byl "dole", stalo to za ..... Proste se jim neda verit, neni to jejich vina, ale normalni dusevne zdravy clovek by to s nimi snaset nemel.

    superkarma: 0 01.12.2005, 21:33:46
  12. avatar
    [178] Vivian [*]

    Nyotaimori: já věděla, že se ozveš

    superkarma: 0 01.12.2005, 21:26:30
  13. avatar
    [177] *Kotě* [*]

    Hufff, tak jsem přečetla článek i celou debatu

    Rybulka 68 a další: maniodeprese se může projevovat i agresívně - ale ne v depresivní, nýbrž v manické fázi. Moje velmi blízká příbuzná si vzala muže s maniodepresí. Neměli naštěstí děti, a tak se po čtyřech letech rozvedli. Ještě předtím jí v manické fázi zapálil auto a chtěl ji vyhodit z okna. Podotýkám, že má skutečně diagnostikovanou pouze maniodepresi, žádnou jinou psychózu ani nic podobného. Léčil se klasicky, užíváním lithia, ale v manické fázi přestal léky brát.

    Bohužel, jak tu mnozí napsali, největší problém lidí s maniodepresí je v tom, že skutečně velká většina z nich v manické fázi vysazuje léky. Ona totiž manická fáze, ač na první pohled vypadá vlastně fajnově a většinou až pozitivně, je také patologická a projevy toho člověka jsou patologické. Z toho vyplývá pocit "já jsem nejlepší, všechno vím, všechno zvládám, nikdo na mě nemůže a léky nepotřebuju".

    Myslím, že návrh, který tu padl - s manželem se nerozvádět, ale zavést oddělené bydlení - je rozumný. Pokud jej pisatelka má stále ráda, neodřízla by od sebe úplně. Ale společné bydlení s dcerou bych vzhledem k jeho zjevné vzrůstající nebezpečnosti nadále neriskovala.

    superkarma: 0 01.12.2005, 21:26:23
  14. avatar
    [175] Dudlajlama [*]

    Nechci syckovat, mam jeste ale v zive pameti pripad, ktery se stal v rodine znamych. Jejich syn, ktery trpel presne nediagnostikovanou (ona je ta psychiatrie stejne vicemene takove pole neorane )chorobou, podobne stavy, stridani nalad, euforie, deprese a smutek atd., pri sve navsteve doma u rodicu mamince rozmlatil hlavu kladivem. Bylo to neocekavane a desive pro vsechny, predtim nemel agresivni sklony, proste se stalo neco, co je spustilo a co to bylo uz se nikdo nedozvi. Snad si na ten pripad pamatujete z novin, stalo se to cca pred tremi lety.

    superkarma: 0 01.12.2005, 21:01:43
  15. avatar
    [174] Babetka [*]

    Mysli na dítě,to je nejdůležitější!

    superkarma: 0 01.12.2005, 19:51:11
  16. avatar
    [173] medved [*]

    necetla jsem nazory dole, ale za sebe bych rekla, ze kdyby se pisatelka rozhodovala za sebe, tak by mela moznost volby...ale ona je zodpovedna i za dceru a jestli hrozi, ze ji zivot s takovym clovekem (byt otcem) poskodi (at uz fyzicky nebo nebo dusevne), tak by mela s dcerou odejit a zit bez manzela...navstevovat se s nim apod. ale ne zit kazdopadne je to tezke rozhodnuti ...a nebabrala bych se uz v tom, jestli ji to mel nebo nemel rict...nerekl ji to a co uz ted s tim ? ...co se neda zmenit, s tim se musi clovek smirit...ale co se zmenit da, s tim se neco delat musi

    superkarma: 0 01.12.2005, 18:59:29
  17. avatar
    [171] Jeremi [*]

    xenie: (162) Jenže ono je potíž i v tom, že duševně nemocný člověk nemusí být schopen posoudit, jak moc je pro partnera důležitá informace o jeho chorobě. Nelze mu tak úplně dávat vinu, že něco zatajil. Tady měla zafungovat původní rodina (rodiče nebo sourozenci ženicha), kamarádi apod. Bohužel jsem taky ve svém okolí zažila, že depresi před manželkou zatloukli a že byl její manžel psychicky nemocný ta holka zjistila, až když ho našla doma s podřezanými žilami. Měla s tím chlapem dvě malinké děti, ale rodina jí vůbec nedala šanci, aby jeho chování hlídala a třeba včas zasáhla.

    superkarma: 0 01.12.2005, 17:39:07
  18. avatar
    [167] Vivian [*]

    xenie: to každopádně

    superkarma: 0 01.12.2005, 16:39:43
  19. avatar
    [166] Amálie [*]

    xenie:

    superkarma: 0 01.12.2005, 16:24:38
  20. avatar
    [165] Meander [*]

    xenie 160: Ale v tom, že (jestli je to pravda), je to prolhaný parchant. A pak není soucit na místě.

    superkarma: 0 01.12.2005, 16:03:56
  21. [163] xenie [*]

    btw není to tak dávno, co jste u jiného bezmála schvalovali jendání chlapa, který zdrhnul, protože se jim narodilo postižené dítě, a vykřikovaly jste že má PRÁVO se na takový život vykašlat... myslím, že Andrea ma totéž právo nestarat se o těžce nemocného člověka, který ji o tom včas neinformoval, howgh

    superkarma: 0 01.12.2005, 15:56:50
  22. [162] xenie [*]

    Andula: to beze sporu, ale tady jde o 2 věci - o to že je těžce nemocný a není to s ním právě snadné, a o tom že mu nestála za to, jí tak podstatnou informaci sdělit včas... v obou případech bych to přehodnotila, ale v tom druhém bych asi měla méně výčitek... proč brát ohledy na někoho, kdo je nebral na mně ? ale to už opakuji dokola totéž - pokud jí navzdory tomuto podrazu stojí za to dál, kontaktovat doktory atd., pokud ne, prostě zdrhnout

    superkarma: 0 01.12.2005, 15:50:21
  23. avatar
    [161] Andula [*]

    xenie: já myslím, že i kdyby věděla, že je nemocný, má právo na to přehodnitit názor na život s ním, pokud se jeho stav zhorší a navíc nejeví tendenci to řešit

    superkarma: 0 01.12.2005, 15:44:17
  24. [160] xenie [*]

    Meander: a to se vracíme k začátku story - že je takto nemocný jsi věděla dřív než jsi s ním začala žít anebo tě postavil před hotovou věc, a poraď si jak umíš ? v čemž je jádro pudla, ne v tom že je nemocný

    superkarma: 0 01.12.2005, 15:30:40
  25. avatar
    [159] Meander [*]

    Každopádně s někým, kdo takhle (ne)funguje žít nelze. Je to smutné, ale je to tak. Lze s ním bydlet a starat se o něj, o životě to ale není.

    superkarma: 0 01.12.2005, 15:24:37
  26. avatar
    [158] Meander [*]

    Andula: Protože s maniodepresivním člověkem jsem měla tu čest. A tohle je jako výcuc z několika vyprávění různých příhod různých lidí.

    superkarma: 0 01.12.2005, 15:22:46
  27. [157] xenie [*]

    https://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xchg/zc/xsl/3141_1646.html

    superkarma: 0 01.12.2005, 15:13:21
  28. avatar
    [156] Andula [*]

    xenie: promluvit se s ním dá velmi blbě

    superkarma: 0 01.12.2005, 15:03:41
  29. [155] xenie [*]

    Andula: to je velmi pravděpodobné, však nakonec tento článek nepíše on, ale jeho manželka... která by, dle mého skromného, několikrát opakovaného názoru, měla odlifrovat dceru do bezpečí a jemu dát nůž na krk - Buď se budeš léčit anebo si poraď sám, ale beze mně a dcery Btw nevěděla jsem za se dá s takto nemocným člověkem o tom promluvit, uvědomuje si že není vše OK - dle reakce č.152 ne...

    superkarma: 0 01.12.2005, 15:01:01
  30. avatar
    [154] Alenka0010 [*]

    Irena1:přesně tak, depresívní pacienti páchají sebevraždy proto, protože nevidí jiné východisko z této situace. Nikomu jinému ale neublíží. Xenie:to máš úplnou pravdu, je to logické, ale spousta lidí by se za to ještě v dnešní době styděla. pajda: sňatek je určitě platný, pokud člověk není zbaven svéprávnosti .

    superkarma: 0 01.12.2005, 14:59:06

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme