Opravdu dojemný příspěvek k dnešnímu tématu zaslala čtenářka Mischelle3. Její maminka se o ni začala starat a nechala práce, když onemocněla. K příspěvku jsem připojil ještě příběh čtenářky Martiny.

Přečtěte si poslední dva dnešní příspěvky...


Moji rodiče a moje dvě děti jsou to nejlepší, čím mě mohl život obdarovat. Je mi 38 let, jsem rozvedená, otec o své děti nejeví zájem, což je mi velice líto (hlavně kvůli nim, chybí jim láska, péče a starostlivost druhého rodiče, kterou nikdy nepoznali, protože on dal vždycky přednost alkoholu před rodinou). Oba rodiče jsou již v důchodu, bydlíme od sebe 15 km.
S mamkou si voláme každý den, třeba jen pět,deset minut, abychom se slyšely, zhodnotíme onen proběhlý den, domlouváme se, co podnikneme o víkendu s dětmi, babička a dědeček prohodí pár vět z vnoučaty o tom, co bylo ve škole atd. Mám ty nejobětavější a nejhodnější rodiče na světě a vážím si toho, jak se k nám chovají, co všechno pro nás dělají. Dědeček funguje za 2 dědečky (protože otec ze strany bývalého manžela se vnoučat nedožil a můj taťka mu na smrtelné posteli slíbil, že na ně dohlédne) a teď ještě „supluje“ roli otce, který se synovi nikdy nevěnovat, neudělal si na něj čas...Může se přetrhnout i kolem mé dcery, jeho vnučky, udělal by pro svoje vnoučata první, poslední...A moje maminka, jejich babička, je stejně starostlivá a obětavá jako můj tatínek. Děti mají taky jenom 1 babičku (tchýně dala před léty též přednost alkoholu před vnoučaty, takže se vůbec nestýkáme, jenom by dětem svým chováním ubližovala).Chci tím říct, že si svých rodičů nesmírně vážím a doufám, že tu s námi na světě pobudou co nejdéle, abychom se mohli všichni navzájem dosyta užít...Protože všechny ty chvíle pohody a klidu strávené spolu s nimi jsou to nejlepší pro mě i pro mé děti, čerpáme z toho sílu prát se dál se životem...Děkuji bohu za to, že jste!
Martina


Jak často se vídám s rodiči?

Dennodenně! Před pár lety na prahu dospělosti jsem onemocněla. Místo, abych se začala stavět na vlastní nohy, přestávaly mě poslouchat. Pomalu postupně jsem slábla a tím vztah, především s mamkou, sílil. Pádů jsem si užila několik, ale po posledním už bych se sama neposbírala a mamka ze dne na den zůstala doma se mnou, místo práce. Dnes, asi po dvou letech, to není jen špatná chůze, ale už nemůžu ovládat většinu svalů. Stačí pohled a ona ví, co potřebuji.
Jsme tři sestry, obě jsou ode mě starší a mají vlastní rodiny, ovšem je jen málo víkendů, kdy by aspoň jedna nepřijela, ikdyž jsou z jiného města. A to každý den, většinou několikrát :D, voláme přes skype.

Hezký den
Mischelle3

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 17. února 2012: Jak často se vídáte s rodiči?

Zasílání příspěvků k tomuto tématu již skončilo. Okolo sedmnácté hodiny se dnes dozvíte, která z přispěvatelek získala slíbený balíček čokolád Merci v hodnotě 500 korun.

Merci

Reklama