Je milý, inteligentní, vtipný a snesl by vám modré z nebe. Alespoň do té doby, než mu přestanete věnovat veškerou pozornost a přistupovat na jeho pravidla hry.

man

„Ahoj, tady Marek. Nechci prudit, jen se snažím obnovit kontakty s fajn lidma, které jsem potkal,“ četla jsem překvapeně zprávu, která mi přišla na Facebook společně s žádostí o přátelství. Odesílatelem byl Marek (34), expřítel mé kamarádky Alice (28), se kterým se, ne zrovna v dobrém, rozešla asi před půl rokem.
„Vím, že mezi mnou a Alicí byly nějaký špatný vlny, ale nerad bych byl součástí něčeho negativního. Problém je, že nevím, jak jinak se s ní spojit, protože to vypadá, že jinak spolu nebudeme mluvit ještě několik let, pokud vůbec. Podle mě je ale hloupé vyhýbat se lidem jen kvůli pár nedorozuměním z minulosti. Praha je navíc tak malá, že na sebe stejně jednou narazíme,“ psal Marek dál a já nevěřícně zírala na monitor a četla podivný výlev člověka, kterého jsem viděla jednou v životě, když s ním, ještě po uši zamilovaná Alice, dorazila na mou oslavu narozenin. Tehdy jsme měli všichni pocit, že Marek je naprosto úžasný, a zdálo se, že se po delší době od nevydařeného manželství na Alici konečně usmálo štěstí. Marek dobře vypadal, byl příjemný, zdvořilý a k Alici maximálně pozorný. Od té doby se toho ale hodně změnilo. Z tří intenzivních měsíců, které s ním Alice strávila se vzpamatovávala jednou tak dlouho a zcela určitě na něj ani hned tak nezapomene.

Kamarádky na tebe mají špatný vliv

Všechno přitom začalo tak slibně, když se ti dva seznámili romanticky ve vlaku. Následovalo rande, jedno, druhé, třetí a schylovalo se i ke společné dovolené. Z vyprávění Marek působil téměř pohádkově dokonale. Nekouřil, nepil, sportoval, zajímal se umění a dokázal si prý hodiny povídat nebo jen tak naslouchat.
„První chlap, který před pivem s kamarádama raději tráví čas doma se mnou a dokáže si hodiny jen tak povídat,“ pochvalovala si Alice první týdny v Markově opojení.  Žádný div. Její krasavec jí do práce z ničeho nic poslal květiny, kupoval jí roztomilé dárečky a neustále vymýšlel, čím by jí udělal radost. Trhlinky v ráji se začaly objevovat, když se chtěla Alice na chvíli trhnout. Naivně si myslela, že když je Marek pracovně mimo Prahu, nebude mu vadit, že si po několika týdnech  neustálého dozoru konečně vyrazí sama s kamarádkami. Jenže to se šeredně zmýlila. Psycho, které následovalo od chvíle, kdy se její drahoušek o našem setkání dozvěděl (byl informován den předem), nemělo obdoby. Frekvence hovorů, které v průměru dosahovaly kolem pěti čtvrthodinových telefonátů za den, se zdvojnásobila, o smskách ani nemluvě. Nejprve vyzvídal, kam se jde, v kolik, co tam budeme dělat, kdo všechno tam bude a jestli tam budou i nějací muži. Během dvou hodin, kdy jsme si povídaly od něj každých deset minut přišla sms, ve které se zajímal jak se má, jak se to tam vyvíjí, jestli dorazil někdo nový a ať mu určitě zavolá, až dorazí domů, protože má o ni strach, když takhle chodí někam pozdě v noci sama.  Marek ale nebyl typický žárlivec. Druhý den nevyčítal ani netrucoval, že mu nakonec nezavolala a „musel“ jí volat sám. Namísto toho se opatrně a opakovaně vyptával na celý průběh večera. Opakovaně zřejmě proto, aby se ujistil, že mu i po desáté Alice řekne stejnou verzi a „neusvědčí se“ z něčeho nového.
„Víš, ta Veronika, já vím, že se znáte už dlouho, ale docela mě překvapuje, že někdo takový je tvoje kamarádka. Vůbec mi to k tobě nesedí,“ začal Marek z ničeho nic nasazovat na kamarádku, kterou zná Alice už od svých deseti let. Podle Marka byla Veronika samozřejmě milá holka, ale… „Připadá mi, že moc pije a je taková, já nevím, radši si dávej pozor, aby tě nedostala do průšvihu,“ kladl Alici na srdce. V příštích dnech přišli na řadu i ostatní včetně mě. Vesměs se zdálo, že kromě Marka samotného má na Alici každý z jejího okolí špatný vliv a nebylo dne, kdy by od něj na někoho (na kohokoliv) neslyšela kritiku. Marek věděl samozřejmě všechno nejlíp a velmi rád to taky dával najevo.

Hra na city

Alice se probrala až ve chvíli, kdy ji začal častovat poznámkami typu: „Promiň, ale o tomhle snad, miláčku, vím o něco víc než ty, která nemá ani vysokoškolské vzdělání. Nebo: Díky za radu, ale tohle bych radši probral s někým, kdo ví, o čem mluví…“
O uražených výtkách s dotčeným výrazem, ani nemluvě. „Víš, kdybys ty někam odjela a já tě neviděl několik dnů, vzal bych si klidně v práci volno, jen abych tě mohl jít vyzvednout, ale chápu, že ty toho máš hodně a nemůžu od tebe něco takového chtít, že?“ vyslechla si od něj Alice například jednou, když ho po návratu ze služební cesty nejela vyzvednou na letiště.
Než Alice přišla o poslední zbytky sebevědomí a uvědomila si, že místo chápavého muže rodinného typu, který prohlašuje, že dává přednost romantickým večerům u doma, má co dělat s obyčejným lenochem, despotou  a zamindrákovaným asociálem bez přátel, stihl ji ještě parádně urazit během několika naprosto nesmyslně vyvolaných hádek. Při té poslední, která pro ni byla poslední kapkou, se jí natruc (jako už několikrát před tím) vymazal ze seznamu přátel na Facebooku. Takto ji chtěl potrestat. Netušil, že si tím akorát nadobro zavřel možnost mít ji alespoň nějak pod dohledem.
„Zaplaťpánbůh za to!“ ulevila si Alice po nějaké době, když se jí Marek neozýval a očividně čekal, až se ozve ona jemu. Asi po třech týdnech jí poslal sms s informací, že doma našel nějaké její věci a jestli prý u ní náhodou nenechal svá cédéčka. Marný pokus, stejně jako jeho přání k jejím narozeninám či Valentýnu. Neúspěšně dopadl i se mnou. Po dohodě s Alicí jsem mu odepsala, že si mezi přátele na Facebook přidávám opravdu jen přátele a doufám, že to pochopí i s ohledem na Alici. Jak se dalo předpokládat, Marek obratem odepsal.
„No dobře, vím, že nejsme žádní blízcí přátele, ale nevím, jak jinak bych ji už mohl kontaktovat. Hrozně mi chybí, víš? Sice jsem si jistý, že to časem přejde, ale je to hrozně těžký…“ lámal mě.
„Hraje na city!“ komentovala to střízlivě Alice. Ještě před pár měsíci by jí takové Markovo vyznání dokázalo zviklat. Dnes prý nechápe, jak s ní mohl takhle cvičit.
Marka jsem asi zklamala, když jsem mu za Alici odpověděla, že chápu, jak se cítí, ale že to určitě přejde, až potká někoho nového, znovu se zamiluje a bude zase šťastný, stejně jako teď Alice.
Marek už se naštěstí neozval. Tak doufejme, že to tak i zůstane...

Jak poznáte manipulátora?

  • Rád dává druhým najevo, že má navrch
  • Neustále své okolí kritizuje a moralizuje, přitom sám kritiku nesnese
  • Zpochybňuje dobré vlastnosti, schopnosti a osobnost druhých, kritizuje a soudí je a mluví o nich s despektem
  • Závidí úspěchy druhým, včetně partnera, přátel, nebo dokonce vlastní rodiny
  • Lichotí, dává dárky nebo nečekaně prokazuje drobné úsluhy, aby se zalíbil
  • Stylizuje se do role oběti, aby ho ostatní litovali. Přehání, stěžuje si na lidi ve svém okolí, na pracovní přetížení apod.
  • Skrytě vyhrožuje nebo vydírá
  • Vyhýbá se zodpovědnosti a svaluje ji na druhé
Reklama