Dáša se nemohla smířit se smrtí maminky. Kromě psa jí zůstala ještě chalupa. Místo, kde její máma byla šťastná. Původně měla být chalupa na prodej, ale po „zásahu“ matčina ducha je vše jinak.

„Začalo to pár týdnů po smrti mamky. Jela jsem na chalupu, že vyklidím barák a dám ho k prodeji,“ vypráví Dáša. „Návrat na chalupu, místo, kde to máma tolik milovala, byl těžký. Vzala jsem psa, který mi po ní zůstal, a vyrazila. Jakmile jsem přijela, hned na mě padl obrovský splín. Vešla jsem dovnitř, sesunula se v kuchyni a rozbrečela se. Z mých melancholických myšlenek mě vytrhával pes, který neustále štěkal. Po její smrti neustále štěkal. Ač mi ho bylo líto, lezl mi tím na nervy.“

Dáša se dala do práce, aby za víkend stihla vše, co chtěla. Kolem desáté večer na ni padla únava. Nechala věci, tak jak byly, nalila si víno a šla si sednout na verandu. „Vypustila jsem psa, aby se ještě proběhl. Po deseti minutách, kdy se nevracel, jsem ho šla hledat. Chvilku na to se odehrálo něco, na co nikdy nezapomenu.“

ds
Foto: Shutterstock.com

Dáša našla psa pod stromem, kde její maminka často a ráda relaxovala. Sedla si k němu a hladila ho. On na ní smutně koukal a kňoural. Opět začala plakat. „Zavanul lehký větřík, ale bylo to příjemné. Dash se zvedl, otočil se směrem k chalupě a začal vrtět ocasem, jakoby někoho vítal. Nechápala jsem to. Vypadal najednou šťastně. I já se začala cítit dobře.“

Od tohoto večera se vše změnilo. Kdykoliv Dáša přijede na chlapu, má dobrou náladu. I pes tam přestal štěkat. „Po tomto víkendu jsem se rozhodla si chalupu nechat. Při příjezdu si vždy na chvilku sedneme na mámino místo. Všechno trápení jde najednou pryč. Je to hrozně zvláštní, co tam zažíváme, nedá se to absolutně popsat. Věřím, že tam přetrvává duch mojí maminky, protože na tomto místě byla opravdu spokojená,“ dodává na závěr příběhu Dáša.

Čtěte také:

Reklama