Dobré a uplakané ráno všem na stránkách Žena-in!

Strach má velké oči, daleko nedojdeš a před ním neutečeš... to jsou slova maminčina  tatínka. Dědeček naučil maminku nebát se a ona mně ten "nestrach" předávala. Dědu jsem nepoznala.

Příběh, který vám povím, se stal před čtyřmi lety. Rodiče rekonstruovali kuchyň. A to od podlahy. Nová dlažba, kuchyňská linka, jídelní stůl, světlo, okna... nezůstal kámen na kameni. Dokonce přišel elektrikář a zapojil novou zásuvku. Maminka zářila, už se viděla ve fungl nové "pracovně". Elektrikář byl samá legrace, sršel vtipem, mamince říkal paninko. Maminka ho napomínala, aby se soustředil na práci a nekecal, protože elektrika svítí a kope. On jí oponoval, že co zapojí, nekope!

Byla sobota, přijeli maminčini známí a kamarádi "kolaudovat" kuchyň. Maminka vařila, pekla. Jen na elektrickém sporáku, když se dotkly dva velké hrnce okrajem, zajiskřilo. Něco se jí nezdálo, má šestý smysl. Dovedete si představit ty řeči o jiskření...:) Poobědvali jsme společně, jídlo bylo mňam, mňam a pak maminka začala umývat nádobí, já ho utírala a nakonec přišel na řadu i el.sporák. Mokrou rukou se opřela o vrch sporáku a mokrou hadrou utírala kryt pokapané zásuvky.

Mamce to dneska jde od ruky, je šikovná, zvládá to levou zadní, no já bych to... Jéžišmárja, mamka na mě vyvalila oči, zalapala po vzduchu a odporoučela se na zem. Nic. Mami, co děláš? Žádná legrace. Po chvilce, a to pod dohledem přítelkyně-lékařky, přišla k sobě. Co ti je? EEElekkk.....iá....

No hrůza. Strach a děs v očích... Chlapi jsou šikovní, a ti naši návštěvníci si poradili. Přišli na chybu. Na nuláku byla fáze. To vysvětlovalo vše. Mamka se dotkla mokrou hadrou nuláku a... Za normálních okolností se to nestane. Tenkrát jsem měla STRACH a dědova slova platí a elektrikářova: Spíše co zapojí, může zabít.

Smutný příběh, ale mamka se brzy zotavila a jako "lék" dostala sklokeramický sporák s horkovzdušnou troubou. Jen škoda, že druhý děda si neužil těch pečených dobrot. Život má svůj směr a rytmus.
A ještě o strachu: Boj se toho, kdo nemá v hlavě mnoho.

Krásný den a optimismus přeje toyen


I Vám přeji krásný den! Vaše historka mě zpočátku děsila, ale vyprávíte to jako veselou historku, tak mě přestalo mrazit v zádech. Děkujeme za příspěvek o elektrice. Myslím, že takový "lék " by se mi zrovna hodil :-).
K Vaší závěrečné poznámce o strachu se připojuji. Byla jsem nedávno zařizovat SIPO na poště, za okýnkem výše popsaná osoba - ještě teď se z toho vzpamatovávám.

Vzpomněla jsem si, že mi vyprávěla kamarádka, jak šla jako malá na procházku s rodiči po Krkonoších. Pásly se tam krávy. Okolo byl plot pod proudem. Lenka to nevěděla, chytla se ho a jen si pamatuje, jak kouká na svoji nožičku, která ji vytrvale kope. Než teda přišel tatínek a  tyčí ji od toho osvobodil.
Reklama