Děkujeme za pěkný příspěvek na dnešní téma, kterým je "Učení". Poslala nám ho čtenářka s nickem Valďka006. Jak se učila ona, a jak učí svou malou dceru Sáru?

Milá Dano, jako dítě jsem se učila sama. Učení na základní škole mi šlo samo. To jsem radu ani nepotřebovala.Na střední mi nejvíce dělalo problémy účetnictví a matika, bohužel tyto dva předměty mi nikdo z rodiny vysvětlit nedokázal. Učila jsem se společně se spolužačkami. Jenže takové naše dívčí učení vypadalo asi tak - dvacet minut se učit a pak hodiny kvákat o klukách, machrovaly jsme, že nejlepší škola je škola života, před písemkou jsme se pak modlily abychom to aspoň na tu čtyřku utáhly.

Střední jsem doklepala, odmaturovala a stala se ze mně účetní.  Svět je malý a mým kolegou byl manžel profesorky z obchodky. Ta sdílela kancelář s mou profesorkou na účetnictví. Jak se má profesorka účetnictví dozvěděla, že pracuji v auditorské firmě jako účetní a účetní poradce, vyrvala si všechny vlasy. Praxí se holt člověk naučí víc, jak ve školní lavici, no.

Při studování VŠ jsem se dost věcí ani učit nemusela. Znala jsem je z praxe. Zase oříškem mi byla matematika. Spoléhala jsem, že mi jí vysvětlí manžel. To, co my jsme brali na VŠ, on bral na střední průmyslovce. Snažil se, opravdu se snažil, ale já nechápala nic, ani jednoduché matice. Manželovi ruply nervy. Ve finále řekl, že radši naučí schody lyžovat než mě počítat. Zaplatila jsem si doučování a z testu se hrdě vracela s trojkou :D.

Dítě mám jedno, dceru. Zatím se neučíme. Ale vlastně ano. Učím jí chodit, mluvit, jíst. Bude to upovídaná baba. Chodit se jí ještě nedaří, to už je jí 13. měsíců a zatím nemá odvahu se odpíchnout a jít. Jsem zvědavá, kdy vhodně mě opět překvapí novým slovíčkem.

To jsme si to takhle stály hezky ve frontě v Tescu, za námi černoušek a moje drahá spustila z plna hrdla bubububu a koukala na něj. Černoušek to vzal s humorem, za to já jsem byla rudá víc jak sovětská vlajka.

Další větu, za kterou bych si nafackovala je věta následující, když se Sárka nějak vrtí a nevím, co by zrovna chtěla - "Sári, co chceš? Chceš pít čaj?" S manželem jsme si šli vyřizovat zrušení pojistné smlouvy. Měli jsme jen na pobočku donést poslední "papíry" s tím, že vyrozumění nám přijde poštou. Na pobočce seděla nepříjemná paní a třikrát jsme jí museli vysvětlovat, že všechny ostatní dokumenty už pojišťovna dostala. Začala na nás zvyšovat hlas. Manžel se paní zeptal: "Já už vůbec nevím, co chcete?"

A Sárinka spustila - "Pí čá" (Pít čaj). Nikdy předtím tuhle větičku nevyslovila. Paní koukala s otevřenou pusou. Chvilku jsem přemýšlela, zda popadnout "papíry" a vyplout, či vysvětlit paní situaci. Zvítězila druhá možnost. Docela se těším, až bude umět mluvit a já budu vysvětlovat Sárce učivo, než okolí vysvětlovat Sárky slovní zásobu a zkomoleniny.

Vlaďka006

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.

To bylo od vaší dcery vlastně nechtěně výchovné. Možná té úřednici došlo, že tady je ona pro vás, a ne vy pro ni.

Máte také nějakou veselou historku z učení, milé ženy-in? Nebo spíš tragikomickou? Kdo se učil s vámi, když jste chodila do školy? Maminka, nebo tatínek? Máte vy sama pedagogické schopnosti? Jste hrdá na to, že jste dokázala někoho něco naučit?

Zavzpomínejte na své učení, nebo se s námi podělte o své učitelské zážitky.

Na vaše příspěvky na téma "Učení" se těšíme na adrese: redakce@zena-in.cz

 

Reklama