Milá redakce, jako obvykle se mi nechce dlouho přemýšlet. Zřejmě potřebuji místo pokrmů z dětství spíš podpůrné doplňky k činnosti mozku – copak to tu máme dobrého ? Piracetam AL 800 po bývalém manželovi, skoro plný, škoda, kdyby ho bral pravidelně, mohli jsme být ještě spolu … no nic.

Už včera při přípravě večeře z těstovin Vitana – zde prosím, nahlédněte, že už v třetihorách se nezapomínalo na fyzickou i duševní svěžest,  Piracetam byl teprve v plenkách

- mi v chvatu letělo hlavou, co jsme to vlastně kdysi milovali a nenáviděli ve školních jídelnách. Na úvahu jsem neměla mnoho času, uznejte, prima cucina – sýr a slanina, jak se to rýmuje, smetanové omáčky s těstovinami, doba varu 8 minut, plus Apetito, hotová sýrová omáčka s bylinkami, 1 min, to se prostě nedá nic pořádně stihnout, nedej Bože vymyslet.

Jsem si jistá, že děti mají vyváženou stravu ve školce, a pokud ne, nebudu pátrat. Mělo by to tak být. Aspoň myslím. Nakonec – vždyť je to fuk. Jsou to holky veselé a veselá mysl půl zdraví, čistota druhá, takže proč se trápit nutričními hodnotami. Vždyť jsem jim včera koupila žvýkačky s Barbínou a jakou měly radost.  

Nelze však zapomenout na přísné soudružky na výstupní kontrole u okénka s vráceným nádobím, ke kterému jsme přistupovali se sevřeným žaludkem způsobeným ani ne kvalitou kuchyně, jako spíš nekompromisním – dojíst ! V tomto ohledu jsem opravdu vděčna, že mé děti nebudou zatíženy tímto prvotním školním stresem, vždyť jich bude ještě tolik, o mém genetickém vkladu k fyzice se rozepisovat nehodlám.

K věci. Měla jsem ráda hrachovou kaši. Tu našedlou hmotu s přiškvařeným salámem a krajícem chleba. Proč se nad ní má dominantní kamarádka tolik ošklíbala ? Nebyla jsem dost silná osobnost, abych obhajovala vlastní názor, a tak jsem se již v mladším školním věku učila podávat přesvědčivé herecké výkony, kroutit se nad talířem a vracet jej vytřený dočista dočista.

Zato žemlovka byla nepředstíraná pohroma, to kuchařčino máchnutí naběračkou v masitých pažích, v horším případě dvojím, nacucané hrozinky a rozmočený rohlík mi do očí vehnalo nehraný výraz zoufalství. Dojíst ! Nevzpomínám si, jak to dopadlo … tento okamžik mám obalen milosrdnou amnézií.

Tu kaši bych si dala i dnes. A žemlovku ? Ne. Ještě by spolu s Piracetamem vzkřísily mrtvé místo v mé paměti a já musela následné trauma rozklíčovat s psychoanalytikem. Nechám to tak. Ale do těch let bych se vrátila ráda. Bez žemlovky, prosím.

Pěkný den a příjemné vzpomínky přeje Mandzarik

Text nebyl redakcí upraven.

Nemůžu nepřihodit další spršku socialistických reklam:

Na která jídla vzpomínáte z dětství vy? Které jste milovala a které naopak nenáviděla? Pište nám na adresu

redakce@zena-in.cz

Reklama