Každá mince má dvě strany. Co může někomu připadat jako snaha ochránit rodinu, to je možná ve skutečnosti úplně jinak. Jana (37) si ve svém domě připadá jako vězeň. Dozorcem jí je vlastní manžel.  

„Štěpán, můj muž, se rozhodl zabezpečit náš dům. Vůbec se mě nezeptal na názor, naopak. Počkal, až odjedu, protože mu bylo jasné, že jeho nápad přinejmenším neocením. Když jsem se pak vrátila z víkendu u rodičů, čekal mě šok. Na každém rohu teď máme kamery! Na vstupní bráně, kolem celého domu, ale dokonce i v něm! Našla jsem ji v chodbě i v obývacím pokoji. Aspoň že v ložnici a na záchodě nejsou! Tedy snad… Ale to není všechno, kromě kamer jsou u nás rozmístěny i odposlechy. Připadám si jak v nějakém americkém filmu,“ zlobí se Jana, kterou se manžel snaží přesvědčit, že to celé je pro její dobro.

kamera

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

„Prý chce ochránit svou rodinu a majetek před zloději, ale já moc dobře vím, o co mu jde. Štěpán si vždycky hlídal, kam jdu a s kým. Vím, že na mě žárlí a má rád přehled, co na rodičovské dovolené dělám. Byla jsem ochotná to do jisté míry skousnout, ale tentokrát už vážně přestřelil. Nechci být jeho vězeň ve svém vlastním domě. Doma, to je přece synonymum pro pohodu, uvolnění se, možnost vypnout. Jenže jak se mám cítit v pohodě, když na mě neustále míří kamery?“ ptá se Jana s tím, že na její naléhání, aby svůj špionážní systém odstranil, manžel nedá. A navíc přešel do protiútoku.

„Jestli prý mám svědomí čisté, nemám se čeho obávat. Ale takhle mu připadá, že něco skrývám a bůhví, koho si domů vodím, když je on v práci! Tím jen potvrdil, že důvod instalace špionážního  systému je úplně jiný, než ochrana před zloději. Já mám svědomí čisté, o to nejde. Ať si ten můj žárlivec klidně sedí u monitoru v práci a hlídá, kdo k nám zavítá. Ale jde mi o princip. Komu by se taky líbilo, když by byl naprosto bez soukromí? Dost vážně tak zvažuju, že odjedu i s dětmi na pár týdnů k rodičům. Snad mu dojde, že udělal chybu,“ dodává Jana.

Čtěte také:

Reklama